Výsledky studie prezentované na letošním výročním kongresu Evropské neurologické akademie (EAN) ukazují, že jedinci středního věku, kteří uvádějí alespoň jeden zlý stresující sen za týden, mají 4× vyšší riziko poklesu kognitivních funkcí než jedinci odpovídajících charakteristik bez výskytu nočních můr (upravený poměr šancí [aOR] 3,99; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,07–14,85). Hodnoceno bylo 605 osob ze studie Midlife in the United States (MIDUS) sledovaných více než 13 let. Snížení kognitivních funkcí bylo definováno jako pokles celkových kognitivních funkcí za rok o ≥ 1 směrodatnou odchylku rychlejší, než je průměr.
Jak vysvětlil autor studie dr. Abidemi Otaiku z Imperial College London v Anglii, tyto stresující sny mohu být buď kauzálním faktorem demence, nebo první známkou tohoto onemocnění.
Zdroj: Otaiku A. Distressing dreams, cognitive decline, and risk of dementia: a prospective study of three population-basedcohorts. Eur J Neurol 2024; 31 (Suppl. 1): e16337, doi: 10.1111/ene.16337.
Podle nizozemské observační studie zahrnující přes 23 tisíc případů doložené chřipky mají jedinci během 1–7 dnů po prodělání této infekce zvýšené riziko infarktu myokardu (IM) a toto riziko je výrazně více zvýšené u osob, které osud nebyly hospitalizovány pro ischemickou chorobu srdeční (ICHS). Incidence IM byla v prvním týdnu po prodělání chřipkové infekce doložené pozitivním PCR testem 6,16× vyšší než v kontrolním období definovaném jako 1 rok před infekcí chřipkou a 51 týdnů po skončení prvního „pochřipkového“ týdne (95% CI 4,11–9,24). U osob bez předchozí hospitalizace pro ICHS byla incidence IM během týdne po prodělání chřipky dokonce 16,6× vyšší než v kontrolním období (95% CI 10,45 – 26,37), v porovnání s 1,43násobným zvýšením incidence IM u osob dříve hospitalizovaných pro ICHS (95% CI 0,53–3,84).
Tyto výsledky zdůrazňují význam očkování proti chřipce a otevírají otázku podávání profylaktické antikoagulační léčby během prvního týdne po prodělání chřipky.
Zdroj: de Boer A. R., Riezebos-Brilman A., van Hout D. et al. Influenza infection and acute myocardial infarction. NEJM Evid 2024 Jul; 3 (7): EVIDoa2300361, doi: 10.1056/EVIDoa2300361.
Infekce H. pylori je spojena se sníženým rizikem adenokarcinomu jícnu. Pokles prevalence této infekce by tedy mohl vést ke zvýšení incidence tohoto maligního nádoru.
Populační kohortová studie Nordic Helicobacter Pylori Eradication Project sledovala dospělé z národních registrů 5 severských zemí, u nichž byla provedena eradikace H. pylori. Medián délky sledování byl 7,8 roku s rozmezím 1–24 let a zaznamenáno bylo 550 případů adenokarcinomu jícnu. Incidence (SIR) tohoto nádoru nebyla u jedinců po eradikaci H. pylori vyšší než u odpovídající celkové populace daných zemí (SIR 0,89; 95% CI 0,82–0,97) a nezvyšovala se ani v čase po provedení eradikace, naopak spíše klesala (za 11–24 let po eradikaci SIR 0,73; 95% CI 0,61–0,86).
Zdroj: Wiklund A. K., Santoni G., Yan J. et al. Risk of esophageal adenocarcinoma after Helicobacter pylori eradication treatment in a population-based multinational cohort study. Gastroenterology 2024 Aug; 167(3): 485-492.e3, doi: 10.1053/j.gastro.2024.03.016.
První přímé porovnání účinku tirzepatidu a semaglutidu na snížení tělesné hmotnosti u jedinců s nadváhou/obezitou s diabetem mellitem 2. typu (DM2) i bez DM2 ukázalo významně větší přínos tirzepatidu.
Tato americká kohortová studie zařadila jedince s obezitou/nadváhou dříve neléčené GLP-1RA, u nichž byla dle elektronických záznamů zahájena léčba p.o. semaglutidem nebo s.c. tirzepatidem. Podíl pacientů s dosažením nejméně 5%, 10%, resp. 15% snížení tělesné hmotnosti během 1 roku činil s tirzepatidem vs. se semaglutidem 81,8 vs. 66,5 % (poměr rizik [HR] 1,76; 95% CI, 1,68–1,84), 62,1 vs. 37,1 % (HR 2,54; 95% CI 2,37–2,73), resp. 42,3 vs. 18,1 % (HR 3,24; 95% CI 2,91–3,61). Adjustovaný průměrný pokles tělesné hmotnosti byl s tirzepatidem větší o 2,4 % po 3 měsících, o 4,3 % po 6 měsících a o 6,9 % po 12 měsících než se semaglutidem. U osob bez DM2 bylo dosaženo většího snížení tělesné hmotnosti než u diabetiků. I u nich byl zjištěn větší přínos tirzepatidu než semaglutidu. Ve výskytu nežádoucích gastrointestinálních příhod nebyl mezi oběma přípravky významný rozdíl.
Zdroj: Rodriguez P. J., Goodwin Cartwright B. M., Gratzl S. et al. Semaglutide vs tirzepatide for weight loss in adults with overweight or obesity. JAMA Intern Med 2024 Jul 8: e242525, doi: 10.1001/jamainternmed.2024.2525.
(zza)
