Gravidita klade na funkci štítné žlázy zvýšené nároky. S nutností zásobovat hormony tělo matky i plodu roste denní potřeba jodu a mění se základní parametry, které běžně používáme k diagnostice tyreopatií (TSH, vázaná frakce T4 a další). Důsledky poruch činnosti štítné žlázy před těhotenstvím, v jeho průběhu i po něm mohou být závažné.
I mírně porušená funkce štítné žlázy v těhotenství může významně negativně ovlivnit vývoj plodu, především jeho centrálního nervového systému, což se může později projevit poruchami chování či intelektu potomků. Stejně tak může nemocná štítná žláza komplikovat průběh těhotenství a porodu nebo znesnadňovat koncepci. Z těchto důvodů by žádná abnormalita funkce štítné žlázy v těhotenství, ale ani u žen usilujících o otěhotnění neměla ujít oku praktického lékaře a případně rukám odborníka. Screening tyreopatií v těhotenství je přitom stále předmětem diskusí.
Hypotyreóza u těhotné ženy vyžaduje pozornost ve své subklinické i manifestní podobě, její léčba je obvykle doménou endokrinologa. U pacientek se známou a léčenou hypotyreózou je nutno od začátku těhotenství až o polovinu zvýšit substituční dávku thyroxinu a pravidelně (po 1–2 měsících) kontrolovat hladinu TSH, která v žádném případě nesmí stoupnout nad 2,5 mIU/l, i hladinu thyroxinu (T4). Toto sledování je potřebné i u zatím neléčené subklinické hypotyreózy, kde se obvykle potřeba thyroxinu vyvine v průběhu gravidity. U nově diagnostikované hypotyreózy je nutné bez prodlení nasadit plnou substituční dávku thyroxinu, obvykle 100 μg/den. Praktický lékař v případě takového záchytu zahajuje substituční terapii a zaléčenou pacientku odesílá na endokrinologii k dovyšetření.
Subklinická hypertyreóza (suprese TSH) nevyžaduje léčbu. Klinicky manifestní hypertyreózu je nezbytné léčit tyreostatiky, ve speciálních případech tyreoidektomií, léčba radiojodem je kontraindikovaná. Detaily přesahují rámec tohoto textu. Pacientka s tyreotoxikózou v graviditě v každém případě patří do rukou zkušeného endokrinologa.
V těhotenství a při kojení stoupá spotřeba jodu. Podílí se na tom mimo jiné přesun jodu do vyvíjející se štítné žlázy plodu, zvýšené vylučování jodu močí (související se zvýšenou glomerulární filtrací), zvýšená potřeba tvorby tyreoidálních hormonů nebo doporučovaná úprava životosprávy (zejména omezené solení). Dolní hranice optimálního příjmu jódu gravidní ženou činí 250 μg/den. Této hodnoty česká populace nedosahuje, takže je nutné u těhotných a kojících žen jod substituovat. Bylo prokázáno, že i mírné snížení saturace jodem a mírný pokles hladiny thyroxinu v oběhu matky vedou k poruchám činnosti mozku u narozeného dítěte, které přetrvávají během dalšího vývoje. Jde zejména o pokles inteligence (hodnota IQ klesá o 7–15 bodů) a změny chování (hyperaktivní nezvládnutelné dítě). Na druhou stranu však nesmí docházet k předávkování jodem, které může vyvolat aktivaci autoimunitních tyreoidálních procesů.
Optimální je, když diagnóza a zaléčení tyreopatií proběhnou před otěhotněním. V těhotenství následně platí, že čím dříve, tím lépe. V současné době je přitom doporučováno screeningové vyšetření funkce štítné žlázy pouze u rizikových skupin těhotných žen. Mezi rizikové faktory/skupiny patří zejména:
Stejně tak jsou k vyšetření funkce štítné žlázy indikované i infertilní ženy a ženy s opakovaným abortem. Existují však názory, které doporučují provádění plošného screeningu tyreopatií u všech těhotných žen. Co nejširší základní vyšetření štítné žlázy v časném těhotenství by v takovém případě mělo být následováno podrobnějším endokrinologickým vyšetřením žen s abnormálními nálezy.
(luko)
Zdroje:
