Většina případů deficitu růstového hormonu (DRH) je idiopatických neboli neznámé příčiny. Vyskytuje se v poměru 1:3800 zdravě rozených dětí, z toho 2–3x častěji u chlapců.
Většina případů deficitu růstového hormonu (DRH) je idiopatických neboli neznámé příčiny. Vyskytuje se v poměru 1:3800 zdravě rozených dětí, z toho 2–3x častěji u chlapců. Svoji roli jistě hraje i dědičnost, asi u 3 % pacientů s DRH má sourozenec stejnou poruchu a v několika málo rodinách je postižen i jeden z rodičů. V případě izolovaného postižení se jedná „pouze“ o chybění somatotropinu, asociované hormonální poruchy zahrnují ještě například chybění TSH, LH, FSH či ACTH.
Japonští vědci provedli studii, ve které srovnávali finální výšku u páru monozygotních dvojčat. První z dvojčat bylo zdravé, u druhého byla zjištěna idiopatická a izolovaná DRH, která byla léčena lidským růstovým hormonem. Byl diskutován účinek podané dávky na dosažení genetického výškového potenciálu u DRH.
Pacienty byla monozygotní dvojčata mužského pohlaví, narozená ve 35. gestačním týdnu. Porodní hmotnost byla 1 876 g u zdravého a 1 510 g u postiženého dvojčete. Ve věku 4,9 roku bylo druhé z nich vyšetřováno pro malý vzrůst (–3,38 SD) a byla u něj diagnostikována idiopatická izolovaná deficience somatotropinu. Zdravé dvojče dosáhlo ve stejném věku normální výšky (±0 SD).
Léčba růstovým hormonem započala ve věku 5,7 roku a pokračovala v průběhu celého dětství a adolescence. Průměrná dávka somatotropinu podávaná během terapeutického období byla 0,35 IU, což odpovídá 0,12 mg na kilogram tělesné hmotnosti a týden. Postižené dvojče pak rostlo normálně bez nutnosti substituce ostatních hormonů a dosáhlo finální výšky 165,6 cm (–0,86 SD). Při srovnání dosažených výšek měřilo zdravé dvojče 166,4 cm (–0,71 SD), a to ve věku 17,5 roku.
Vyplývajícím poznatkem je, že relativně malé dávky růstového hormonu mohou zachovat genetický růstový potenciál u pacientů s izolovaným deficitem RH. Důležitým předpokladem je ovšem započetí terapie v raném dětském věku.
(pes)
Zdroje:
Hormone Research 2003;60:152–155.
www.childgrowthfoundation.org
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.