Španělští odborníci ve své systematické analýze identifikovali 8 souborů příznaků u pacientů s chronickým renálním selháním (CKD). Nejčastější pak byly gastrointestinální (GI) obtíže. Autoři proto tyto soubory příznaků podrobně popsali a navrhují se terapeuticky zaměřit na každý z nich jako celek, nikoliv na jednotlivé symptomy.
Do analýzy bylo zařazeno 8 průřezových studií publikovaných v letech 2002–2022, které zahrnovaly 3089 dospělých s CKD stupně 4 na dialýze i nedialyzovaných. Ze souboru GI příznaků se u nich nejčastěji vyskytovaly nauzea a zvracení, druhým souborem byly neuromuskulární symptomy (únava a svalová slabost), dále sexuální potíže (ztráta zájmu o sex nebo obtížné dosažení sexuálního vzrušení), kožní problémy (suchá kůže nebo svědění), uremické příznaky (ztráta chuti k jídlu, vyčerpání, pocit slabosti nebo závrati a obtížné dýchání), symptomy nedostatku energie (únava, svalová slabost) a kardiologické obtíže (bolest na hrudi). Identifikace těchto souborů má podle autorů klinický význam, protože může usnadnit volbu terapeutické strategie, celkově zjednodušit léčbu a snížit výskyt nežádoucích účinků.
Zdroj: Gomariz-Ruiz J., Pérez-Cruzado D., Gutiérrez-Sánchez D. Cluster of symptoms in kidney failure: a systematic review. Heliyon 2025 Jan 15; 11 (1): e41556, doi: 10.1016/j.heliyon.2024.e41556.
Pacienti s revmatoidní artritidou (RA) mají zvýšené riziko kardiovaskulárních chorob, jako jsou ischemická choroba srdeční (ICHS) či cévní mozková příhoda (CMP). Nedávná retrospektivní studie však ukázala, že riziko je u nich zvýšené také v případě srdečního selhání, a to především se zachovanou ejekční frakcí levé komory (HFpEF). U 1445 pacientů s RA a 4335 kontrolních jedinců odpovídajícího věku a pohlaví (průměrný věk 51 let, 79 % žen) se v průběhu sledování, jehož medián činil 10 let, rozvinulo 92 případů srdečního selhání. Pacienti s RA měli riziko vzniku srdečního selhání o 79 % vyšší (adjustovaný poměr rizik [aHR] 1,79; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,38–2,32).
Analýza subtypů srdečního selhání ukázala vyšší incidenci HFpEF v obou skupinách. U pacientů s RA bylo riziko HFpEF 2× vyšší než u jedinců bez RA (aHR 1,99; 95% CI 1,43–2,77), riziko srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí (HFrEF) u nich ovšem oproti kontrolním jedincům významně zvýšené nebylo.
Zdroj: Kawano Y., Weber B. N., Weisenfeld D. et al. Risk of incident heart failure and heart failure subtypes in patients with rheumatoid arthritis. Arthritis Care Res (Hoboken) 2024 Dec 9, doi: 10.1002/acr.25481 [Epub ahead of print].
Pruritus u pacientů vyššího věku je často spojen s fyziologickými změnami kůže danými stárnutím. Diagnóza senilního pruritu je ale stanovena per exclusionem. V rámci prosincových Pařížských dermatologických dnů diskutovali dermatologové s praktickými lékaři, jak v těchto případech postupovat.
Především je třeba vyloučit jiné příčiny. Silným pruritem může začínat bulózní pemfigoid, který je provázený výraznou hypereozinofilií v krevním obrazu. Pruritus může být vyvolán medikací, a to i po měsících/letech užívání, zejména v případě polypragmazie (antihypertenziva, statiny, p.o. antidiabetika, psychotropní látky, antiarytmika aj.), může provázet metabolická onemocnění, kožní T lymfomy, infekci HIV, ale také pedikulózu a svrab. Neurogenní pruritus se může objevit po CMP (kontralaterální), u tumorů mozku, po operacích mozku nebo při užívání opioidů, psychogenní pruritus jako součást psychóz s parazitofobií nebo úzkostně-depresivních syndromů. Senilní pruritus je obvykle spojen se suchostí kůže.
Prvním diagnostickým krokem je laboratorní vyšetření zahrnující krevní obraz, hormony štítné žlázy a jaterní testy. Poté přicházejí na řadu vyšetření pro vyloučení ostatních výše uvedených onemocnění. Základní režimová opatření zahrnují krátce ostříhané nehty, mytí (se sníženou frekvencí) vlažnou vodou a lipidovými mýdly/syndety, eliminaci používání antiseptik, kolínské vody a nošení nylonového, vlněného či těsného oblečení a minimalizaci expozice horku. Dobrý placebový efekt mohou mít zvlhčující emoliencia. Lokální kortikosteroidy jsou doporučeny jen při výskytu zánětlivé dermatózy a antihistaminika pouze v případě pruritu zprostředkovaného histaminem. U neuropatického lokalizovaného pruritu lze použít kapsaicin, u neurogenního pruritu gabapentin či pregabalin. Další možnosti léčby zahrnují akupunkturu, kryoterapii, relaxaci, hypnózu či psychoterapii. V případě selhání léčby může dermatolog předepsat cílenou terapii dupilumabem.
Zdroj: Lecrubier A. How to diagnose and treat pruritus in older adults. Medscape, 2025 Jan 10.
Profesor onkologie z Oxfordské univerzity David Kerr se ve stáří vrátil ke hře na buben a současně zkoumá její příznivé účinky na lidské zdraví. V první řadě jde o přínos pro kardiovaskulární zdraví – bubnování může snižovat krevní tlak u hypertoniků. Zlepšuje také motorické dovednosti a koordinaci mezi činností oka a ruky. Bubnování lze považovat za fyzické cvičení, zvláště pokud k němu dochází za pochodu. Jako rozptylující činnost může hra na buben podle Melzackovy−Wallovy teorie pomáhat při zvládání chronické bolesti. Existují také důkazy o tom, že posiluje imunitní systém, například zlepšuje funkci T lymfocytů. Bubnováním se dále procvičuje paměť, pozornost a soustředění, což stimuluje mozek a může příznivě ovlivnit kognitivní funkce. Rytmická činnost zlepšuje propojení mezi levou a pravou mozkovou hemisférou a využívá se při fyzioterapii po CMP. Bubnování ve skupině hudebníků posiluje sociální interakce, komunikační dovednosti, umění spolupracovat a nabízí začlenění do mimopracovního kolektivu. Profesor Kerr proto na závěr svého „zdravotního okénka“ doporučuje, abychom vnesli trochu rytmu do svého života.
Zdroj: Kerr D. J. Benefits of playing drums: physical, mental, and social. Medscape, 2025 Jan 2.
(zza)
