Alternativní léčebné metody kolem nás


Alternative healing methods around us

This article gives information on selected alternative medicine methods (AMM) under conditions of the Czech health care system. They can be defined as contemporaneous diagnostic and therapeutic methods which differ in their theoretical fundaments as well as practices from the evidence based medicine. This definition is controversial because these methods are an intrinsically incompatible aggregate of modalities acting as a placebo above all. We can encounter many "therapeutic" and "examination" methods which are practiced namely by healers without formal medical education, and connected closely with esotericism. A general feature of the alternative methods is a void usage of scientific concepts and theories, e.g. the concept of energy.

Motivations of patients and doctors are briefly introduced here. However, AMM is also an ethical problem because the doctor should help the patient with maximum efficiency hence excluding the methods with a questionable, small or negligible efficiency. The opinions how to find the way out from this situation are divergent. It could be a refusal or a very reserved attitude to AMM plus maximisation of the placebo effect enhancing the efficiency of a rational therapy. Furthermore, the methods most spread in the Czech Republic are subjected to elementary critics – the homoeopathy, acupuncture, the so-called "bioresonance" instrumental methods, psychic healing, and also some refused methods in cancer treatment. In our opinion medicine disposes of sufficient knowledge and experience to assess the efficiency of AMM and refuse them in causal therapy, eventually. Their use as a placebo should be carefully considered.

Key words:
alternative medicine, placebo, homeopathy, acupuncture


Autoři: Vojtěch Mornstein ;  Jiří Beneš ;  Zdeněk Mrozek ;  Štěpán Svačina
Působiště autorů: Biofyzikální ústav LF MU v Brně, 4. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze 1;  4. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze 2;  Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny LF UP a FN Olomouc 3;  3. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze 4
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2016; 155: 267-273
Kategorie: Přehledové články

Souhrn

Tento článek informuje o vybraných alternativních medicínských metodách (dále AMM) v podmínkách českého zdravotnictví. Můžeme je definovat jako diagnostické a léčebné postupy odlišující se svými teoretickými východisky i praxí od medicíny založené na důkazech. Definice je problematická, protože tyto metody jsou vnitřně nekompatibilním souhrnem modalit, které působí převážně jako placebo. Existuje mnoho „léčebných“ a „vyšetřovacích“ metod, které jsou provozovány především léčiteli bez lékařského vzdělání a jsou úzce spojeny s esoterikou. Obecnou charakteristikou alternativních metod je zmatečné používání přírodovědných pojmů a teorií − například pojmu „energie“.

Jsou stručně uvedeny motivace pacientů i lékařů. Jde ovšem i o etický problém, protože lékař by měl pacientovi pomáhat co nejúčinněji, což vylučuje metody se spornou, malou či nulovou účinností. Názory na východisko z této situace se rozcházejí. Může to být odmítavý či velmi zdrženlivý vztah lékaře k AMM a maximalizace placeba zesilujícího účinnost racionální terapie. Elementární kritice jsou podrobeny u nás nejrozšířenější metody – homeopatie, akupunktura, tzv. „biorezonanční“ přístrojové metody, psychotronické a biotronické léčitelství a konečně i některé odmítnuté léčebné postupy v onkologii. Medicína dle našeho názoru disponuje dostatečnými znalostmi a zkušenostmi, aby mohla posoudit účinnost AMM a případně je odmítnout pro kauzální terapii. Jejich využití jakožto placeba je nutno pečlivě zvažovat.

Klíčová slova:
alternativní medicina, placebo, homeopatie, akupunktura

Úvod

Alternativní medicínské metody představují obtížně uchopitelnou oblast „zdravotnických“ služeb, které dle zákona neexistují, takže stát po jejich provozovatelích nevyžaduje žádnou nebo jen velmi vágně specifikovanou kvalifikaci a ani odpovědnost; mohou beztrestně i v nejmasovějším médiu tvrdit, že jeden den stačí na vyléčení rakoviny. Lékaři AMM podceňují, i když ovlivňují chování jejich pacientů, pro které jsou možným zdrojem rizik. Protipólem AMM je medicína založená na důkazech − evidence based medicine (EBM). V tomto článku se záměrně vyhýbáme běžnému označení „alternativní medicína“, protože chceme dát najevo sílící přesvědčení, že nejde o ucelený systém, který mohl tvořit nějakou podmnožinu medicíny jako celku.

Popularita AMM roste na celém světě a průniky existují do téměř všech medicínských oborů, avšak nepřímo úměrně jejich urgentnosti. S nejtragičtějšími důsledky postupů AMM, s odrazováním pacientů od účinných metod EBM, se můžeme setkat v onkologii, obecněji ve vnitřním lékařství. Zájemce se o těchto problémech může poučit i jinde, např. v monografiích (1−4). Kapitola o alternativní medicíně publikovaná v monografii Vnitřní lékařství (1) pak představuje určitou osnovu tohoto článku. Za klíčového světového autora studií o AMM, které zvolna spěly od kritického přijímání ke kritickému odmítání, považujeme prof. Edzarda Ernsta, jenž do roku 2011 působil v čele katedry doplňkové medicíny (jako první profesor na světě v tomto oboru) na univerzitě v Exeteru ve Velké Británii. Penzionován byl po konfliktu s princem Charlesem, významným podporovatelem alternativních medicínských metod, zejména homeopatie. Ernst napsal četné kvalitní studie, odkazujeme jen na zlomek jeho publikací (5−7). Z českých autorů nelze pominout neúnavného „depopularizátora“ AMM, prof. Jiřího Heřta (1928–2014), resp. jím redigované publikace (8−11). Světového ohlasu dosáhli svého času Škrabánek a McCormick (12). Některé z těchto publikací, zejména posledně uvedená, jsou ovšem spíše popularizačního, nikoliv striktně vědeckého charakteru.

