Už delší dobu je známo, že hladina cirkulujícího testosteronu a růstového hormonu u stárnoucích mužů klesá. Z literatury také víme, že krátkodobé podání vysokých dávek testosteronu přechodně zvýšilo sekreci růstového hormonu u starších mužů.
Už delší dobu je známo, že hladina cirkulujícího testosteronu a růstového hormonu u stárnoucích mužů klesá. Z literatury také víme, že krátkodobé podání vysokých dávek testosteronu přechodně zvýšilo sekreci růstového hormonu u starších mužů. Nicméně účinek podávání nízkých dávek v delším časovém horizontu nebyl doposud zaznamenán.
Cílem studie provedené vědci v Marylandu v USA proto bylo zhodnotit vliv dlouhodobého podávání nízkých dávek testosteronu na nokturnální sekreci růstového faktoru, IGF-I a IGFBP-3. Cílovou skupinou byli zdraví starší muži (65–88 let) s normální nebo nízkou hladinou testosteronu a IGF-I. V dvojitě zaslepené, placebem kontrolované randomizované studii byl ozřejměn účinek podávání nízkých dávek testosteronu po 26 týdnů.
Autoři došli k zajímavým zjištěním. Podávání testosteronu zvýšilo koncentraci testosteronu o 33 % a snížilo koncentraci vazebného globulinu (SHBG) o 17 % v porovnání s placebem. Suplementace testosteronu zvýšila nokturnální hladiny růstového hormonu o 60 % a pulsní sekreci o 79 %. Koncentrace IGF-I se zvýšily o 22 %. Bazální sekrece růstového hormonu se zvýšila 1,9x v porovnání s placebem. Naproti tomu hladiny IGFBP-3 se v porovnání s účinkem placeba významně nelišily.
Závěrem studie tedy je, že dlouhodobé podávání nízkých dávek testosteronu zvyšuje spontánní nokturnální sekreci růstového hormonu a ranní koncentrace IGF-I u zdravých postarších mužů.
Zdroj: Muniyappa R, et al. Long-term testosterone supplementation augments overnight growth hormone secretion in healthy older men. Am J Physiol Endocrinol Metab 2007;769-E775.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
