Jak uvádějí autoři recentního přehledového článku, albuminurie je významný nezávislý ukazatel pro odhad rizika vzniku i progrese srdečního selhání. Řada studií ukazuje nejméně dvojnásobné zvýšení rizika vzniku srdečního selhání u jedinců s albuminurií a albuminurie u pacientů s již diagnostikovaným srdečním selháním zvyšuje riziko jeho progrese o 30–80 %.
Mechanismy propojující albuminurii a srdeční selhání jsou multifaktoriální a lze je převážně připsat poškození filtrační bariéry ledvin zahrnující endotel, poškození renálních tubulů nebo přítomnosti komorbidit, jako je hypertenze, obezita, diabetes či hyperlipoproteinémie. Tyto změny vyvolávají systémový zánět a neurohumorální aktivaci cestou zvýšené aktivity renin-angiotenzin-aldosteronového systému (RAAS), což následně vede k objemovému přetížení z důvodu zvýšené retence sodíku a vody a přispívá k rozvoji a progresi srdečního selhání (HF).
Přítomnost albuminurie i při normální eGFR ukazuje, že UACR by mohl sloužit jako časný marker onemocnění srdce či ledvin. Zařazení albuminurie do modelů predikce rizika HF zpřesňuje odhad 10letého rizika tohoto onemocnění u jedinců bez srdečního selhání i u pacientů, kteří již srdečním selháním trpí. Řada studií doložila prognostický význam albuminurie u HF napříč celým rozmezím hodnot ejekční frakce. Záchyt a sledování vývoje albuminurie by mohly mít nejen prognostický význam; intervence ke snížení albuminurie by teoreticky mohly předcházet rozvoji HF.
V klinické praxi by tedy stanovení vstupní hodnoty UACR a sledování jejího vývoje u jedinců se zvýšeným KV rizikem, jako jsou pacienti s diabetem mellitem 2. typu (DM2), obezitou či hypertenzí, mohlo sloužit k odhalení rizika HF. Podle dostupných dat je stanovení UACR u pacientů s diabetem nebo hypertenzí prováděno v méně než polovině případů, přestože jde o finančně nenáročné a jednoduché vyšetření, které je doporučeno 1× za 2 roky u diabetiků a každých 5 let u hypertoniků. U jedinců se srdečním selháním je třeba optimální interval vyšetření UACR a nákladovou efektivitu teprve určit. Stanovení UACR navíc slouží pro časný záchyt onemocnění ledvin a KV rizika.
Obr. Albuminurie jako rizikový marker srdečního selhání
Albuminurie je známkou časného onemocnění ledvin, často přítomnou ještě dříve, než se objeví první změny eGFR. Je robustním nezávislým markerem rizika vzniku i progrese srdečního selhání u pacientů s diabetem i bez diabetu. Zařazení albuminurie do modelů predikce 10letého rizika srdečního selhání zvyšuje přesnost odhadu. Díky své nákladové efektivitě a predikčnímu významu je UACR důležitým ukazatelem při stanovení rizika vzniku a progrese HF. Vzhledem k uvedeným benefitům je proto s výhodou toto vyšetření rutinně zařadit a pravidelně kontrolovat hodnotu UACR.
(zza)
Zdroj: Khan M. S., Shahid I., Anker S. D. et al. Albuminuria and heart failure: JACC state-of-the-art review. J Am Coll Cardiol 2023; 81 (3): 270−282, doi: 10.1016/j.jacc.2022.10.028.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
