Při výskytu nosních polypů je potřeba myslet na důkladnou diagnostiku, neboť od ní se odvíjí správný výběr léčby. Jejich přítomnost nemusí znamenat jen chronickou rýmu – může se jednat například o antrochoanální polyp, nezhoubnou i zhoubnou malignitu či vrozené onemocnění (například meningokélu). U chronické rinosinusitidy se polypy vyskytují oboustranně, jedná se o projev dlouhodobého zánětu a typicky je provázejí 4 symptomy, z nichž dominantní bývají dva – neprůchodnost nosní a porucha čichu; další pak představují tlak nebo bolest ve tváři a zahlenění, respektive výtok z nosu.
Klíčovou roli má endoskopie dutiny nosní, která odhalí lokalizaci polypů. Používá se optika rigidní, případně flexibilní (zejména u dětí). Další zobrazovací vyšetření mají význam při plánování chirurgického výkonu nebo komplikaci.
Příčiny tvorby polypů mohou být primární i sekundární. Především u dětských pacientů se může jednat o důsledek primární ciliární dyskineze, tj. poruchy hybnosti řasinek. Ta nicméně představuje důležité téma i u dospělých, mezi nimiž je poddiagnostikovaná. Za sekundárním vznikem nosních polypů mohou být také cystická fibróza, granulomatózní onemocnění aj.
Polypy mohou být vedlejším nálezem při provádění endoskopie a léčba v takových případech nemusí být potřeba žádná.
U pacientů, kteří nemají žádné symptomy a polypy se u nich vyskytují oboustranně, by pak v naprosté většině případů měly postačovat výplachy dutiny nosní solnými roztoky a aplikace intranazálních steroidů, jejichž průnik do krve je naprosto minimální, a tedy nepůsobí systémové nežádoucí účinky. Není-li jejich efekt dostatečný, volí se systémové kortikoidy, které účinkují velmi dobře, ale musejí být podávány krátkodobě. „Pacientům se většinou zlepší čich, zprůchodní nos a čekáme, jestli tento efekt vydrží,“ uvedl dr. Vodička.
Další možnost dosud převážně představoval chirurgický výkon – funkční endonazální chirurgie (FESS). Dnes se při ní používá i navigace, ani tak ovšem nevede vždy k vymizení symptomů, navíc má jako každá operace svá rizika a samozřejmě neléčí příčinu.
Biologická léčba CRSwNP se začala jakožto moderní modalita prosazovat v roce 2021, kdy k ní byl indikovaný první pacient. Dnes jsou již zřízena specializovaná centra, kde je podávána.
I v Česku probíhaly studie, jež prokázaly vysokou účinnost biologické terapie v porovnání s chirurgickým výkonem. „Operace má vynikající efekt na průchodnost nosu. Efekt na čich se může dostavit, ale nemusí – je na to spousta studií a tento efekt je často popisován jako sporný. Rozhodně také hrozí riziko návratu onemocnění,“ konstatoval dr. Vodička. Biologika přitom příznivě ovlivňují nejen průchodnost nosu, ale i čich, dosud se jeví jako velmi bezpečná a účinkují rovněž na přidružená onemocnění. Limitacemi jsou nutnost trvalého podávání, cena a zatím rovněž chybějí dlouhodobé studie.
Podle názoru přednášejícího rozhodně budou pacienti s touto diagnózou na biologické terapii přibývat. Asi u 10 % nemocných s CRSwNP se vyskytuje chronický středoušní zánět (eozinofilní otitida) a těm chirurgický zákrok nedokáže pomoci, zatímco biologická léčba je pro ně velmi přínosná. Mezi další typické komorbidity CRSwNP patří především astma, naopak spíše výjimečně to může být eozinofilní granulomatóza s polyangiitidou (EGPA), hypereozinofilie, eozinofilní ezofagitida či atopická dermatitida.
Data o účinnosti léčby i komplikacích a dlouhodobém efektu má přinést specializovaný registr. Na konci března 2024 evidoval 210 pacientů a jen 4,4 % nemělo anosmii, tj. úplnou ztrátu čichu – biologická léčba v tomto ohledu přinesla zlepšení u třetiny nemocných (jedno biologikum), respektive až téměř dvou třetin (druhé biologikum). „Ne všichni pacienti nakonec mají čich významně zlepšený, nicméně rozhodně i tohle je ohromný progres,“ uzavřel přednášející.
Eva Srbová
redakce proLékaře.cz
Zdroj: Vodička J. Biologická léčba nosních polypů. Přednáška. Česká společnost otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ČLS JEP, Praha, 25. 3. 2024.
