Konzervační látky používané při lokální léčbě glaukomu mají řadu dobře popsaných toxických účinků, které se klinicky projevují jako onemocnění povrchu oka, což bylo potvrzeno v epidemiologických klinických studiích a dále ve studiích, kde pacienti změnili lokální terapii a přešli na léčbu bez konzervačních látek. Tato toxicita má dopad nejen na snášenlivost, ale také na důsledné dodržování terapie, které bývá u glaukomu obecně nízké. Navíc narůstají důkazy svědčící o tom, že doprovodný zánět může negativně ovlivnit výsledky antiglaukomových operací.
Antiglaukomatika jsou nyní široce dostupná ve složení bez konzervačních látek, vyvstává tedy otázka, u jakých pacientů by měla být léčba bez konzervancií upřednostňována. Lze najít řadu podskupin, jež mají zvýšené riziko onemocnění povrchu oka nebo u kterých by jeho výskyt byl obzvlášť nežádoucí.
Z léčby bez konzervačních látek by mohly mimo jiné profitovat následující skupiny: pacienti s již existujícím onemocněním povrchu oka, starší osoby, lidé, kteří pracuji v klimatizovaném prostředí, nebo ti, kteří často používají elektronické obrazovky, pacienti s rizikovými faktory vzniku onemocnění povrchu oka, nemocní, u nichž se v budoucnosti uvažuje o provedení trabekulektomie, uživatelé kontaktních čoček, možná i pacienti asijského původu a v neposlední řadě nemocní s těžkým, na léčbu neodpovídajícím glaukomem.
I když lze uvádět argumenty pro výběr pacientů vhodných pro léčbu bez konzervačních látek na základě jejích existujícího rizika onemocnění povrchu oka, je zřejmé, že tito jedinci tvoří významnou část celkové populace pacientů s glaukomem. Pokud tedy neexistují finanční rozdíly nebo pozitivní indikace pro léčbu přípravkem s konzervačními látkami, jeví se léčba antiglaukomatiky bez konzervancií jako vhodná strategie pro všechny pacienty.
(lis)
Zdroj: Thygesen J. Glaucoma therapy: preservative-free for all? Clin Ophthalmol 2018; 12: 707−717, doi: 10.2147/OPTH.S150816.
