Vliv environmentálních infekcí na rozvoj roztroušené sklerózy

Ačkoliv etiologie roztroušené sklerózy zůstává neznámá, předpokládá  se, že ve vnímavosti a v dalším rozvoji nemoci hraje důležitou roli  autoimunita. Na rozvoji autoimunitních chorob se vedle genetických  faktorů podílejí i faktory vnějšího prostředí, jejichž vliv dokazuje  odlišná geografická distribuce RS. Největší incidence RS je u kavkazské  populace severní Evropy, směrem k rovníku se incidence RS snižuje. Některé studie považují roli infekčních faktorů vnějšího prostředí  působících zejména v dětství a pubertě za rizikové pro vznik a vývoj RS u geneticky disponovaných jedinců. Na základě metaanalýz je zdůrazňována  role viru Epsteina-Barrové (EBV), kdy u EBV negativních jedinců je  výskyt RS 10x nižší. Dalšími infekčními kandidáty jsou Chlamydia  pneumoniae, gramnegativní bakterie či herpes virus-6 (HHV-6).

V diskuszi o etiopatogenezi RS je zajímavá tzv. hygienická hypotéza, která udává, že infekce spíše chrání než akcelerují autoimunitní  choroby, jako je RS. Podle této hypotézy infekce způsobí posun k imunosupresivnímu stavu organismu, snižuje počet agresivních buněk a způsobí odklon autoreaktivních buněk od místa autoimunitní destrukce. Podle dalších názorů jsou zlepšující se podmínky života a redukovaná  expozice infekčním agens v dětství dnes spojovány s vývojem atopie a autoimunity. Je diskutován vztah mezi globálním výskytem RS a přítomností parazitárních patogenů (například Trichuris trichuria). Prevalence RS klesá, je-li překročen kritický práh pro tohoto patogena (přes 10 %) a naopak při snížených výskytech helmintů se incidence RS  v určitých regionech zvyšuje.

U malé studie pacientů s RS, kteří měli v krevním obraze eozinofilii  spojenou s mírnou parazitózou a kteří byli ponecháni bez antihelmintové  terapie, byl po dobu 4,5letého sledování zjištěn mírnější průběh RS, méně relapsů, signifikantně nižší aktivita lézí na MRI a nižší skóre  EDSS ve srovnání s pacienty bez osídlení helminty. Protekce organismu  vyvolaná parazity byla pravděpodobně spojena s indukcí tvorby  regulačních T-lymfocytů, které produkují cytokiny IL-10, TGF-b se  supresivní funkcí CD4 a CD25 pozitivní T-lymfocyty. Parazitární infekce  mohou u RS pacientů rovněž přispívat k produkci B-lymfocytů s produkcí  IL-10. Následkem těchto cytokinů dochází k autoimunní down-regulaci v organismu.

Lepší poznání vzájemné interakce pacient a parazit a také  identifikace parazitárních molekul s imunomodulačními vlastnostmi může  pomoci v budoucnu terapeuticky ovlivnit nejen RS , ale i další  autoimunitní choroby.

(moa)

Zdroj: Correale J, Farez MF. The impact of environmental infections (parasites) on MS aktivity. Multiple Sclerosis Journal 2011(Oct);17(10):1162–1169. Doi: 10.1177/1352458511418027