Ačkoliv etiologie roztroušené sklerózy zůstává neznámá, předpokládá se, že ve vnímavosti a v dalším rozvoji nemoci hraje důležitou roli autoimunita. Na rozvoji autoimunitních chorob se vedle genetických faktorů podílejí i faktory vnějšího prostředí, jejichž vliv dokazuje odlišná geografická distribuce RS. Největší incidence RS je u kavkazské populace severní Evropy, směrem k rovníku se incidence RS snižuje.
Ačkoliv etiologie roztroušené sklerózy zůstává neznámá, předpokládá se, že ve vnímavosti a v dalším rozvoji nemoci hraje důležitou roli autoimunita. Na rozvoji autoimunitních chorob se vedle genetických faktorů podílejí i faktory vnějšího prostředí, jejichž vliv dokazuje odlišná geografická distribuce RS. Největší incidence RS je u kavkazské populace severní Evropy, směrem k rovníku se incidence RS snižuje. Některé studie považují roli infekčních faktorů vnějšího prostředí působících zejména v dětství a pubertě za rizikové pro vznik a vývoj RS u geneticky disponovaných jedinců. Na základě metaanalýz je zdůrazňována role viru Epsteina-Barrové (EBV), kdy u EBV negativních jedinců je výskyt RS 10x nižší. Dalšími infekčními kandidáty jsou Chlamydia pneumoniae, gramnegativní bakterie či herpes virus-6 (HHV-6).
V diskuszi o etiopatogenezi RS je zajímavá tzv. hygienická hypotéza, která udává, že infekce spíše chrání než akcelerují autoimunitní choroby, jako je RS. Podle této hypotézy infekce způsobí posun k imunosupresivnímu stavu organismu, snižuje počet agresivních buněk a způsobí odklon autoreaktivních buněk od místa autoimunitní destrukce. Podle dalších názorů jsou zlepšující se podmínky života a redukovaná expozice infekčním agens v dětství dnes spojovány s vývojem atopie a autoimunity. Je diskutován vztah mezi globálním výskytem RS a přítomností parazitárních patogenů (například Trichuris trichuria). Prevalence RS klesá, je-li překročen kritický práh pro tohoto patogena (přes 10 %) a naopak při snížených výskytech helmintů se incidence RS v určitých regionech zvyšuje.
U malé studie pacientů s RS, kteří měli v krevním obraze eozinofilii spojenou s mírnou parazitózou a kteří byli ponecháni bez antihelmintové terapie, byl po dobu 4,5letého sledování zjištěn mírnější průběh RS, méně relapsů, signifikantně nižší aktivita lézí na MRI a nižší skóre EDSS ve srovnání s pacienty bez osídlení helminty. Protekce organismu vyvolaná parazity byla pravděpodobně spojena s indukcí tvorby regulačních T-lymfocytů, které produkují cytokiny IL-10, TGF-b se supresivní funkcí CD4 a CD25 pozitivní T-lymfocyty. Parazitární infekce mohou u RS pacientů rovněž přispívat k produkci B-lymfocytů s produkcí IL-10. Následkem těchto cytokinů dochází k autoimunní down-regulaci v organismu.
Lepší poznání vzájemné interakce pacient a parazit a také identifikace parazitárních molekul s imunomodulačními vlastnostmi může pomoci v budoucnu terapeuticky ovlivnit nejen RS , ale i další autoimunitní choroby.
(moa)
Zdroj: Correale J, Farez MF. The impact of environmental infections (parasites) on MS aktivity. Multiple Sclerosis Journal 2011(Oct);17(10):1162–1169. Doi: 10.1177/1352458511418027
