Nemocní s hypertenzí se často potýkají s různými komorbiditami, což zvyšuje léčebnou zátěž a ovlivňuje úroveň adherence k péči o zdraví. Pacienti považují za problematické například načasování užívání jednotlivých léků nebo jejich interakce. Vyšší terapeutická zátěž, kterou musejí zvládat, a náročnější péče o zdraví ovlivňují jejich adherenci, na což upozorňují různé studie zaměřené na pacienty s chronickými onemocněními.
Cílem longitudinální observační studie bylo najít faktory spojené s vyšší léčebnou zátěží a nižší adherencí k péči o vlastní zdraví u multimorbidních pacientů s hypertenzí. Autoři rozdělili účastníky do 4 skupin dle těchto parametrů a sledovali změny v příslušnosti k dané skupině v průběhu času. Do studie se zapojilo 484 pacientů; 302 jich absolvovalo i následné hodnocení po 6 měsících. Jednalo se o nemocné s věkovým průměrem 53 let, kteří se léčí s hypertenzí déle než 3 měsíce a mají minimálně 2 další komorbidity. Nejčastěji šlo o hyperlipidémii (69,2 %), obezitu (59,3 %) a diabetes mellitus (43 %). Většinu účastníků studie tvořili muži (76 %) a pouze 13 % pacientů žilo samo. Klinicky významný výskyt depresivních příznaků byl zjištěn u 26 % nemocných.
Léčebná zátěž byla hodnocena pomocí škály MTBQ (Multimorbidity Treatment Burden Questionnaire). K posouzení péče o zdraví byla použita stupnice PIH (Partners In Health Scale), zdravotní gramotnost byla hodnocena nástrojem NVS (The Newest Vital Sign) a k subjektivnímu hodnocení kognitivních funkcí byla využita škála AFI (Attentional Functional Index). Depresivní symptomy byly posuzovány pomocí dotazníku PHQ (Patient Health Questionnaire). Autoři studie se zaměřili také na úroveň zapojování pacientů do rozhodování o léčbě, což posuzovali pomocí sebehodnoticího nástroje collaboRATE. Součástí sběru dat byly rovněž sociodemografické údaje.
Účastníci byli na základě léčebné zátěže a adherence k péči o vlastní zdraví rozděleni do 4 skupin:
Dle multinomické logistické regrese byli v ideální skupině (2):
Výsledky po 6 měsících ukázaly, že k přesunu mezi skupinami dochází zejména u pacientů spadajících původně do skupin 1 a 4. Ze skupiny 1 se přesunulo 23,9 % do ideální skupiny 2 a 28,3 % do nejméně příznivé skupiny 3. Ze skupiny 4 se přesunulo 22,8 % do ideální skupiny 2 a 32,9 % do nejméně příznivé skupiny 4. Z ideální skupiny 2 se po 6 měsících do jiné (tj. určitě méně příznivé) skupiny přesunulo 24,4 % účastníků, z nejméně příznivé skupiny se jich do jiné (tj. určitě více příznivé) skupiny přesunulo 22,1 %.
Faktory spojené se setrváním pacientů v ideální skupině nebo s přesunem do této skupiny zahrnovaly mužské pohlaví, vyšší zdravotní gramotnost, lepší kognitivní funkce a vyšší úroveň zapojení do spolurozhodování o zdravotní péči.
Výsledky ukazují, že léčebnou zátěž a adherenci k péči o vlastní zdraví u jedinců s kardiovaskulárním onemocněním a vícečetnými komorbiditami ovlivňuje míra zdravotní gramotnosti, kognitivních funkcí, depresivních příznaků i zapojení samotných nemocných do rozhodování o léčbě. Příslušnost pacientů k jednotlivým skupinám dle míry zátěže a adherence navíc není statická a v průběhu času se mění.
Autoři studie podotýkají, že u nemocných s vyšší léčebnou zátěží a nižší adherencí k péči o vlastní zdraví jsou potřebná účinná opatření, která by přispěla k lepšímu zvládání chronických onemocnění. Jedná se například o větší zapojení pacientů do rozhodování léčbě a edukaci při zohlednění individuálních možností a schopností každého z nich.
(pak)
Zdroj: Lee K. S., Lee J. The complex relationship between treatment burden of multimorbidity and self-care in multimorbid patients with hypertension. BMC Prim Care 2025 Jul 9; 26 (1): 219, doi: 10.1186/s12875-025-02916-9.