Problematika terminologie a definic

Termínům „alternativní medicína“ respektive „alternativní medicínské metody“ se nevyhneme ani přes jejich nesourodost a nepřesnost. AMM snad můžeme definovat jako soubor léčebných postupů, který zahrnuje systémy, modality, praxi a jejich průvodní teorie a víry jiné než ty, které jsou základem systému zdravotní péče založeného na důkazech. Jednodušeji: AMM je souhrnný termín pro diagnostické a léčebné postupy používané v současnosti, které se odlišují svými teoretickými východisky i svou praxí od principů EBM.

Název „Alternativní medicína“ je dle Gordona (13) v podstatě identický s názvy jako medicína doplňková (complementary), neortodoxní (unorthodox), přírodní (natural), nekonvenční (unconventional), nezápadní (non-Western), nevědecká (non-scientific), neověřená (non-proven) či celostní (holistic) aj. Žádné z těchto označení není přesné, zahrnuje v sobě vždy nějaký subjektivní aspekt. Někdy se rozlišuje medicína alternativní a v pravém slova smyslu doplňková (komplementární). Může ovšem jít o tytéž metody.

Problém s definicí vzniká i z toho důvodu, že AMM jsou souhrnem modalit, které jsou vzájemně nekompatibilní. Chybí společní jmenovatelé homeopatie a např. ájurvédské (tradiční indické) medicíny. Některé AMM představují samy o sobě poměrně ucelené (a velmi uzavřené) systémy, s vlastním vzdělávacím systémem. Typickým případem je homeopatie nebo celotělová akupunktura, chiropraxe a osteopatie, ale též meditační a relaxační techniky, extrémní výživové systémy, herbalismus (bylinářství), detoxikační a antiparazitární metody.

Na pomezí AMM a EBM stojí i některé metody fyzikální terapie. Působí sice na člověka reálnými a dobře měřitelnými fyzikálními vlivy, ale jejich teoretické základy jsou vratké a chybí podložené, věrohodné studie, které by rozlišily placebové, adjuvantní a specifické účinky těchto metod – např. u magnetoterapie, aplikace soft-laserů, kryoterapie aj. Ojedinělé metaanalýzy identifikují při většině údajných indikací tyto metody jako neúčinné nebo málo účinné. Na jejich provozování se ovšem podílejí především erudovaní lékaři a fyzioterapeuti, jejich nebezpečnost je i proto nízká nebo nulová a nejsou hlavním předmětem této studie.

Placebo

AMM působí především jako placebo a jen v některých případech i prostřednictvím chemických nebo fyzikálních činitelů. Příkladem metody, při níž se uplatňuje i jiný než placebový účinek, může být chiropraxe, tedy manipulační výkony při vertebrogenních potížích, masáže nebo aplikace některých rostlinných drog, jež obsahují látky s dobře prověřeným účinkem (příkladem budiž třezalka, tj. na Západě oblíbené býlí sv. Jana). Některé AMM mohou mít adjuvantní účinek.

Světové písemnictví je však chudé na dvojitě zaslepené klinické studie, které by prokazovaly specifickou účinnost AMM při diagnózách, které nemají charakter psychosomatických onemocnění. Výsledky takových studií pak bývají negativní nebo na pokraji průkaznosti. Prof. Ernst po téměř celoživotním pátrání po specifických účincích AMM omezil v British Journal of General Practice v roce 2008 (14) chudou žeň těchto účinků (ve smyslu „nadělají více dobra než škody“) na akupunkturu při nevolnosti a artróze, aromaterapii při paliativní onkologické péči, hypnózu u porodních bolestí, masáže, muzikoterapii a relaxaci při úzkostech a nespavosti, extrakty z třezalky u deprese, hloh při městnavém selhání srdečním a guar při diabetu. V seznamu je ještě několik dalších položek.

Obecné a specifické v AMM

Existuje však mnoho „léčebných“ a „vyšetřovacích“ metod, které jsou provozovány především léčiteli bez lékařského vzdělání. Z desítek známějších můžeme zmínit např. scientologii, naturopatii, psychickou „filipínskou chirurgii“, aromaterapii, kineziologii (zde nejde o nauku o pohybech těla), psychotronickou diagnostiku, biorezonanční metody, reiki, feng-šuej, léčbu dotykem, různými kovy, drahokamy, tzv. magnetizovanou, mrtvou, živou, respektive pí-vodou, pyramidovými tvary, keltskými a jinými magickými symboly, talismany nebo barvami. Základem těchto metod jsou omyly jinak poctivě uvažujících léčitelů stejně jako záměrné mystifikace šarlatánů a je pro ně typické úzké propojení s esoterikou, s magickým myšlením.

Proponenti metod AMM očekávají, že jejich tvrzení budou potvrzena (nebo vyvrácena) akademickými badateli. Badatelé naopak očekávají převzetí důkazního břemene proponenty. Důvod je jednoduchý – kvalitní výzkum stojí peníze. Grantové agentury, obáváme se, již vyplatily více peněz alternativním badatelům než jejich odpůrcům. Příklad za všechny: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR financovalo v rámci programu FI-IMPULS částkou 29 milionů Kč projekt FI-IM/015 nazvaný „Pasivní detekce a lokalizace člověka za překážkou“. Došlo k tomu zhruba před deseti lety za účasti soukromých i veřejnoprávních subjektů. Výsledkem řešení bylo mj. zařízení prý tvořené fonendoskopem, jakousi plastovou trubicí a virgulí. Ministerstvo se proto stalo v roce 2009 držitelem skeptické anticeny zlatý Bludný balvan. Těžko lze akademicky dokazovat, že něco není nebo nemůže být, což se týká i léčivých účinků čehokoliv. Lze se však dožadovat důkazů, například čím se liší ve standardních klinických studiích účinek homeopatika od účinku placebového.

