Ačkoliv byl dříve posttraumatický hypopituitarismus považován za zřídkavou formu hypopituitarismu, byly v posledních letech publikovány četné studie vyvracející toto tvrzení.
Ačkoliv byl dříve posttraumatický hypopituitarismus považován za zřídkavou formu hypopituitarismu, byly v posledních letech publikovány četné studie vyvracející toto tvrzení. Cílem projektu organizovaného letos v Dánsku proto bylo stanovit reálnou prevalenci hypopituitarismu u 104 pacientů po úrazu mozku a všímat si faktorů, jež jedince ke vzniku hypopituitarismu predisponovaly.
Pacienti průměrného věku 41 let s průměrným BMI 25 byli rozděleni podle klinického stavu čili podle GCS (Glasgow Coma Scale) na lehce zraněné (GCS 13–15), středně (GCS 9–12) a těžce poraněné (GCS méně než 9). Hodnocení následků probíhalo mezi 10–27 měsíci po úrazu. Měřila se spontánní produkce hormonů hypofýzy a jejich produkce po provokačním testu (inzulinovým testem, pokud byl kontraindikován, pak argininovým testem). Pro vyloučení chyby se test po čase zopakoval.
Známky hypopituitarismu byly prokázány u 15 % pacientů. Nejčastěji (v 15 %) byla postihnuta produkce růstového hormonu, na druhém místě byl sekundární hypoadrenalismus (u 5 %), následoval hypogonadismus (2 %), hypotyroidismus (2 %) a diabetes insipidus (2 %). Větší riziko vzniku hypopituitarismu měli pacienti s nižším GCS a pacienti s vyšším intracerebrálním tlakem. Celkem 60 % osob, jež trpěly po traumatu deficiencí růstového hormonu, bylo obézních.
Autoři studie uzavírají svůj text zmínkou, že tato data se jeví být střízlivější než data v minulých letech publikovaná. Přesto mohou být podle nich stále nadhodnocená, jelikož třetí faktor, jakým byla obezita pacientů s deficitem růstového hormonu, mohl mít na získané údaje zkreslující vliv. Rozhodující pro prognózu pacientů po úrazu je i zde neurologický status a přítomnost či nepřítomnost nitrolební hypertenze během úrazu a po úrazu.
(hul)
Zdroj: Prevalence and predictive factors of post-traumatic hypopituitarism. Klose M, et al. Clin Endocrinol 2007:193–201.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
