„Fast-trackové diagnózy nám ukazují, že když se cesta prodlužuje, může být docela smrtící nebo alespoň život ohrožující,“ vysvětluje místopředsedkyně Hlasu onkologických pacientů (HOP) Bc. Michaela Tůmová, proč se v sérii kulatých stolů „Onkologie 2025 – Cesta ke zdraví“ v krajích zaměřili právě na oblast organizace onkologické péče. Navázali tak na praktickou sérii edukačních materiálů Cesta pacienta, kterou v současnosti pokrývají všechny hlavní onkologické diagnózy.
Podle zjištění HOP jsou pacienti často nuceni se objednat na vyšetření, jejichž název neumějí ani vyslovit. Situaci Tůmová přirovnává k autoservisu, kde bychom dostali jen informaci, které náhradní díly si máme objednat.
Své znalosti z terénu předávají zástupci onkologických pacientů skrze Pacientskou radu MZ ČR (povinnost zřízení pacientských rad bude od ledna platit i pro jednotlivá KOC) a v uplynulém období v ní našli silnou podporu. Výsledkem společného dialogu s ministerstvem je vznik pozice koordinátora onkologické péče, který má být od letošního ledna součástí týmu jednotlivých KOC. Loni v září proběhl na MZ ČR workshop se zástupci KOC, který jim měl usnadnit implementaci nové pozice.
Hlas onkologických pacientů spustil také dvě doprovodné webové stránky. První pomáhá pacientům mít obdobný přehled jako koordinátor, tedy jak dlouhé jsou čekací lhůty na jednotlivá speciální vyšetření v místě bydliště pacienta („Čekačky“). Druhý nabízí kontrolu rychlé distribuce pacientů k potřebné léčbě („Bludišťák“). V rámci něho budou moci sami pacienti vložit zpětnou vazbu na dostupnost onkologické péče v konkrétním okrese.
Podle statistika z Odboru zdravotní péče MZ ČR RNDr. Mariana Rybáře, MHA, kterého Tůmová představila jako „otce“ nové koordinátorské pozice, je známkou vyspělého zdravotnictví právě rozsáhlá spolupráce s pacientskými organizacemi. Novou koncepci organizace onkologické péče v Česku odprezentoval na základě patera principů, na kterých je postavena.
Nejvíce „bodů“ se podle něj „dá uhrát“ mezi suspekcí na karcinom a zahájením jeho léčby. Zde by měla být podstata práce koordinátora (druhého klíčového bodu koncepce), který nemusí mít zdravotnické vzdělání, ale musí být empatický a zároveň organizačně a komunikačně zdatný. „Standardní pan Novák nebo paní Nováková v systému zabloudí, pokud je někdo nenavádí. Doporučená doba, kdy bychom se s karcinomem plic měli dostat k léčbě, je 8 týdnů, ale to se v Česku více než 50 % lidí nepodaří. Podle odhadů onkologů se přitom dá pacient systémem protáhnout během dnů,“ říká Rybář.
Jak by práce koordinátora měla v hrubých rysech vypadat? „Když lékař v regionu zachytí suspektního pacienta, měl by zmáčknout červené tlačítko a pacienta by si měl převzít koordinátor, protože je zkušený, dělá to dnes a denně, a protáhnout ho tím systémem,“ vysvětluje. Ve FN Hradec Králové dokonce pro koordinátora vyvíjejí speciální software, který mu má jeho práci usnadnit.
Třetím představeným bodem je nutnost zkrátit čekací lhůty na vyšetření − pokud je v okolí dostupné vyšetření s kratší čekací dobou, musí se pacient objednat jinde, než je léčen. Začtvrté by se pak mělo dosáhnout racionální decentralizace péče, tedy přesunovat pacienty, které nepojmou KOC, do regionů, a tak KOC uvolnit kapacity na řešení nejzávažnějších případů.
Na závěr mají pomoci funkčnost systému kontrolovat indikátory kvality. V datech jsou však změny patrné až s ročním zpožděním, proto na nedostatky může dříve upozornit i zmíněný „Bludišťák“.
(pok)
Zdroj: Hlas onkologických pacientů. Tisková konference. Praha, 6. 11. 2025.