Další obecnou a téměř všudypřítomnou charakteristikou AMM je zmatečné používání přírodovědných pojmů a teorií − příkladem může být pojem „energie“. V AMM často toto slovo označuje cokoliv mezi dobrou náladou a zářivou ektoplazmou vystupující z ruky léčitele. „Kladná“ energie je prospěšná, „negativní“ vyvolává zdravotní potíže a je třeba ji zničit, někdy třeba otřepat z rukou nad plamenem svíčky. Z hlediska přírodovědného tentýž druh energie může škodit nebo léčit, a to v závislosti na dávce. Samozřejmě nelze ve světě platné fyziky a chemie akceptovat ani žádné vitální energie. V AMM jsou pro takovéto formy energie přejímána jména z okultismu či mystiky: ód, orgon, prána, čchi apod. Inspirativní je tabulka srovnávající trendy v EBM a v AMM dle Heřta (9) (viz tab. 1).

Tab. 1. Srovnání trendů a charakteristik EBM a AMM (upraveno dle: Heřt, 1997)
Srovnání trendů a charakteristik EBM a AMM (upraveno dle: Heřt, 1997)

Motivace a etika v AMM

Uveďme alespoň několik důvodů, proč pacienti vyhledávají AMM. Kromě situací, kdy se pacient cítí jen jako diagnóza, to může být jeho náboženské přesvědčení či životní filozofie, doporučení známých, vliv klamavé reklamy a médií apod. Někdy jde o snahu nepominout jakoukoliv léčebnou metodu, byť přinášející jen nepatrnou naději na vyléčení.

Lékař provádějící AMM nemusí být motivován jen ekonomicky. Může se snažit pomoci pacientovi i za cenu zapření vlastní odbornosti a přesvědčení. Jen menšina lékařů opouští vědecké základy medicíny a AMM sami věří. Např. homeopat pak považuje racionální argumenty proti jeho metodě jen za hostilní obstrukce akademické medicíny. Neznáme přesně situaci u nás, ale v USA jde o byznys s obratem mnoha desítek miliard dolarů ročně, včetně bylin a potravinových doplňků. Takovéto produkty ovšem tvoří nezanedbatelnou část sortimentu i českých lékáren, kde najdeme mj. takové „skvosty“, jako ušní svíčky na vytahování mazu z uší. Nejde tedy jen o příjmy lékařů. Profitují lékárny a výrobci různých preparátů, přístrojů a pomůcek. Existují produkty (jako propolis, ženšen, aloe vera, různé čaje), které mají charakter panacey (všeléku).

AMM představují etický problém, protože lékař by měl pacientovi pomáhat způsobem co nejúčinnějším, což vylučuje metody se spornou, malou či nulovou účinností. Lékař také občas musí rozhodovat, zda AMM pacientovi doporučí (nebo povolí, bude tolerovat), či nikoliv. Názory na rozumné východisko z této situace se rozcházejí. Dle našeho názoru je rozumný odmítavý nebo velmi zdrženlivý vztah lékaře a současně maximalizace placeba zesilujícího účinnost racionální terapie. Posílení důvěry pacientů v medicínu založenou na důkazech je však zřejmě úkol dalece přesahující konfrontaci s AMM. Lékař by si měl též uvědomit, že jeho tolerance k AMM může být záštitou i pro ničeho se neštítící šarlatány.

U nás nejrozšířenější alternativní medicínské metody

Homeopatie

Homeopatii přivedl na světlo světa počátkem 19. století Samuel Hahnemann (1755−1843). Dnes je alternativním směrem disponujícím mezinárodní lobby bohatých firem i vlivných osobností veřejného života. Pokud se zaměříme na homeopatika, pak principy „podobné je léčeno podobným" (similia similibus curantur) a „zákon infinitezimálního ředění“ jsou v nepřekonatelném rozporu s vědeckým poznáním. Látka vyvolávající příznaky nějaké nemoci je v extrémních ředěních používána pro léčbu této nemoci. Postupné ředění je provázeno protřepáváním („dynamizací“) a označuje se souhrnně jako potencování. Z vědeckého hlediska je vyloučena účinnost vysokých homeopatických ředění (např. 1 : 1030), při kterých v léčivu absentuje byť jediná molekula účinné látky, často bizarní (např. grafit, vápno z pálených lastur, křemen, mravenci, včely i zlato aj.). Homeopatickou „konstituční typologii“, která vede k aplikování univerzálního léčiva při nejrůznějších obtížích, lze považovat za ryze spekulativní. Zde je příklad takové typologie, která prý dle homeopatického lékopisu Materia medica rozhoduje o použití léku (15): „… zlato působí na psychiku, vyvolává deprese a dovádí k sebevraždě, na kostech vyvolává exostózy a hlavně kostižer (mnohočetný myelom). Citlivým typem má být osoba snědá, plethorická, s napuchlou tváří a nosem plným uhrů.“

Někteří homeopaté vysvětlují působení de facto nepřítomných látek pomocí „informačních stop“ pomnožovaných dynamizací. Tyto pokusy o vysvětlení však narážejí na poznatky fyzikální chemie. Je pravdou, že chemické analýzy vysokých homeopatických ředění odhalily stopy látek nepřítomných v rozpouštědle. Vysvětlení je však možné na základě kavitace (objemových kmitů mikroskopických plynových bublin) v turbulentně proudící kapalině při protřepávání. Obsah kolabujících mikrobublin prudce zvyšuje svou teplotu až k hodnotám nad 2000 K, kdy dochází k rozkladu přítomných molekul vody na volné radikály. Ty pak v závislosti na druhu rozpuštěných plynů vedou ke tvorbě např. peroxidů, dusičnanů, dusitanů (16). Tento chemismus však nezdůvodňuje farmakologickou účinnost homeopatik. Jistě nelze nic namítat proti aplikování víceméně neškodných homeopatik současně s racionální terapií. Problém nastává, stejně jako u jiných metod AMM, při náhradě účinné léčby léčbou homeopatickou.

