Geneticky upravenou prasečí ledvinu dostalo už 5 amerických pacientů s renálním selháním. U 3 z nich se podařilo dosáhnout nezávislosti na dialýze po dobu delší než 8 měsíců, přičemž 1 pacient má stále funkční prasečí ledvinu v těle přes 9 měsíců. U 2 nemocných se následně podařilo úspěšně transplantovat lidskou ledvinu od zemřelého dárce.
Popis případu nejslavnějšího příjemce a držitele světového rekordu v přežití s xenotransplantátem Tima Andrewse byl publikován v časopisu Lancet. Prasečí ledvina mu byla transplantována v lednu 2025 a stabilně fungovala přibližně půl roku. Poté byla pacientovi snížena dávka imunosupresiv z důvodu bakteriální infekce, což vedlo k rozvoji mikrovaskulárního zánětu progredujícího do trombotické mikroangiopatie s následkem selhání štěpu. Prasečí ledvina musela být po 271 dnech explantována, pacient se navrátil k dialýze a za dalších 82 dnů byla provedena úspěšná transplantace ledviny od zemřelého dárce.1, 2
Diagnostika, monitorování nebo léčba některých onemocnění může vyžadovat opakovaná invazivní endoskopická vyšetření nebo implantaci různých zařízení. V některých případech existují alternativy, které postačí spolknout, ale i tato zařízení potřebují zdroj energie a konvenční baterie nejsou pro lidské tělo zrovna bezpečné. V případě jejich poškození a úniku obsažených chemikálií hrozí popáleniny či otrava.
Inženýrům z americké MIT se podařilo vyvinout jedlou minibaterii, která připomíná cukroví balené v rýžovém papíru a po nějaké době se ve střevě zcela rozloží. Elektrody vědci vytvořili z netoxických oxidů hořčíku a molybdenu, jako elektrolyt posloužil biodegradabilní iontový gel. Izolaci poskytuje celulózový obal impregnovaný včelím voskem. Funkčnost baterie úspěšně otestovali nejprve v roztoku připomínajícím žaludeční šťávy, v němž se baterie začala rozkládat asi po 2 týdnech a po několika měsících se úplně rozpustila. Uzavřená v gelové kapsli s další netoxickou elektronikou pak byla baterie zkoušena u prasat, v jejichž zažívacím ústrojí účinně dodávala energii radiofrekvenčnímu čipu. Právě tato technologie má potenciál pro sledování adherence k léčbě – spolknutá tableta vysílá signál z těla pacienta. Vedoucí vědeckého týmu dr. Giovanni Traverso doufá, že se do 2 let podaří kapsli s jedlou baterií dostat k prvním pacientům.3, 4
Přetrvávající jaterní infekce způsobená virem hepatitidy B (HBV) postihuje celosvětově více než 250 milionů lidí. V současnosti dostupná léčba často není schopná virus kompletně eradikovat, a po jejím vysazení tak může infekce opětovně vzplanout. Virová DNA se skrývá v hepatocytech, kde tvoří volné „minichromosomy“, a také je schopná se integrovat do genomu hostitele a přimět ho k tvorbě proteinů, jež virus chrání před imunitním systémem.
