V úvodu profesorka Gdovinová zdůraznila naléhavost včasné intervence u pacientů s epilepsií. Každý další záchvat představuje kumulativní zátěž pro mozkovou tkáň a zvyšuje riziko kognitivního deficitu, poruch chování i fatálních komplikací včetně náhlého neočekávaného úmrtí pacienta s epilepsií (SUDEP).
Profesor Marusič doplnil, že paradigma „čas je mozek“ dnes prostupuje celou neurologií – včetně epileptologie. Data z registrů potvrzují, že včasná a správně zvolená protizáchvatová léčba znamená lepší prognózu a šanci na zachování vyšší kvality života. Akcentován je význam specializovaného epileptologického přístupu, v němž princip „čas je mozek“ představuje klíčové vodítko pro klinické rozhodování.
Profesor Marusič dále zdůraznil, že úplná kontrola záchvatů je hlavním terapeutickým cílem, neboť přímo souvisí se snížením rizika SUDEP, psychiatrických komorbidit i kumulativní zátěže nežádoucími účinky.
Vedle samotné redukce záchvatů je zásadní i zachování kognitivního výkonu. Profesor Marusič v této souvislosti odkázal na studii (Helmstaedter et al., Seizure 2018), která porovnávala kognitivní vývoj operovaných a neoperovaných pacientů. Neoperovaní jedinci, kteří dosáhli bezzáchvatovosti, vykazovali významně lepší exekutivní i paměťové funkce.
Přibližně 30 % nemocných je farmakorezistentních, nicméně starší údaje o minimální šanci na kompenzaci po selhání 2–3 léků již neodpovídají současným možnostem. Včasné nasazení inovativních molekul zvyšuje pravděpodobnost bezzáchvatovosti a může zabránit nevratnému kognitivnímu poklesu.
Docentka Feketeová prezentovala data potvrzující, že cenobamát (CNB) představuje významný posun v léčbě epilepsie. Krauss et al. (Lancet Neurol 2020) prokázali jasnou dávkovou závislost – při dávce 400 mg dosáhlo bezzáchvatovosti 21 % pacientů oproti 11 % s dávkou 200 mg.
Data z reálné praxe (Peña-Ceballos et al., Epilepsia 2023) ukázala nižší podíl bezzáchvatových nemocných (5 %), jednalo se však o ultrarefrakterní populaci s průměrem 60 záchvatů měsíčně, po selhání 9 linií léčby a v 90 % případů po neurochirurgickém výkonu. V tomto souboru tak představuje dosažení plné kompenzace u kteréhokoliv pacienta významný úspěch.
Polská studie (Bosak et al., Seizure 2025) potvrzuje, že při včasném nasazení CNB lze dosáhnout bezzáchvatovosti až u čtvrtiny pacientů, přičemž přibližně 8% úspěchu zde bylo dosaženo i v ultrarefrakterních případech.
Následně byla prezentována data z Neurologickej kliniky LF UPJŠ a UN L. Pasteura v Košiciach. V souboru 87 pacientů bylo při léčbě cenobamátem dosaženo více než 50% redukce záchvatů u téměř 90 % nemocných; při včasném nasazení dosáhla polovina pacientů terapeutického efektu již při dávce do 200 mg.
Profesor Marusič přidal zkušenosti z českého multicentrického souboru 500 pacientů s vysokým podílem ultrarefrakterních forem, kde byla zaznamenána až 80% retence na léčbě. Tato nová data mimo jiné ukazují, že ti pacienti, kteří vyzkoušeli méně předchozích léků, dosahovali bezzáchvatovosti ve vyšším procentu. Tedy s menším počtem léků byl efekt léčby příznivější.
Další část sympozia se zaměřila na otázku, kdy nahradit starší medikaci cenobamátem s cílem dosáhnout bezzáchvatovosti. Metaanalýza, kterou provedli Lattanzi et al. (Drugs 2022), ukázala, že u indikovaných pacientů má CNB vysoký potenciál k eliminaci záchvatů. Villanueva et al. (Epilepsy Behav 2023) uvádějí při dávce 400 mg hodnotu parametru NNT (number needed to treat) 5 – je tedy nutno léčit 5 pacientů k dosažení bezzáchvatového stavu u 1 z nich.
Profesor Marusič v tomto kontextu upozornil na výraznou individuální variabilitu odpovědi. Přestože u nižších dávek bývají hodnoty NNT statisticky vyšší, část pacientů dosahuje bezzáchvatovosti i při nižším dávkování. Při hodnocení efektu je nutné zohlednit předchozí léčbu, její pořadí a tolerované dávky. Specifikem cenobamátu může být obtížnější přechod v některém dávkovém rozmezí, například z 50 na 100 mg, kdy je vhodné titraci zpomalit.
Na případu 49letého muže s každodenními záchvaty byla demonstrována strategie nasazení cenobamátu při léčbě karbamazepinem (CBZ) a perampanelem (PER). Postupné navyšování CNB se současnou redukcí PER vedlo ke zlepšení klinického stavu. Zmíněny byly rovněž výsledky španělské studie FreedOn (2025), které naznačují možnost redukce až vysazení komedikace u pacientů s dobrou odpovědí na CNB.
Léčba 39leté pacientky na trojkombinaci (valproát /VPA/, zonisamid /ZNS/, klonazepam /CZP/) přinesla 50% redukci záchvatů po nasazení cenobamátu, současně se však objevily hepatopatie a úbytek hmotnosti. Komplikace nebyly přičteny novému léku, ale vedly k doporučení redukce ZNS. Zásadní v managementu léčby bývá individuální úprava polyterapie.
Na případu 41leté pacientky s farmakorezistentní epilepsií na čtyřkombinaci (fenytoin /PHT/, primidon /PRM/, zonisamid /ZNS/, brivaracetam /BRV/) bylo demonstrováno riziko lékových interakcí po přidání cenobamátu. Vzhledem k jeho inhibici CYP2C19 bývá nutná včasná a výrazná redukce stávající terapie, zejména PHT. Opatrnost je namístě také při kombinaci s klobazamem či fenobarbitalem. Výsledky ale stojí za to.
U 33leté pacientky na trojkombinaci (brivaracetam /BRV/, lakosamid /LCM/, topiramát /TPM/) vedlo nasazení CNB k výrazné únavě, která ovšem ustoupila po snížení dávky LCM. Klíčové je sledovat interakce s blokátory sodíkových kanálů, upravovat jejich dávku již při zahájení léčby a zohlednit dlouhý eliminační poločas CNB.
Podle dostupných dat cenobamát svou účinností překonává dříve dostupné konvenční terapeutické modality. To v kombinaci s dobrou snášenlivostí umožňuje pacientům dlouhodobě setrvat na léčbě. Podmínkou pro maximální efekt CNB je dosažení dostatečně vysoké dávky za současné redukce či vysazení léků, které nedostatečně kontrolovaly záchvaty a mohly by být potenciálním zdrojem interakcí. Individualizace a revize stávající terapie bývá pracnější, přináší však výrazný klinický benefit pro pacienta a vyplatí se i z hlediska nákladové efektivity.
(asa)