Příkladem konfliktu vědy a homeopatie je tzv. Benvenistova aféra. Imunolog prof. Benveniste zkoumal účinek potencí D100 (1 : 10100), kdy už žádná molekula v roztoku být nemůže. Takto potencovanými protilátkami působil na bazofilní leukocyty a tvrdil, že se při těchto vysokých potencích rozpadají. Práce byla publikována (17) v anglickém prestižním časopisu Nature, a to údajně záměrně, protože homeopaté si neustále stěžovali, že jejich práce nejsou přijímány do žádného významného vědeckého časopisu. Nepravděpodobné výsledky vyvolaly prudkou odmítavou reakci ve vědeckých kruzích a bylo nutno přistoupit k revizi pokusů. Benveniste kupodivu souhlasil, výsledek byl ale nulový. Benveniste musil svá původní tvrzení odvolat a jeho laboratoř byla záhy zrušena. Nadále se věnoval obskurním pokusům s dálkovým přenosem digitalizovaných informací o změnách struktury vody, což mělo být zdůvodněním pro „dálkovou“ aplikaci homeopatie aj.

Dle Heřta (9, 15) homeopatie existuje v několika poněkud odlišných „národních“ variantách. U varianty americké se častěji objevují extrémně vysoká ředění, zatímco u klasické německé varianty jsou matečné tinktury ředěny méně – v některých případech pak mohou produkty obsahovat i stopy toxických látek. Francouzský výrobce homeopatik Boiron dodává na trh polykomponentní směsi, v nichž všechny údajně nebo skutečně účinné látky nejsou v homeopatických ředěních, což by v jiných větvích homeopatie asi nebylo přípustné.

Z homeopatie se částečně vyčlenily i metody ještě problematičtější a absurdnější – například tzv. clusterová medicína, diagnostikující choroby na základě krystalků v zasychajících roztocích popelovin po spálení biogenního materiálu. Lékem je pak destilát z roztoku těchto popelovin. I tato metoda se spoléhala na informační stopy. Zdá se však, že se v posledních letech stáhla.

Do homeopatie ovšem nastoupila elektronizace. Na trhu jsou dle serveru KeZdravi.cz (18) naprogramované kapesní homeopatické počítače PSION, které umožňují tento postup (kráceno): Homeopat zadá název homeopatika v požadované potenci. Poté stisknutím tlačítka „MODE“ provede přenos homeopatické informace přímo na pacienta nebo na inertní materiál (např. globule, alkohol), čímž se připraví homeopatikum plně srovnatelné s přípravkem vyráběným klasickým způsobem.

Prodávané zařízení je údajně totožné s kapesním počítačem Psion Organiser II ve variantě LZ/LZ64/LP, rok výroby 1988 (sic!). Po programátorovi pátral blogger Pavel Vlašánek (19) s tímto výsledkem: Dle prodejce citovaného internetovým zdrojem zařízení mentálně naprogramovala osoba žijící v Německu − Dr. Vera Rosival, zabývající se přírodním léčitelstvím. Nelze pochybovat o tom, že na světovém trhu je nabízeno mnoho analogických, jen hardwarově poněkud modernějších přístrojů.

Akupunktura

O problematice akupunktury podrobněji a kriticky pojednávají např. Heřt a kol. (10). Akupunktura se dovolává tisícileté čínské tradice a také své relativní účinnosti při některých bolestivých stavech a psychosomatických obtížích. Někdy je mylně považována za konvenční terapeutickou metodu opírající se o ověřené klinické studie, což však sotva odpovídá skutečnosti. Existuje několik ne zcela kompatibilních akupunkturních systémů (klasický čínský, korejský, zjednodušený čínský, západní).

S klasickou akupunkturou, zdůvodňovanou protikladným působením principů jin a jang, nelze vědecky polemizovat. Na druhé straně v epidermis a v podkoží se nacházejí nervová vlákna, která lze stimulovat, a dosáhnout tak ovlivnění některé fyziologické funkce. Existuje segmentární uspořádání těla i viscerokutánní a kutaneoviscerální reflexy, byla prokázána existence tzv. spoušťových bodů (trigger points) ve svalech, kde lze ovlivňovat bolestivé stavy i vpichem jehly. Akupunktura vycházející z těchto poznatků může být verifikována pro každou indikaci ve standardních klinických studiích, byť vzácných a nesnadno proveditelných.

Stimulovatelné struktury však obecně nejsou totožné s klasickými akupunkturními body či dráhami (meridiány), které podle všeho nemají morfologické ekvivalenty. Jejich identifikace je bezpochyby velice svízelná a akupunkturisté se liší ve volbě bodů i u stejných diagnóz. Ani snížená impedance v některých místech na kůži nedokazuje existenci „aku-bodů“. Bez ohledu na nestandardní podmínky měření totiž nelze nijak dokázat, že se identifikovaná místa shodují s klasickými akupunkturní body.

Akupunktura má jistě placebový a snad i reflexní či na endorfinech založený účinek při některých bolestivých stavech. Je možno ji akceptovat jako podpůrnou metodu péče o nemocné, zejména pro ovlivňování bolestivých stavů a nevolnosti. O tlakovém působení na problematické akupunkturní body (akupresuře) a elektroakupunktuře platí v zásadě totéž. Sotva však lze najít rozumné zdůvodnění tzv. aurikulární akupunktury, která si vystačí s vnitřním povrchem boltce, a podobných „mikrosystémových“ verzí aplikace jehel.

