Pokud se jedná o výskyt fenotypů CHOPN, převažoval bronchitický a emfyzematický (celkem se vyskytovaly u přibližně 2/3 pacientů, oba měly obdobné zastoupení, částečně se překrývaly), cca 1/5 tvořili pacienti s častými exacerbacemi, více než 1/10 měla překryv astmatu a CHOPN a další fenotypy byly zastoupeny méně často. České hodnocení fenotypů zahrnuje překryvy, a je tudíž třeba počítat s tím, že terapie jednoho fenotypu může ovlivnit léčbu jiného. V posledních letech se nicméně tento přístup uplatňuje, jelikož více vyhovuje z hlediska managementu péče o tyto pacienty.
Většina lékařů ošetřujících pacienty zařazené do databáze využívala česká doporučení, která říkají, že všichni pacienti s CHOPN by měli užívat základní léčbu a pacienti s určitým fenotypem by měli dostávat odpovídající terapii fenotypovou.
Česká databáze CHOPN ukazuje podíl používání různých možností farmakoterapie: 22 % všech probandů dostávalo mukolytika, většina účastníků byla léčena bronchodilatancii, poměrně velká část inhalačními kortikosteroidy a zhruba polovina teofylinem. Mukoaktivní léčbu tedy užívala necelá čtvrtina celého souboru bez ohledu na výskyt jednotlivých fenotypů:
Před zahájením sledování již tedy fenotypový přístup v léčbě byl českými lékaři používán podle národních doporučení.
Mukoaktivní léčba se dává častěji pacientům, kteří mají těžší CHOPN. Pacienti se IV. stadiem CHOPN dostanou mukoaktivní léčbu téměř 2× častěji než pacienti s II. stadiem. Ještě nápadnější rozdíl je zřejmý, jsou-li pacienti rozděleni do jednotlivých skupin podle kritérií GOLD: Pacienti s nejzávažnější CHOPN (GOLD D) byli léčeni mukoaktivní léčbou daleko nejčastěji.
Hodnocen byl efekt jednotlivých léků, a to i mukoaktivních, v průběhu času. Sledování v průběhu času ještě pokračuje, zatím jsou k dispozici první analýzy a později by měla být k dispozici hodnocení za celých 5 let. V době konání Hradeckých pneumologických dnů 2022 byly k dispozici analýzy z prvních 3 let, ale už ty ukazují některá zajímavá data:
V současné době jsou prováděny analýzy dalších parametrů (vliv mukoaktivní léčby na dušnost, na symptomy…). V rámci analýz po 5 letech sledování má být více hodnocen efekt na specifičtější příznaky (kašel, expektorace) u pacientů užívajících mukoaktivní terapii. Co se týká účinků na symptomy a dalších výsledků, počítá se, že budou následovat další, podrobnější hodnocení.
Přednášející na závěr konstatoval, že podle dosavadních poznatků lze již nyní říci, že mukoaktivní léky jsou určitě preferovány u pacientů s určitými fenotypy v souladu s českým národním doporučeným postupem a u pacientů s těžší CHOPN, tj. podle tíže, stadií nebo u závažnějších skupin dle GOLD. Byť se zatím jedná o první data, která budou dále upřesňována, zdá se, že mukoaktivní léčba snižuje četnost exacerbací u pacientů s CHOPN.
Eva Srbová
redakce MeDitorial
