Patnáctileté sledování pacientů s deficiencí růstového hormonu (RH) s počátkem v dospělosti v důsledku hypopituitarismu, kteří užívali substituční léčbu, ukázalo zvýšení celkového množství kostního minerálu (BMC) i kostní minerální denzity (BMD).
Do švédské prospektivní otevřené studie provedené v jednom centru bylo zařazeno 126 dospělých (72 mužů) s deficiencí růstového hormonu, který vznikl v dospělosti v důsledku hypopituitarismu. Průměrný věk pacientů při vstupu do studie byl 49,4 roku (22–74 let). Po dobu 15 let byl sledován vliv substituční léčby růstovým hormonem na BMC a BMD měřené pomocí duální rentgenové absorpciometrie (DEXA).
Průměrná iniciální dávka RH 0,63 mg/den byla během 15 let postupně snížena na 0,41 mg/den. Průměrná směrodatná odchylka sérové hladiny inzulinu podobného růstového faktoru 1 (IGF-1) stoupla z –1,69 na 0,63 (p < 0,001). Substituční léčba růstovým hormonem vedla během celých 15 let ke zvýšení celkového průměrného BMC o 5 % (p < 0,001) a BMD o 2 % (p < 0,001). Průměrné BMC bederní páteře (L2–L4) se zvýšilo o 9 % (p < 0,001) a BMD o 5 % (p < 0,001). V krčku femuru došlo nejprve k nárůstu BMC (+ 7 %) i BMD (+ 3 %) s maximem po 7 letech léčby (p < 0,001), po 15 letech léčby kleslo BMC krčku femuru na 105 % vstupní hodnoty (p < 0,01) a BMD se snížilo na stejnou úroveň jako při vstupu do studie.
Tato studie, která jako jedna z mála hodnotí účinky substituční léčby RH trvající 15 let, ukázala, že tato substituce vede k trvalému zvyšování BMC a BMD celkově i v oblasti bederní páteře, přičemž BMC a BMD krčku femuru v prvních 7 letech léčby stoupá a poté klesá ke vstupním hodnotám.
(zza)
Zdroj: Elbornsson M. et al. Fifteen years of GH replacement increases bone mineral density in hypopituitary patients with adult-onset GH deficiency. Eur J Endocrinol. 2012 May; 166 (5): 787–95; doi: 10.1530/EJE-11-1072
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.