Jak se za dobu, co se věnujete léčbě CHŽO, proměnil přístup k venofarmakům v praxi?
Venofarmaka se užívají při léčbě CHŽO již dlouho, postupně se objevovala léčiva s různým složením. V poslední době vedou léky s obsahem flavonoidní frakce, majoritně diosminu v mikronizované a purifikované formě.
Jak byste na základě svých zkušeností popsal modelového kandidáta pro podání venofarmaka?
Typicky jde o pacienta s projevy chronické žilní insuficience dolních končetin – ty mohou být funkční nebo morfologické. Trápí ho pocit tíhy, tlaku a napětí, noční křeče, otoky, metličky, větší varixy a v konečném stadiu i trofické změny včetně bércového vředu. Venofarmaka používám vedle CHŽO také k léčbě hemoroidálního onemocnění.
Jak užít venofarmakum v časných stadiích žilního postižení?
Standardně se doporučuje dávkování 1× denně, podává se tableta s 2500 mg účinné látky; případně lze užívat 1 tabletu ráno a večer. Asi po 4 týdnech terapie by měl pacient pocítit zlepšení stavu. Pokud k tomu dojde, je možné léčbu podávat dlouhodobě, nejčastěji v dávce 1 tablety denně. Alternativou v terapii CHŽO je chirurgický zákrok, který ale někteří pacienti s časným stadiem nemoci zatím nechtějí podstoupit a jsou spokojeni s konzervativní modalitou.
Je možné doporučit venofarmakum jako doplňkovou léčbu k chirurgickým metodám indikovaným v pokročilejších stadiích CHŽO?
Určitě, dá se užívat souběžně prakticky při všech druzích chirurgické léčby CHŽO – jak u miniinvazivních postupů (například sklerotizace, metody CHIVA či laseru), tak u konvenčních výkonů (radikální operace varixů v anestezii).
Lze venofarmakum indikovat u pacientů s opakovanými žilními operacemi? Pokud ano, kdy léčbu zahájit a jak v ní nejlépe pokračovat?
Indikovat venofarmakum u opakovaných operací lze a používáme ho v případě, kdy ani operace pacienta zcela nezbaví subjektivních obtíží (nočních křečí, pocitů tíhy, tlaku či bolesti), nebo v přechodném období, pokud je plánována další chirurgická terapie (například po radikální operaci varixů kmenových žil se často v druhé době doplňuje sklerotizace drobných varikozit, a pokud má pacient v mezidobí obtíže, může užívat venofarmakum).
Které benefity venofarmak pozorujete ve své každodenní klinické praxi?
Největší ohlas mají venofarmaka u pacientů, u nichž ještě CHŽO nedosáhlo pokročilých stadiích, a přitom mají poměrně dost vyjádřené subjektivní obtíže. V tomto případě venofarmakum (přechodně i ve vyšší dávce) pacientovi většinou uleví.
Jak může venofarmakum působit v rámci prevence komplikací CHŽO?
Tím, že působí na několika úrovních: Na úrovni makrocirkulace zlepšuje žilní elasticitu a snižuje venostázu. Na úrovni mikrocirkulace zlepšuje kapilární permeabilitu a kapilární rezistenci. A na lymfatické úrovni zvyšuje lymfatický průtok. Těmito mechanismy tedy upravuje funkci žilního a lymfatického systému směrem k normálnímu stavu a funkci, a tím i snižuje riziko vzniku komplikací, z nichž asi nejzávažnější je vznik bércového vředu.
V kolika letech začínají vaši pacienti užívat venofarmaka? Je to podle vás adekvátně včas, nebo by s touto léčbou měli začít dříve?
Obecně pacienti lékaře navštíví v naprosté většině případů až po několika letech, nebo dokonce desítkách let trvání CHŽO, protože onemocnění je dlouho bezpříznakové. Lékaře vyhledají z důvodu rozvoje některého z doprovodných nepříjemných subjektivních symptomů. A například nemalou část žen přivede do ordinace odborníka estetická stránka věci.
Jaký je podíl zastoupení pohlaví z hlediska výskytu CHŽO? A jak do této statistiky vstupuje ukazatel věku?
Mezi mými pacienty jednoznačně převažují ženy. Je to způsobeno vlivem ženských pohlavních hormonů na žilní stěnu, těhotenstvím a porodem, kdy se onemocnění také často poprvé manifestuje. S postupujícím věkem pak dále progreduje. Pokud obtíže dosáhnou určitého stupně, který již pacienta obtěžuje, rozhodne se k návštěvě lékaře. U žen také hraje daleko větší roli již zmiňované estetické hledisko.
Jaký vliv na léčbu má, že venofarmakum s obsahem diosminu je dostupné i v mikronizované formě?
To je otázka spíše pro farmakologa, obecně se však uvádí, že mikronizovaná frakce flavonoidů je účinnější díky většímu povrchu (čehož se dosáhne právě mikronizací), a tím dojde i k lepšímu vstřebávání a biologické dostupnosti účinné látky v organismu.
Pokud se pacienti rozhodnou volně prodejná venofarmaka užívat, co by vedle jejich dávkování měli zkonzultovat s ošetřujícím lékařem?
Venofarmaka naštěstí patří mezi poměrně bezpečné léky s malým množstvím nežádoucích účinků − nejčastěji se objevuje dyspepsie, pocit nevolnosti, případně průjem, ale tyto obtíže nejsou udávány příliš často. Tak jako u skoro všech léčiv se nedoporučuje užívání venofarmak v těhotenství a při kojení.
Je potenciál venofarmak v praxi momentálně zcela využit, nebo v tomto ohledu ještě stále spatřujete určité rezervy?
V případě CHŽO bych řekl, že se stav v posledních letech velmi zlepšil, což jistě souvisí i s rozšířením portfolia volně prodejných venofarmak. Rezervy spatřuji u hemoroidálního onemocnění, kde i přes jednoznačný přínos stále není v této indikaci ani částečná úhrada z veřejného zdravotního pojištění.
Kristýna Poulová
redakce proLékaře.cz
