V New England Journal of Medicine byla v únoru 2025 publikována kazuistika muže s konečným stadiem selhání ledvin, u něhož byla úspěšně transplantována porcinní ledvina. Xenotransplantace by mohly pomoci řešit kritický nedostatek ledvin od lidských dárců. Pokroky v genovém editování pomocí nástroje CRISPR-Cas9 umožnily již 2leté přežití primátů po transplantaci porcinní ledviny.
62letému muži závislému na hemodialýze, s dlouhodobým diabetem, pokročilou vaskulopatií a problémy s cévním přístupem pro provádění dialýzy byla transplantována porcinní ledvina po 69 genomových editacích včetně delece 3 glykanových antigenů, inaktivace porcinních endogenních retrovirů a inzerce 7 lidských transgenů. Xenoštěp začal po tranplantaci ihned fungovat. Pacientovi rychle klesla hladina kreatininu a nadále nepotřeboval dialýzu. 8. den se začala rozvíjet rejekce štěpu zprostředkovaná T lymfocyty, která byla odvrácena intenzifikovanou imunosupresí. I přes fungující ledvinu pacient po 52 dnech zemřel v důsledku náhlé srdeční smrti, aniž by došlo k rejekci ledviny. Pitva prokázala těžkou ICHS s jizvou v oblasti myokardu.
Zdroj: Kawai T., Williams W. W., Elias N. et al. Xenotransplantation of a porcine kidney for end-stage kidney disease. N Engl J Med 2025 Feb 7, doi: 10.1056/NEJMoa2412747 [Epub ahead of print].
U diabetiků s CHOPN je terapie inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2i, tj. glifloziny) nebo agonisty receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1RA) spojená s nižším rizikem exacerbací chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) než léčba inhibitory dipeptidylpeptidázy 4 (DPP4i). Ukázala to studie se 3 kohortami pacientů s diabetem a CHOPN starších 40 let vytvořenými dle propensity score: se zahájením léčby SGLT2i vs. DPP4i (n = 27 991), GLP-1RA vs. DPP4i (n = 32 107) a SGLT2i vs. GLP-1RA (n = 36 217). Využita byla data ze 3 amerických databází z let 2013–2023. Sledován byl výskyt první středně těžké či těžké exacerbace CHOPN definované na základě nutnosti preskripce p.o. kortikosteroidů při ambulantní návštěvě z důvodu CHOPN nebo hospitalizace z důvodu CHOPN.
Během období, jehož medián činil 145 dnů, bylo riziko exacerbace nižší u pacientů se SGLT2i v porovnání s DPP4i (9,26 vs. 11,4/100 pacientoroků [PY]; poměr rizik [HR] 0,81; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,76–0,86) a u pacientů s GLP-1RA oproti DPP4i (9,89 vs. 11,49/100 PY; HR 0,86; 95% CI 0,81–0,91). Rozdíl mezi SGLT2i a GLP-1RA byl minimální. Výsledky byly konzistentní i při analýzách senzitivity a u jednotlivých podskupin pacientů.
Zdroj: Ray A., Paik J. M., Wexler D. J. et al. Glucose-lowering medications and risk of chronic obstructive pulmonary disease exacerbations in patients with type 2 diabetes. JAMA Intern Med 2025 Feb 10: e247811, doi: 10.1001/jamainternmed.2024.7811 [Epub ahead of print].
Velmi laciná intervence v podobě náhrady klasické soli za sůl se sníženým obsahem sodíku (75 % NaCl) a zvýšeným obsahem draslíku (25 % KCl) u osob po prodělané cévní mozkové příhodě (CMP) snižuje riziko vzniku další CMP i celkovou mortalitu. Prokázala to randomizovaná otevřená studie SSaSS (Salt Substitute and Stroke Study, která zahrnovala 15 249 jedinců po CMP průměrného věku 64 let (46 % žen).
Po 5 letech měli jedinci s upravenou solí nižší systolický tlak krve, a to v průměru o 2,05 mmHg. Za tuto dobu došlo k 691 fatálním a 2044 nefatálním CMP a 3242 účastníků studie zemřelo. Relativní riziko recidivy CMP bylo o 14 % nižší ve skupině s upravenou solí (RR 0,86; 95% CI 0,77–0,95; p = 0,005), což znamená statisticky významný rozdíl, přičemž větší přínos byl zjištěn z hlediska hemoragických CMP (30% snížení relativního rizika). Rovněž mortalita byla ve skupině s upravenou solí významně nižší, a to o 12 % (RR 0,88; 95% CI 0,82–0,96; p = 0,003); větší přínos používání upravené soli byl pozorován z hlediska úmrtí v důsledku CMP (relativní pokles o 21 %). Mezi skupinami nebyl zjištěn rozdíl v hladině kalia.
Zdroj: Ding X., Zhang X., Huang L. et al. Salt substitution and recurrent stroke and death: a randomized clinical trial. JAMA Cardiol 2025 Feb 5: e245417, doi: 10.1001/jamacardio.2024.5417 [Epub ahead of print].
Odborníci ze Stanfordovy univerzity v Kalifornii identifikovali molekulární signaturu zjistitelnou z odběru krve, pomocí níž je za 7 dní po vakcinaci možné predikovat přetrvávání imunitní odpovědi na očkovací látku. Tento objev může změnit vývoj a testování vakcín a umožnit jejich personalizaci.
Výzkumníci nejprve hodnotili imunitní odpověď na očkovací látku proti viru chřipky H5N1 a identifikovali faktory přetrvávající odpovědi. Zjistili, že přetrvávání protilátkové odpovědi predikuje transkripční signatura v krvi související s trombocyty a adhezí 7. den po podání vakcíny. Tím mimo jiné nastínili možnou roli trombocytů při udržování protilátkové odpovědi. Protože trombocyty vznikají z megakaryocytů, vědci zkoumali efekt aktivace megakaryocytů navozené trombopoetinem (TPO) na délku přetrvání protilátkové odpovědi a zjistili, že podání TPO prodlužuje dobu přetrvávající odpovědi na očkovací látku. Pomocí strojového učení a dat ze 7 nezávislých studií pak vytvořili klasifikátor, který na základě signatury související s trombocyty zjistitelné z odebraného vzorku krve dokáže predikovat délku přetrvávání protilátkové odpovědi na 6 vakcín.
Zdroj: Cortese M., Hagan T., Rouphael N. et al. System vaccinology analysis of predictors and mechanisms of antibody response durability to multiple vaccines in humans. Nat Immunol 2025 Jan; 26 (1): 116−130, doi: 10.1038/s41590-024-02036-z.
(zza)