Momentálně se zkoumá několik modalit epigenetické editace virového genomu. Ty do DNA nevnášejí zlomy jako při editaci genů, ale chemické značky, které umlčují transkripci virové DNA. Studie italských molekulárních genetiků ve spolupráci s americkou společností nChroma představila variantu systému CRISPR-Cas9, která vnáší do genomu HBV methylové skupiny. Léčivo zvané CRMA-1001 se podává injekčně ve formě lipidových nanočástic. V myším modelu HBV snižovala jediná dávka hladiny virové DNA i proteinů. U 25 ze 60 zvířat, jimž byly podány 3 dávky léčby, byla aktivita viru po 6 měsících nedetekovatelná. Bezpečnost byla hodnocena i u makaků, u nichž bylo pozorováno přechodné zvýšení hladiny jaterních enzymů po podání nejvyšší ze 3 testovaných dávek. nChroma plánuje brzy zahájit klinické studie.5, 6
Dlouho se předpokládalo, že savčí mozek se vyvíjí z jediné progenitorové buňky, ale studie vědců ze Stanfordovy univerzity ukázala, že náš mozek je ve skutečnosti zřejmě tvořen 2 různými orgány. Experimenty na myším modelu ukázaly, že zadní mozek, odpovědný za automatické reakce jako dýchání či pocit hladu, pochází stejně jako mícha z progenitorové buňky exprimující transkripční faktor Gbx2. Přední a střední mozek, jež mají na starosti vyšší kognitivní procesy, jsou naproti tomu potomky kmenové buňky exprimující protein Otx2. Tyto 2 populace buněk se přitom nikdy nepřekrývají, což by mohlo vysvětlovat, proč se dosud nepodařilo vypěstovat neurony zadního mozku z běžně dostupných neuronových kmenových buněk.7
Výzkumníci svá zjištění ověřovali u řady dalších modelových organismů – od mořských červů žaludovců přes akvarijní zebřičky až po kuřata – a u všech nalezli stejný vzorec. Například medúzy, které se od lidské vývojové větve oddělily asi před 700 miliony let, dokonce mají 2 zcela oddělené nervové soustavy na opačných koncích těla. To podle vedoucího studie dr. Kylea Loha naznačuje, že evoluce vzala 2 již existující nervové soustavy a natlačila je k sobě. „Mít mozek jako jeden orgán by pravděpodobně bylo efektivnější, ale jsme závislí na tomto prapůvodním uspořádání, kdy se mozek vytváří ze dvou samostatných částí,“ uzavírá.8
(este)
Zdroje:
1. Riella L. V., Borges T. J., Rosales I. A. et al. Porcine kidney xenotransplantation as a bridge to allotransplantation: a first-in-human study. Lancet 2026 Sep 12; 408 (10559): 1029–1040, doi: 10.1016/S0140-6736(26)01295-X.
2. eGenesis announces clinical update in ongoing expanded access study of EGEN-2784 in patients with kidney failure. eGenesis, 2026 Sep 3. Dostupné na: https://egenesisbio.com/news-media/press-releases/egenesis-announces-clinical-update-in-ongoing-expanded-access-study-of-egen-2784-in-patients-with-kidney-failure
3. Say M. G., Erus A., Morgan L. et al. Bioresorbable batteries for transient ingestible bioelectronics. Nat Chem Eng 2026 Sep 21; 3 : 509–521, doi: 10.1038/s44286-026-00443-7.
4. Bourzac K. Edible batteries power medical devices in the body. Nature 2026 Sep 21, doi: 10.1038/d41586-026-02987-3 [Epub ahead of print].
5. Anglero-Rodriguez Y., Xiong Q., Cappelluti M. A. et al. Development of an investigational epigenetic silencer therapy to transcriptionally inactivate viral DNA in chronic hepatitis B. Nat Biomed Eng 2026 Sep 21, doi: 10.1038/s41551-026-01802-8 [Epub ahead of print].
6. Naddaf M. ‘Epigenetic’ editing is here: gene-tagging technique banishes hepatitis B virus. Nature 2026 Sep 21, doi: 10.1038/d41586-026-02981-9 [Epub ahead of print].
7. Jokhai R. T., Dundes C. E., Ahsan H. S. et al. Two parallel neural ectoderm progenitors contribute to the developing brain. Nat Neurosci 2026 Sep 18, doi: 10.1038/s41593-026-02433-7 [Epub ahead of print].
8. Conger K. Human brain is two separate organs, Stanford Medicine-led research finds. Stanford Medicine, 2026 Sep 18. Dostupné na: https://med.stanford.edu/news/all-news/2026/09/two-separate-brains.html