Na vlně zvýšeného zájmu o akupunkturu (viz nedávno založené Česko-čínské centrum tradiční čínské medicíny ve Fakultní nemocnici Hradec Králové!) se nesou i příbuzné metody, které jsou ještě problematičtější. Stále je provozována elektroakupunktura dle dr. Volla (EAV). Zde jsou měřeny záhadné (doslova utajované) impedanční charakteristiky akupunkturního bodu spojované s hladinou čchi a následně má být generován elektrický stimul vhodné frekvence se specifickými léčebnými účinky (úprava hladiny čchi). Z biofyzikálního hlediska je metoda absurdní.

Stejný princip se používá i pro „testování“ vhodnosti homeopatika nebo tzv. nosody (tj. homeopatika připraveného z patogenů, nekrotizované tkáně apod.). Testovaná osoba např. drží v ruce uzavřenou skleněnou ampuli s homeopatikem či nosodou a patrně na základě elektrických změn v akupunkturním bodu se určuje vhodnost tohoto léčiva. Z podobného, v podstatě „biorezonančního“, principu zřejmě vychází jedna z variant přístroje MERITEST, u níž je testovaný „lék“ naléván do kovové misky zařazené do měřicího obvodu zahrnujícího též klienta. Co se přesně měří, není známo. Je dosti pravděpodobné, že jde o metody šarlatánské.

Psychotronické a biotronické léčitelství

Jde o postupy využívající domnělé léčitelem ovládané energie, často označované jako magnetismus nebo biomagnetismus. Skrývají se i pod názvy biotronika, bioenergetika, biorezonanční terapie aj. Biotronika je ekvivalentem psychotroniky, což byl krycí název pro parapsychologii zavedený u nás za totality. Původně šlo o „studium“ telepatie, telekineze, jasnovidectví apod., a to na vysokých školách, kde byly vybudovány příslušné laboratoře. Propojení s léčitelstvím nastalo zejména v souvislosti s hledáním a „odstiňováním“ tzv. geopatogenních zón, jejichž reálná existence ovšem nebyla prokázána.

K diagnostice je často používáno kyvadlo, kterého se léčitel „ptá“ na správnost diagnózy. Diagnostikuje se i pomocí automatické kresby, tzv. Kirlianovy fotografie (zobrazení doutnavého výboje na konečcích prstů v elektromagnetickém poli) a různých jasnovidných, či dokonce astrologických postupů. Léčivou „energii“ lze soustřeďovat na jejího příjemce pomocí např. pyramidek, keltské spirály, nilského kříže (ankh), buddhistických mandal, křesťanských i jiných symbolů. Příbuzné jsou postupy založené na údajné léčivé síle drahých kamenů, kovů, různých obrázků aj. Patří sem i léčení na dálku, někdy formou modliteb. Každý léčitel má v podstatě svou specifickou metodu.

Působení léčitelů lze vysvětlit sugescí. Trvají na existenci energie nebo síly, jež má léčit pacienty či rozkývávat kyvadla, avšak není objektivně měřitelná. Horší je, že mnoho šarlatánů neváhá požadovat přerušení racionální léčby, i když to může mít fatální následky. Jejich „diagnózy“ a „léčba“ mohou navíc doslova ruinovat rodiny pacientů.

V souvislosti s psychotronickým léčitelstvím často hrají neblahou roli sdělovací prostředky. Kritické názory jsou v nich mnohdy potlačovány s odvoláním na vyváženost či nestrannost. Jistou roli asi hraje i přírodovědná negramotnost (nejen) novinářů. V první polovině 90. let 20. století např. sdělovací prostředky nadšeně informovaly o tzv. filipínských léčitelích, kteří měli holou rukou odstraňovat z lidských těl patologické tkáně, včetně nádorů, aniž by po své činnosti zanechávali alespoň jizvu. Nákladná turistika na Filipíny kvetla. S obtížemi získané „vyoperované“ tkáně nebyly lidského původu.

Podivné přístroje

Na trhu se nachází řada poměrně drahých přístrojů, které jsou vydávány za diagnostické i terapeutické a mají jednoho společného jmenovatele – nejsou funkční. Omezíme se jen na některé z nich a budeme na ně odkazovat pomocí internetových zdrojů, protože snad s výjimkou jedné negativní studie o metodě MDM o nich neexistují publikace v pravém slova smyslu vědecké.

Na první pohled „vědeckou“ metodou léčení je tzv. biorezonanční terapie. Ve skutečnosti však jde jen o jiný název pro šarlatánství zamaskované do přístrojové podoby. Pro likvidaci geopatogenních zón i biorezonanční působení se sériově vyrábí velmi zajímavé produkty. Uvedeme příklad, který souvisí s tím, že v poslední době tzv. alternativní medicínu zaplavil boj proti parazitům. Vedle po kapkách konzumované dezinfekce MMS – oxidu chloričitého − se k tomu skvěle hodí přístroj označovaný jako zapper, například Super Ravo Zapper. Jde o „biorezonanční metodu“ − tzv. frekvenční terapii −prováděnou pomocí frekvenčních generátorů. Tyto přístroje dokážou domnělé parazity zničit přímo v těle tím, že je vystaví specifickým „frekvencím“ z generátoru.

