Pro sběr dat byly využity údaje z dánské klinické výzkumné jednotky pro dětské astma COPSAC, jejímž účelem je zlepšení prevence, diagnostiky i léčby pediatrického astmatu. Konkrétně se jednalo o dvě probíhající kohortové studie matek a jejich dětí: COPSAC2000 a COPSAC2010. Dále došlo k replikaci v projektu Integrativního psychiatrického výzkumu (iPSYCH) ve velmi rozsáhlém souboru, který vznikl kombinací skupin iPSYCH 2012 a 2015, přičemž byla využita data o hospitalizacích a astmatu.
Hospitalizace pro astma či pískání/sípání a infekce dolních cest dýchacích (LRTI) byly zjištěny díky národním registrům pacientů. Pro každé dítě bylo vypočítáno skóre polygenního rizika (PRS) pro BMI (PRS BMI) v dospělosti.
Výzkumníci zahrnuli do studie 974 (87,7 %) z 1111 dětí zapojených ve zmíněných 2 kohortách COPSAC. V tomto souboru zjistili, že PRS BMI v dospělosti významně souviselo s výskytem LRTI a předepisováním antibiotik v prvních 3 letech života a epizodami závažného pískání v prvních 6 letech života. LRTI částečně zprostředkovávaly spojitost mezi PRS BMI v dospělosti a těžkým pískáním. Zajímavé je, že asociace s LRTI a těžkým pískáním nezávisela na současném BMI dítěte, a PRS nebylo spojeno s diagnózou astmatu ani sníženou funkcí plic až do věku 18 let.
Uvedené souvislosti se opakovaly ve zmíněném obrovském souboru z iPSYCH (n = 114 283). V nezávislé kohortě založené na datech z registru byly patrné v předškolním věku pro astma/pískání a LRTI a přetrvávaly až do věku 18 let. To ukazuje na běžnou základní genetickou predispozici ke zvýšení BMI a respiračním infekcím a závažnému pískání, které nejsou způsobeny důsledky jen samotného zvýšeného BMI. Nabyté poznatky ukazují na společné genetické pozadí a přispívají k pochopení spojení astmatu a obezity.
Vztah mezi obezitou a astmatem v dětství je dobře zdokumentován. Bylo prokázáno, že děti s astmatem bývají nižšího vzrůstu, mívají více podkožní tukové tkáně a menší svalovou hmotu. Tato vazba byla připisována faktorům, jako jsou snížená fyzická aktivita a potenciální účinky inhalační nebo perorální kortikosteroidní léčby. Podobně byl také výskyt infekcí během raného dětství spojen se zvýšeným rizikem obezity v dětství pozdějším.
Naproti tomu vyšší hodnota BMI souvisela se zvýšeným rizikem infekcí u dospělých. Dokonce i u dětí byla obezita spojena s narušenou buněčnou imunitní odpovědí. Při snaze o vysvětlení těchto souvislostí se uvažuje o různých mechanismech, přičemž důležitou roli mají hrát zánět a imunitní změny.
„V této studii jsme prokázali, že genetická predispozice ke zvýšenému BMI zvýšila riziko LRTI a závažného pískání již v raném dětství a nezávisle na současném BMI, což naznačuje, že se jedná o jiné mechanismy, než představuje přírůstek hmoty tukové tkáně. PRS BMI bylo dříve spojeno se zvýšenými hladinami CRP a IL-6 v dospělosti, ale v raném dětství jsme takovou asociaci nenašli. Zdá se tedy, že genetická predispozice ke zvýšenému BMI způsobuje nízký stupeň zánětu v dětství, a nevypadá to, že by naše zjištění vysvětlovala zvýšená míra výskytu systémového zánětu,“ konstatovali autoři studie.
(esr)
Zdroj: Jensen S. K., Tingskov Pedersen C. E., Fischer-Rasmussen K. et al. Genetic predisposition to high BMI increases risk of early life respiratory infections and episodes of severe wheeze and asthma. Eur Respir J 2024 Sep 5; 64 (3): 2400169, doi: 10.1183/13993003.00169-2024.
