Pokud vaše rodina nepochází z Afriky, pravděpodobně jste asi 1–3 % svého genomu zdědili po svých vzdálených neandrtálských příbuzných. Ale kdy (a jak často) se druh Homo sapiens se svými evolučně spřízněnými bratranci zaplétal? Na to se snažila odpovědět genetická studie vědců z lipského Ústavu Maxe Plancka, kteří ve spolupráci s kolegy z Kalifornské univerzity v Berkeley analyzovali genomy 59 pravěkých moderních lidí pocházejících z doby před 45–2,2 tisíci lety a výsledky porovnali s genomy 275 současně žijících osob z celého světa
Analýzou vzorků výzkumníci zjistili, že neandrtálci a moderní lidé se spolu začali křížit přibližně před 47 tisíci lety a vydrželo jim to asi 6 tisíc let. Na počátku tohoto genetického mísení neandrtálci přispěli do současného genofondu sice relativně malým, ale přesto významným počtem genů (přibližně 5 %). To znamená, že asi každý dvacátý v populaci společných předků lidí neafrického původu byl neandrtálec.
Zdroje:
1. Iasi L. N. M., Chintalapati M., Skov L. et al. Neandertal ancestry through time: Insights from genomes of ancient and present-day humans. bioRxiv 2024.05.13.593955, doi: 10.1101/2024.05.13.593955.
2. Wilcox C. Ancient humans and Neanderthals mixed it up 47,000 years ago. ScienceAdviser, 2024 May 22. Dostupné na: www.science.org/content/article/scienceadviser-mis-celling-new-kind-research-fraud
Křečík rodu Peromyscus polionotus a křeček dlouhoocasý (Peromyscus maniculatus) jsou sice blízcí příbuzní, ale v přístupu k rodině se zásadně liší. Zatímco křečíci jsou monogamní a o mláďata v hnízdě se vzorně starají oba rodiče, křeček dlouhoocasý je klasickým příkladem modelu „udělal jí dítě a šel si po svých“. U těchto křečků není neobvyklé, aby mláďata z jednoho vrhu pocházela od 4 různých otců.
Zdá se ovšem, že mezidruhová odlišnost při péči o mláďata není dána neurologicky, ale hormonálně. Vědci z newyorské Kolumbijské univerzity si všimli, že křečík P. polionotus má oproti křečkovi dlouhoocasému asi 4× větší nadledvinky. Ukázalo se, že obsahují vrstvu dosud nepopsaných buněk, která dostala označení zona inaudita (lat. neslýchaná oblast). Ukázalo se, že tyto buňky produkují 20α-hydroxyprogesteron − hormon, jehož injekce mění křečky dlouhoocasé ve starostlivé otce. Podání tohoto hormonu mladým křečkům obou pohlaví vedlo u 17 % z nich (včetně samečků) k indukci rodičovského chování – olizovali srst mláďat a drželi je v blízkosti hnízda.
Zajímavé je, že tento hormon byl poprvé popsán u lidí, a to už před 70 lety. Nikdo ovšem dosud netuší, jaká je jeho funkce u našeho druhu…
Zdroje:
1. Niepoth N., Merritt J. R., Uminski M. et al. Evolution of a novel adrenal cell type that promotes parental care. Nature 2024 May 15; 629 (8014): 1082−1090, doi: 10.1038/s41586-024-07423-y.
2. Johnson M. Some mice have a cheating heart. It’s a hormonal thing, scientists find. The Washington Post, 2024 May 16. Dostupné na: www.washingtonpost.com/science/2024/05/16/mice-monogamy-hormones
Rus domácí (Blattella germanica), celosvětově nejrozšířenější druh švába, žije jenom mezi lidmi a ve volné přírodě se nevyskytuje. Navíc se zdá, že za jeho rozšíření si můžeme sami. Původ rusa byl přitom po dlouhou dobu záhadou – jeho výskyt byl totiž poprvé popsán asi před 250 lety ve střední Evropě, recentní výzkumy ale naznačují, že druh B. germanica pochází z Asie, kde dosud žijí jeho nejbližší příbuzní. Autoři nedávno publikované genetická studie se rozhodli záhadu vyřešit pomocí analýzy genomických dat 281 těchto švábů ze 17 zemí celého světa.
Ukázalo se, že rus domácí se vyvinul přibližně před 2100 lety z druhu B. asahinai, a to pravděpodobně přizpůsobením se životu v lidských obydlích v Indii či Myanmaru. Odtud se postupně během vlády islámských kalifátů přibližně před 1200 lety rozšířil na Blízký východ. Přes poušť se údajně mohl dostat třeba v košících na chleba. Před necelými 400 lety začal expandovat do jihovýchodní Asie jako černý pasažér koloniálních obchodních tras, až nakonec v průběhu přibližně sta let dorazil i do Evropy. Za jeho další šíření jsou tak pravděpodobně zodpovědní sami Evropané se svými dalekými plavbami a teplým a vlhkým bydlením.
Zdroje:
1. Tang Q., Vargo E. L., Ahmad I. et al. Solving the 250-year-old mystery of the origin and global spread of the German cockroach, Blattella germanica. Proc Natl Acad Sci USA 2024 May 28; 121 (22): e2401185121, doi: 10.1073/pnas.2401185121.
2. Wilcox C. Trade and warfare helped a cockroach conquer the world. ScienceAdviser, 2024 May 21. Dostupné na: www.science.org/content/article/scienceadviser-cockroaches-conquered-world-because-us
Zdá se, že nejméně 3 druhy motýlích housenek používají své chloupky (séty) jako detektor nebezpečí – vnímají jimi elektrické pole blížícího se predátora. Předchozí studie ukázaly, že se séty některých zvířat v elektrickém poli vychylují, podobně jako naše vlasy v blízkosti předmětů nabitých statickou elektřinou. Dva britské ekology z Bristolské univerzity nicméně zajímalo, zda se tento jev vyvinul jako obranný mechanismus. Sesbírali proto více než 200 chlupatých housenek a testovali jejich reakce na nebezpečí.
Po fyzické provokaci se housenky stáčely do klubíčka nebo se svíjely. Toto obranné chování trvalo mnohem déle, pokud byly vystaveny elektrickému poli napodobujícímu letící vosu. Pohyb housenčích sét navíc rezonoval s fluktuacemi elektrického pole odpovídajícími pohybu vosích křídel, což naznačuje, že se séty možná vyvinuly paralelně s elektrostatickým podpisem predátorů. Fráze „hrůzou se mu zježily všechny chlupy“ tím nabývá nového významu.
Zdroje:
1. England S. J., Robert D. Prey can detect predators via electroreception in air. Proc Natl Acad Sci USA 2024 Jun 4; 121 (23): e2322674121, doi: 10.1073/pnas.2322674121.
2. 2. Wilcox C. For caterpillars on the alert for wasps, electricity is in the air — literally. ScienceAdviser, 2024 May 21. Dostupné na: www.science.org/content/article/scienceadviser-cockroaches-conquered-world-because-us
(este)
