Mohl byste popsat, jakým způsobem se v posledních letech mění pohled na význam apendixu v souvislosti se střevním mikrobiomem?
Apendix již není vnímán pouze jako vestigiální orgán, který může za určitých okolností přinášet komplikace (apendicitida), ale jako struktura, jež může hrát roli v imunitním systému i v ekologii střevní mikrobioty. Dříve se předpokládalo, že může fungovat jako jakýsi backup střevní mikrobioty a podílet se na obnově luminální mikrobioty, například po antibiotické léčbě nebo při jiných výrazných zásazích do střevního ekosystému.
Podobně se dnes uvažuje i o roli mikrobioty ve střevních kryptách. Z této perspektivy by samotná apendektomie pravděpodobně neměla představovat zásadní deficit „mikrobiální zálohy“, ale současně narůstá zájem o regulační a imunologické souvislosti funkcí apendixu. Dnes proto apendix a jeho mikrobiální osídlení častěji vnímáme jako jednu ze součástí regulace střevního prostředí.
Jedná se o tvrzení na úrovni odborných spekulací, nebo jsou podle vás již dostatečně podložená daty?
Mikrobiom apendixu je ve spojení s bohatou lymfatickou tkání považován za jednu z komponent slizniční imunity a mikrobiální homeostázy. Uvažuje se o jeho roli jako o lokálním rezervoáru komenzálních mikrobů a o místě intenzivní interakce mezi mikroorganismy a imunitním systémem.
Mikrobiota je zde – podobně jako jinde ve střevě – metabolicky aktivní a podílí se na produkci řady biologicky účinných metabolitů. Tyto mechanismy jsou podpořeny řadou experimentálních i observačních dat, nicméně jejich klinický význam a velikost efektu zůstávají předmětem dalšího výzkumu. Nejde tedy jen o spekulace, ale zároveň zatím nemáme dostatek jednoznačných důkazů, které by umožnily přesně kvantifikovat regulační roli apendixu.
Ve světle nových zjištění se objevují dosud nepojmenovaná rizika apendektomie. Jsou k dispozici přesvědčivé důkazy o tom, že by se po výkonu prokazatelně zvyšovalo riziko chronických střevních onemocnění, nebo jde spíše o první náznaky?
Zatím hovoříme spíše o náznacích a asociacích než o jednoznačně prokázaných rizicích. Vzhledem k vysoké komplexitě mikrobiomu a jeho značné individuální variabilitě je obtížné prokazovat kauzalitu mezi změnami mikrobioty a vznikem konkrétních onemocnění. Je také možné, že některé rizikové faktory apendicitidy se překrývají s faktory spojenými s dalšími chorobami, včetně nádorových.
Informace o prodělané apendektomii může být jedním z dílčích údajů v rámci individualizované prevence, ale sama o sobě nepředstavuje jasně definovaný rizikový faktor. Obecná doporučení na podporu zdravé mikrobioty zůstávají stejná – především pestrá strava s dostatkem vlákniny, pohyb, omezení vysoce průmyslově zpracovaných potravin, přiměřená psychohygiena, vyvarování se návykových látek a adekvátní pitný režim.
Souvislost mezi apendektomií a vznikem idiopatických střevních zánětů není jednoznačná a samotná apendektomie zatím nebyla přesvědčivě prokázána jako příčina Crohnovy choroby ani ulcerózní kolitidy.
Pokud jde o kolorektální karcinom, některé rozsáhlé observační kohorty popsaly po apendektomii jeho zvýšené relativní riziko, jinde tento vztah potvrzen nebyl, případně byl závislý na podskupinách pacientů. Výsledky jsou heterogenní a nelze z nich zatím vyvozovat jednoznačný kauzální závěr.
V roce 2024 byl v Journal of Gastroenterology and Hepatology publikován článek, který identifikoval souvislost mezi provedením apendektomie a pozdějším výskytem karcinomu kolorekta. Mohl byste okomentovat jeho výsledky?
Tato práce patří mezi významné přehledové analýzy, které shrnují dostupná data o vztahu apendektomie, mikrobioty a kolorektálního karcinomu. Autoři zahrnuli studie dospělých pacientů po apendektomii pro apendicitidu a upozorňují na možnou souvislost mezi změnami mikrobiální diverzity a dlouhodobými důsledky pro střevní prostředí. Zároveň zdůrazňují značnou heterogenitu dat i metodiky jednotlivých studií.
Významným tématem je narušení mikrobiální rovnováhy a integrity střevní bariéry v různých klinických situacích, nejen po apendektomii. Intenzivně se zkoumá také role konkrétních mikroorganismů, například mikroba Fusobacterium nucleatum, v nádorové biologii. Praktické klinické implikace těchto poznatků se však teprve formují.
Kam se podle vás bude vyvíjet další výzkum v této oblasti a jsou v dohledu nějaké terapeutické modality, které by mohly být tímto směrem zacíleny?
Výzkum se ubírá směrem komplexního hodnocení mikrobioty v kontextu lidského organismu i širšího prostředí. Významným směrem je studium nádorového mikrobiomu v diagnostice i terapii. Důraz je kladen na identifikaci nepříznivých vlivů na mikrobiotu a na podporu příznivých faktorů.
Cílené modulace mikrobioty včetně přenosu mikrobiálních konsorcií jsou převážně ve fázi výzkumu. Výjimkou je fekální mikrobiální terapie v prevenci recidiv infekce Clostridioides difficile, kde již existují klinicky využívané postupy.
Zkoumá se potenciál prebiotik, probiotik a postbiotik, nicméně jejich účinky jsou často kmenově a indikačně specifické. Výzkum mikrobioty je stále na začátku a jedním z hlavních úkolů do budoucna je lépe odlišit kauzalitu od pouhé asociace a přesněji popsat a stratifikovat typy dysbiózy. To už je však téma na další samostatný rozhovor.
Kristýna Poulová
redakce MeDitorial