Tento přístroj se u nás stále prodává, propaguje a je provozován, přestože před ním MZ už před lety občany varovalo a Česká obchodní inspekce (ČOI) údajně zakázala jeho prodej. Firma to vyřešila charakteristickým způsobem − tvrdí, že nejde o zdravotnické prostředky, ale přitom trvá na tom, že přístroj dokáže odstranit problémy s parazity všeho druhu. Přístroj F-SCAN COMPACT v sobě integruje automatickou frekvenční analýzu a frekvenční generátor. K tomu si zákazník může pořídit RaMaLoop, tedy radio-magnetickou smyčku, o které distributor praví jazykem imitujícím fyziku toto (20): „Bezkontaktní likvidace mikroorganismů. RaMaLoop je revolučně inovovaný přístroj, který funguje jako přídavné zařízení pro frekvenční generátory typu zapper a F-Scan, které jsou vybaveny pouze kontaktním elektrickým výstupem. Zařízení RaMaLoop tak významně zvyšuje užitnou hodnotu těchto přístrojů rozšířením o možnost bezkontaktní likvidace mikroorganismů (viry, plísně, bakterie) na principu frekvenční metody. RaMaLoop vytváří kolem své rámové cívky („antény“) impulzní střídavé magnetické pole v řádu několika metrů.“

Na trhu jsou však i jiné přístroje pro zlepšení životního prostředí, jejichž klasickým představitelem je již delší dobu vyráběný DEPOLAR. Podle webové stránky http://depolar.sweb.cz (21) působí proti geopatogenním zónám a můžeme se o něm dočíst například tyto fyzikální absurdity: „DEPOLAR M.K. je elektro-psychotronický přístroj − depolarizátor, neboli odrušovač patogenních zón. Přístroj se chová jako anténní jímač energetického kladného vesmírného záření a touto jímanou energií pozitivně mění rozložení záporných vyzařování geopatogenních zón. Prostor vyčistí a po 2 hodinách naopak naplní kladnou energií, která působí velice příznivě na živé organismy a vylepšuje mikroklima prostoru. Účinnost vyzařování Depolaru je v okruhu asi 15 metrů.“

Biorezonance se podle všeho dovolává i metoda označovaná jako STDR, která se docela nedávno pokusila proniknout mezi metody uznané MZ. Je to snad pokus o kombinaci diagnostiky a léčby pomocí infračerveného záření. Na stránkách společnosti HenexGLOBAL (22) se ve stylu barnumské reklamy a při naprostém zamlžení podstaty věci praví doslovně: „Máme světový unikát! Termoregulační diagnostika HENEX (STRD) − jediná metoda na světě, pomocí které je možno zjistit a specifikovat nežádoucí změny v organismu s velkým časovým předstihem. Važte si svého zdraví. Projekt: Zdravý člověk navždy − pomocí Heidelberské metody TRD lze odhalit s velkým časovým předstihem (i několik let!) jakékoliv nežádoucí změny v organismu, např. rakovinotvorný proces. To je mnohem dříve než zobrazí screeningová metoda. Pomocí vhodné léčebné terapie nemoc můžeme zastavit a úspěšně léčit. (Následují odkazy na propagační videa – pozn. aut.) Terapie přístroji HENEX − terapie se specifickým infračerveným spektrem (IR-A). Přístroje vyzařují elektromagnetické vlnění o vlnové délce 760−1400 nm (IR-A). Certifikovaná, v praxi ověřená − nová metoda cesty ke zdraví. Všechny používané přístroje mají evropský certifikát CE1015.“

Budiž poznamenáno, že Ing. Eugeniusz Motyka, spiritus agens této produkce, učinil též objev, který objasňuje podstatu lidské existence (vydáno v brožurce).

Vedle výše uvedených přístrojů, které si objektivně vzato nedělají příliš velké medicínské ambice, se však objevují zařízení, která mohou oklamat nejen laiky, ale zdá se, že i akademiky s nejvyššími tituly, kteří podle všeho zapomněli na své elementární přírodovědné vzdělání.

MDM – mezodiencefalická modulace

Metoda má skandální povahu a odmítlo ji již několik odborných lékařských společností při ČLS JEP. Přesto má nebo alespoň měla akademickou záštitu význačných kliniků. Je ruského původu (u nás prezentováno poněkud záhadným Vladimírem Pavlovem v roce 2005). Vychází z biofyzikálně naivních představ o průchodu elektrického proudu mozkem z povrchových elektrod umístěných na čele a v týlu pacienta. MDM nelze srovnávat s cílenou stimulací mozkových struktur. Byla však schválena MZ ČR pro léčbu diabetické polyneuropatie plus poruch mikrocirkulace periferních tkání (23)!

Neinvazivní analyzátor AMP

Jako nedostižný vzor diagnostických přístrojů se však jeví neinvazivní analyzátor AMP. Podle firemního internetového zdroje (24) „je funkce analyzátoru AMP založena na vzájemném vztahu mezi prací vykonávanou krevním oběhovým systémem vnitřních orgánů a teplem vznikajícím v důsledku chemických reakcí dusíku, kyslíku, vodíku a uhlíku. Změny teplot jsou určené změnami vzájemného působení koeficientů rozpustnosti sloučenin dusíku, vodíkových vazeb a kyslíku, které determinují aktivitu chemických prvků. Cílem měření je stanovení změn ve složení komponentů krve při proběhnutí chemických reakcí, které jsou ve vzájemném vztahu s přijímáním kyslíku a vylučováním dioxidu uhličitého, ovlivňujících hladinu bílkovin a lipidů buněčných membrán regulovaných organismů.“

Vše se provádí pomocí několika ke končetinám připojených infračervených čidel. Podle internetové stránky zaplavené česko-slovenskými jazykovými patvary měření hodnotí více než stovku parametrů a zařízení nepotřebuje pro analýzu ani kapku krve, ačkoli má poskytovat i krevní obraz a četné biochemické parametry. Doba analýzy je podle nastaveného programu 180−360 sekund. Pacient po skončení vyšetření odchází s výsledky odvozenými patrně z anamnézy a nereprodukovatelnými.

