VZPOMÍNKA na doc. MUDr. Václava Vlasáka, CSc.

V časných ranních hodinách zemřel 3. listopadu 2010 v Ústřední vojenské nemocnici výborný a nesmírně lidský chirurg –⁠ pan doc. MUDr Václav Vlasák, CSc. Odešel po krátké a vážné nemoci, o níž předtím sám nevěděl. Pocházel z Mladoboleslavska, pocházel ze zemědělské rodiny a do rodného kraje se rád vracel. Medicínu vystudoval na Karlově univerzitě v Praze, promoval v roce 1953. Protože se nikdy politicky neangažoval, postihlo ho nejdříve jako mladého lékaře vyslání na Slovensko, kde strávil první dva roky chirurgické praxe.

Po vojenské službě se mu podařilo zakotvit ve Fakultní nemocnici v Praze 10 na Vinohradech na Chirurgické klinice u prof. MUDr. Emericha Poláka, DrSc., kde dostal výbornou a všestrannou chirurgickou výchovu, která formovala jeho další odbornou práci. Je to až neuvěřitelné, že se lékař udrží na prestižním univerzitním pracovišti od svých lékařských začátků až do odborné dokonalosti. Dr. Vlasákovi se to podařilo plných 35 roků a na této klinice, které si velmi vážil. Prošel zde všemi stupni výchovy od klinického „otloukánka“ až po šéfa –⁠ přednostu kliniky v letech 1990–1993. Ve svých 65 letech byl ještě plný síly a nechtěl odejít do penze, ale poměry, které tehdy ve zdravotnictví panovaly, rozhodly, že dostane univerzitní medaili a musí odejít do starobního důchodu s minimální penzí. Ještě, že měl přátele, kteří spolu s ním prožívali nelehká období působení na Slovensku i ve FN na Vinohradech a respektovali více než tehdejší vedení nemocnice těch 35 let práce pro nemocné a tisíce úspěšných operací, které tam doc. Vlasák, CSc. provedl. Od 1. října 1993 se stal opět výkonným chirurgem v Ústřední vojenské nemocnici v Praze 6 –⁠ Střešovicích. Nastoupil do funkce zástupce náčelníka chirurgického oddělení a od jara 1994 byl zástupcem přednosty kliniky v téže nemocnici. Díky pochopení vojenského zdravotnictví a Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové mu byl pracovní poměr jako učiteli chirurgie prodlužován, a to až do doby, kdy se sám rozhodl, že zanechá výkonu chirurgické praxe. Bylo to až v jeho 82 letech.

Za ta dlouhá léta bohužel nedoceněných lékařských služeb byl ctěn svými žáky, oblíben u spolupracovníků a dobře se postaral o svou rodinu. Vychoval dvě děti a podílel se na výchově čtyř vnoučat, prožil dvě dobrá manželství a svými radami přispíval všude, kde cítil potřebu. Byl dobrým člověkem, výborným chirurgem a oblíbeným učitelem lékařů i zdravotních sester.

Čest jeho památce!

prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.