„Základní problém je v tom, že máme přes 180 nemocnic, každá má jiný systém, a k tomu obrovské množství ambulancí, jež mají také každá jiný systém. My je všechny musíme propojit na jednotném datovém standardu, na kterém bude shoda,“ uvádí k tomu náměstek ministra zdravotnictví Josef Pavlovic, který se agendou elektronizace zdravotnictví zabývá.
Aktuálně musejí jednotliví poskytovatelé zdravotní péče, lékaři, sestry či další pověřené osoby svá data přepisovat do státních registrů tzv. po večerech. To způsobuje jednak značnou chybovost, ale také neaktuálnost dat vzhledem k tomu, že na jejich sběr vlastně nikdo netlačí.
„U některých výkonů máme data třeba z 50, nebo dokonce 80 procent. Může se tedy zdát, že jde o docela dobrou bilanci. Ale když máme srovnávat jednotlivá zařízení − a jim chybí třeba 20 procent těch nejtěžších pacientů, zatímco jinde naopak 20 procent nejlehčích −, tak to srovnávat nelze,“ vysvětluje místopředseda pracovní skupiny pro měření a srovnávání kvality zdravotní péče Ministerstva zdravotnictví ČR Marian Rybář.
Elektronická zdravotnická data v současnosti systémově sbírají dva typy institucí – zdravotní pojišťovny coby plátci péče a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS).
Pojišťovenská data lze do určité míry nalézt na webu Kanceláře zdravotního pojištění coby společné platformy českých zdravotních pojišťoven. Přístup k informacím je na tomto webu pro jednotlivé účastníky zdravotního systému odstupňován. Pokud jde například o resekci pankreatu, pacienti se dozvědí, že určitou garancí kvality je, pokud nemocnice provádí alespoň 17 takových zákroků ročně. Zároveň si mohou rozkliknout tabulku, která zařízení toto doporučené minimum zákroků splňují, případně překračují, a která naopak.
Poskytovatelé zdravotní péče se dostanou k podrobnějším údajům. U stejného zákroku se dozvědí, jak si jejich pracoviště stojí ve srovnání s konkurencí, pokud jde například o 90denní mortalitu v souvislosti s operací. Údaje ostatních zdravotnických zařízení pro ně ovšem zůstávají anonymizovaná. Ministerstvo, zdravotní pojišťovny a někteří zástupci odborných společností potom vidí veškerá otevřená data.
Sdílení širšího množství dat, a to jak pacientům, tak poskytovatelům zdravotní péče, brání především fakt, že zdaleka ne všechna data jsou v současné době kvalitní.
Zlepšení situace by měl napomoci právě jednotný datový standard, který má být podle náměstka MZ Pavlovice definovaný již příští rok. Připravit by jej mělo Národní centrum elektronického zdravotnictví při MZ ČR. „Aktuálně probíhají nábory specialistů, kteří se budou této agendě věnovat. Inspirujeme se v zahraničí, zejména ve Švýcarsku, Izraeli či Dánsku. Jde nám o to zjistit, jaká datová rozhraní využívají, jaké standardy se jim osvědčily z hlediska zpětné kompatibility nebo možnosti vývoje a podobně,“ popisuje náměstek.
Cílem je co nejjednodušším způsobem získat kompatibilní data od všech poskytovatelů zdravotní péče tak, aby je mohli sdílet. Tento standard by měl být pro vývojáře softwarových řešení, respektive poskytovatele péče závazný od roku 2025. „Pro lékaře to bude znamenat minimální změnu ve vykazování péče pojišťovnám,“ dodává Josef Pavlovic s tím, že nároky bude nová standard klást spíše právě na producenty softwaru.
Čeští pacienti i lékaři by se v ideálním případě mohli dostat k některým zdravotnickým údajům i napříč Evropskou unií. Tak s tím alespoň počítá projekt jednotného Evropského prostoru pro sdílení zdravotnických dat (EHDS – European Health Data Space), který letos v květnu představila evropská komise. Základní myšlenka je taková, že pacient si sám zvolí, kteří poskytovatelé zdravotní péče budou mít přístup k jeho zdravotní dokumentaci, a to napříč EU. Když tedy půjde k lékaři například ve Francii, může mu své údaje nasdílet.
Podle předloženého návrhu by nařízení mělo platit již od roku 2025. Stejně tak by měl vzniknout určitý rámec, který by umožňoval využívat velký objem anonymizovaných dat pro výzkum, inovace i zdravotnickou politiku.
(lek)
Zdroje:
1. Portál ukazatelů kvality zdravotních služeb hrazených ze zdravotního pojištění. Kancelář zdravotního pojištění, z. s., 2022. Dostupné na: https://puk.kzp.cz
2. Kancelář zdravotního pojištění. Dostupné na: https://kancelarzp.cz
3. Setkání Národního centra elektronického zdravotnictví se zástupci iniciativy hSOC. Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2021. Dostupné na: https://ncez.mzcr.cz/cs/kyberneticka-bezpecnost/setkani-narodniho-centra-elektronickeho-zdravotnictvi-se-zastupci
4. Sedláčková H. Do tří let chce Evropská unie sdílet zdravotnická data. K informacím o pacientovi se dostane lékař kdekoli v EU. Zdravotnický deník, 4. 5. 2022. Dostupné na: www.zdravotnickydenik.cz/2022/05/do-tri-let-chce-evropska-unie-sdilet-sva-zdravotnicka-data-k-informacim-o-pacientovi-se-dostane-lekar-kdekoli-v-eu
5. Mašková M., Kupcová K. Zákon o elektronizaci zdravotnictví. ePravo.cz, 17. 5. 2022. Dostupné na: www.epravo.cz/top/clanky/zakon-o-elektronizaci-zdravotnictvi-114665.html
6. Národní strategie elektronického zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2016. Dostupné na: https://ncez.mzcr.cz/cs/narodni-strategie-elektronickeho-zdravotnictvi/narodni-strategie-elektronickeho-zdravotnictvi