Poznámky k AMM v onkologii

V onkologických souvislostech mají AMM určité zvláštní rysy, o kterých však lze v české onkologické literatuře nalézt relevantní souhrnné informace jen v poslední době a spíše ojediněle (2−4). Světové písemnictví je mnohem bohatší, ale citujeme je jen namátkově – viz dále. Při léčbě zhoubných nádorů lze sotva prohlásit, že AMM v jistém smyslu „fungují“. U rozvíjejících se nádorových onemocnění je jejich placebový efekt marginální. Dojem terapeutického úspěchu ovšem může vzniknout snadno. Po vysazení chemoterapie či radioterapie může dojít k přechodné úlevě, protože odeznějí vedlejší účinky. Pak se však primární onemocnění zhorší a pacient se znovu obrací na odborníky, ale již s menší nadějí na vyléčení.

V onkologii se setkáváme i se specifickou problematikou neprověřených a odmítnutých léčiv. Jejich společným rysem je absence, neukončenost nebo negativní výsledek standardního klinického testování. Oficiálně jsou pak některé z těchto preparátů distribuovány jako potravní doplňky, čímž se dostáváme do typické oblasti AMM. Některé produkty mohou mít slabý adjuvantní nebo i cytotoxický účinek, avšak neznámé jsou interakce s jinými léčivy včetně cytostatik. K autorům upozorňujícím na přímá rizika patří např. Werneke et al. (25), resp. Beijnen a Schellens (26).

Typickým příkladem těchto látek jsou různé byliny. Pro léčitele zaměřující se na onkologické pacienty jsou příliš velkým lákadlem. Mezi drogami s udávaným protinádorovým nebo profylaktickým účinkem dominuje zelený čaj, jehož účinnou látkou by měly být polyfenoly − katechiny (27, 28). Existují ale i studie vedoucí k negativním závěrům, případně upozorňující na rizika, např. u kuřáků (29). Zájem je rovněž o extrakty nebo čaje z lékořice, šafránu, jetele aj. Nemohou-li propagátoři léčivých čajů vyjít ze solidních klinických dat, zpravidla tvrdí, že na jejich testování nelze aplikovat standardní postupy, že působí třeba jen na určitou skupinu pacientů. (To samozřejmě nevylučuje, že v rostlinách nemohou být nalezeny účinné cytostatické látky, např. taxolové deriváty.)

Oblíbeným preparátem je Iscador a jeho analogy vyráběné ze jmelí bílého (8). Lék je populární hlavně v německy hovořících zemích. Nedávno byly popsány cytotoxické a imunomodulační schopnosti lektinů (bílkovin schopných vyvolávat aglutinaci erytrocytů) obsažených v Iscadoru, ale jeho protinádorové účinky in vivo spolehlivě prokázány nebyly. Navíc se objevily zprávy o zhoršení průběhu některých nádorových onemocnění po užívání Iscadoru.

Na internetu i jinde nalézáme zprávy o preparátech na bázi rostliny yucca testované v Číně. Jde oCessiac a Yuccalive, které se mají užívat společně. Vycházejí údajně z léčitelských tradic indiánského kmene Odžibwejů. K neúčinným produktům podobného ražení lze přiřadit kombuchu - nápoj se zplodinami mléčného a octového kvašení. Aloe, ženšen a extrakty z jinanu jsou často v populaci vnímané jako všeléky a jsou zpravidla doporučovány pro podpůrnou léčbu.

Obecnou nevýhodou rostlinných drog je variabilní obsah účinných látek nebo přítomnost látek balastních, různé nečistoty, neúplný popis složení. U mnoha zejména exotických rostlinných drog nejsou dostatečně prozkoumány interakce s jinými léčivy, respektive kontraindikace. Příkladem může být PC SPES, směs převážně asijských bylin proti rakovině prostaty (30).

Vedle léčivých bylin se můžeme setkat i s ozvěnami tzv. chelátové terapie. Směs EDTA s heparinem, lidokainem, mineráliemi a megadávkami vitaminů má vázat vápník a některé kovy a působit preventivně proti některým kardiovaskulárním, a dokonce i nádorovým onemocněním. Vědecké studie však tento účinek neprokázaly. Ovosan, dostupný v lékárnách i u nás, obsahuje fosfolipidy z kuřecích embryí, resp. vajec, a slunečnicový olej v želatinových kapslích. Podobný přípravek se může vyskytovat i pod názvem Cancerolyt. Preparáty na bázi fosfolipidů jsou testovány v klinických studiích, ale jejich protinádorový účinek dosud nebyl potvrzen. Žraločí chrupavky mají být účinné jako prostředek proti angioneogenezi. Za cennou je považována vláknitá bílkovina přítomná v těchto chrupavkách, která by však přinejmenším musela nestrávena procházet střevní sliznicí do nitra organismu.

Extrémní výživové systémy můžeme v jistém smyslu rovněž přiřadit k AMM. Mají sloužit k profylaxi kardiovaskulárních, gastrointestinálních i nádorových onemocnění a často k přímé léčbě těchto chorob nebo jen proti obezitě. Není pochyby, že výživa má vliv na incidenci nádorových onemocnění. Problematické jsou však diety, které omezují přirozené komponenty lidské stravy. Vedle makrobiotiky do této skupiny náleží diety s tzv. živými enzymy, diety veganské a fruktariánské (hlavní potravinou je ovoce), konzumace moči, očistné diety (zvláštní pozornost je věnována čištění tlustého střeva pomocí nálevů − kolonterapie, kolonhydroterapie, colonics v anglosaské literatuře), Breussova dieta (léčba nádorových onemocnění hladovkou a zeleninovými šťávami) a podobná Gersonova dieta. Vrcholem všech diet se jeví breathariánství, které směřuje k úplnému odmítnutí všech potravin a vody. Vzhledem ke složitosti dietologické problematiky by však bylo vhodnější samostatné pojednání jiných autorů.

Závěr

Medicína dle našeho názoru disponuje dostatečnými znalostmi a zkušenostmi, aby mohla spolehlivě posoudit účinnost jednotlivých alternativních metod a případně je odmítnout pro kauzální terapii. Jejich využití jakožto doplňku k EBM (pro placebový efekt) je nutno pečlivě zvažovat.

Rozšíření AMM by mělo motivovat poskytovatele zdravotní péče k sebereflexi. Lze totiž připustit, že AMM virtuálně nahrazují lidem to, co jim na EBM někdy chybí: zájem o pacienta, empatie, navození důvěrného vztahu, posílení naděje apod. Léčitel však většinou stanoví diagnózu, terapii a prognózu podle přání a peněženky pacienta. Zdravotníci by neměli ulpívat jen na mechanicky poskytovaných standardech zdravotnických služeb. Medicína byla od pradávna považována za vědu a umění, k dobrému výkonu medicínské praxe proto nestačí EBM. Chybí-li umění lékaře, je přirozeně nahrazováno kýčem léčitele (1).

Seznam použitých zkratek

AMM   alternativní medicínské metody

EBM   evidence-based medicine 

EAV    elektroakupunktura dle dr. Volla 

MDM   mezodiencefalická modulace

Adresa pro korespondenci:

prof. MUDr. RNDr. Jiří Beneš, CSc.

4. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

U nemocnice 2

128 08  Praha 2

Tel.: 603 895 009

e-mail: benesji@volny.cz


Zdroje

1. Mornstein V. Základní vyjádření k alternativní medicíně. In: Souček M a kol. Vnitřní lékařství, 1. díl. Grada Publishing, Praha, 2011, s. 26−32.

2. Mornstein V. Postavení doplňkové a alternativní medicíny v onkologii. In: Jurga L a kol. Klinická a radiačná onkológia. Osveta, Martin, 2010, s. 617−625.

3. Mornstein V. Alternativní medicína a onkologie. In: Adam Z, Vorlíček J, Koptíková J. Obecná onkologie a podpůrná léčba. Grada Publishing, Praha, 2003, s. 765−770.

4. Klener P a kol. Klinická onkologie. Galén, Praha, 2002, s. 250−254.

5. Ernst E. A primer of complementary and alternative medicine commonly used by cancer patients. Med J Aust 2001; 174: 88−92.

6. Ernst E. Complementary medicine: common misconceptions. J Royal Soc Med 1995; 88: 244−247.

7. Ernst E. Komplementärmedizin in der Jahresübersicht 1995. Perfusion 1996; 9: 123−134.

8. Heřt J. Alternativní medicína a léčitelství. Věra Nosková, Praha, 2011.

9. Heřt J a kol. Homeopatie, clusterová medicína, anthroposofická medicína. Lidové noviny, Praha, 1997.

10. Heřt J, Hnízdil J, Klener P. Akupunktura − mýty a realita. Galén, Praha, 2002.

11. Kolektiv. Alternativní medicína: možnosti a rizika. Grada Publishing, Praha, 1995.

12. Škrabánek P, McCormick J. Pošetilosti a omyly v medicíně. Lidové noviny, Praha, 1995.

13. Gordon JS. Alternative medicine and the family physician. Am Fam Physician 1996; 54: 2205−2212.

14. Ernst E. Complementary and alternative medicine: what the NHS should be funding. Br J Gen Pract 2008: 208−209.

15. Heřt J. Homeopatie. In: Věda kontra iracionalita. Academia, Praha, 1998, s. 107−119.

16. Mornstein V, Kaplan P. Ultrazvuk, jeho chemické účinky a biochemické aplikace. Chemické listy 1994; 88: 650−659.

17. Davenas E et al. Human basophil degranulation triggered by very dilute antiserum against IgE. Nature 1988; 333: 816−818.

18. www.kezdravi.cz/clanky/novinky-a-zajimave-clanky

19. http://personal.tucna.net/elektronicka-homeopatie-a-leceni-na-dalku

20. www.ramaloop.cz

21. http://depolar.sweb.cz

22. www.henex.cz

23. www.zdravotnickydenik.cz/2014/10/udajna-revolucni-lecba-diabetiku-vyvolava-vasne-spory-i-podezreni-z-podvodu

24. www.promedical.cz/amp.htm

25. Werneke U et al. Potential health risks of complementary alternative medicines in cancer patients. Br J Cancer 2004; 90: 408−413.

26. Beijnen JH, Schellens JH. Drug interactions in oncology. Lancet Oncol 2004; 5: 489−496.

27. Borrelli F et al. Systematic review: green tea and gastrointestinal cancer risk. Aliment Pharmacol Ther 2004; 19: 497−510.

28. Crespy V, Williamson G. A rewiev of the health effects of green tea catechins in in vivo animal models. J Nutr 2004; 134: 3431S−3440S.

29. Adissu HA, Schuller HM. Antagonistic growth regulation of cell lines derived from human lung adenocarcinomas of Clara cell and alveolar type II cell lineage: Implications for chemoprevention. Int J Oncol 2004; 24: 1467−1472.

30. Yip I, Cudiamat M, Chim D. PC-SPES for treatment of prostate cancer: herbal medicine.Curr Urol Rep 2003; 4: 253−257.

Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých


Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Pacient na antikoagulační léčbě v akutní situaci
nový kurz
Autoři: MUDr. Jana Michalcová

Kopřivka a její terapie
Autoři: MUDr. Petra Brodská

Uroinfekce v primární péči
Autoři: MUDr. Marek Štefan

Roztroušená skleróza a plánování těhotenství
Autoři: MUDr. Radek Ampapa

Alergenová imunoterapie v léčbě inhalačních alergií
Autoři:

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se