#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

S prof. Sørenem Rittigem o noční enuréze u dětí

9. 11. 2016

Mezinárodní společnost pro dětskou kontinenci (ICCS) a Evropská společnost pediatrické urologie (ESPU) uspořádaly v Praze na sklonku loňského roku kongres, kde bylo oznámeno zavedení Světového dne noční enurézy a předáno mnoho užitečných informací. Profesor Søren Rittig z univerzity v dánském Aarhusu při té příležitosti poskytl rozhovor, jehož přepis vám nyní nabízíme.

Jsou podle vašeho odborného názoru rodiče dětí s nočním pomočováním špatně informováni o této diagnóze? Jakým mýtům obvykle věří?

Máme mnoho rodin, které vědí o noční enuréze opravdu velmi málo, a mezi rodiči skutečně koluje řada mýtů. U nás v Dánsku je častým mýtem, že děti jsou líné, a rodiče je obviňují, že právě to je příčinou enurézy, což samozřejmě není správné. Dalším běžným mýtem je, že děti spí velmi hluboce a v noci se nevzbudí. Teď už víme, že jejich spánek je ve skutečnosti mělký a ony se snaží vzbudit, ale nejsou toho schopny. Častým přesvědčením mezi rodiči dále je, že děti s pomočováním mají psychologické problémy. My už teď víme, že tomu tak není.

Světový den noční enurézy je novou iniciativou, jejímž cílem je zvýšit povědomí o tomto problému. Jaká jsou podle vašeho názoru hlavní poselství, která by měla být předána široké veřejnosti, aby tento zdravotní problém nebyl podceňován?

Myslím si, že je velmi důležité, aby rodiny porozuměly tomu, že noční pomočování nemusí vždy být problém, který se vyřeší sám, a převzaly aktivní roli. Měly by se dozvědět a pochopit, že pokud mají dítě s takovýmto problémem, mají vyhledat lékaře.

Jaké jsou nejnovější poznatky o genetickém podkladu enurézy?

Už po staletí je známo, že se enuréza dědí, a v současné době je již jasné, že genetika zde hraje velkou roli. Stále se snažíme najít specifický gen zodpovědný za enurézu a nyní již víme, že je umístěn na určitých místech chromozomů. Bylo identifikováno 5 chromozomových oblastí, o kterých je známo, že v těchto místech se geny pro enurézu nacházejí. Jen zatím nevíme, které konkrétní geny to jsou.

Umožňuje nám současný stupeň znalostí o enuréze rozlišit léčbu pro chlapce a dívky? A může podle vašeho názoru dojít v budoucnosti k vytvoření nových doporučených postupů, které tyto rozdíly mezi pohlavími vezmou v úvahu?

To je dobrá otázka, protože rozdíly v léčbě enurézy u chlapců a dívek jsou velmi aktuálním tématem. Například u antidiuretické léčby desmopresinem při noční enuréze se zdá, že dívky jsou k desmopresinu citlivější než chlapci. V tuto chvíli ovšem nemáme důkaz, že tento fenomén má praktický dopad, a proto používáme stejné dávky desmopresinu u dívek i u chlapců. Ale možná budeme v budoucnu vědět více, abychom mohli léčbu individuálně přizpůsobit a stanovit dávku zvlášť pro chlapce a pro dívky.

Můžete prosím poskytnout našim čtenářům radu, jak mají správně diagnostikovat a léčit své pacienty desmopresinem?

Když máte v ordinaci dítě s noční enurézou, máte dvě základní možnosti na výběr: Buď chcete zjistit příčinu, proč se dítě pomočuje, ještě než začnete léčbu, nebo prostě zkusíte nasadit léčbu a uvidíte, jestli to funguje. Je na uvážení každého lékaře, pro co se rozhodne. Pokud se chce dopátrat příčiny, požádá rodiče, aby zaznamenávali údaje o denním a nočním močení u dítěte do jednoho z běžných registračních schémat. Jakmile tuto informaci má, už zároveň ví, zda má dítě malou kapacitu močového měchýře, nebo zvýšenou produkci moči, eventuálně oba tyto problémy. Potom se může rozhodnout, jestli je například léčba desmopresinem správná volba. Pokud si lékař naopak vybere to jednodušší řešení, zkusí jeden ze dvou hlavních doporučovaných způsobů léčby − buď alarm, nebo desmopresin. Zkusíte to, uvidíte, jestli to funguje, a když ne, můžete zkusit druhou variantu. Pokud nefunguje ani ta, je obvyklé použít kombinaci obou zmíněných metod. 

Jak je to nyní s doporučovaným způsobem podání, dobou sledování a optimální délkou léčby při nasazení desmopresinu?

Když používáme desmopresin MELT, obvykle začínáme na dávce 120 mikrogramů. Pokud je dítě suché, zůstaneme na této dávce; pokud není zcela suché, zvýšíme dávku na 240 mikrogramů. Jakmile je dítě při léčbě suché, pokračujeme s léčbou v této dávce po dobu 3 měsíců. Potom uděláme přestávku − řekneme rodině, aby lék přestala podávat, a uvidíme. Když je dítě suché, jsou všichni šťastní a pokračujeme bez medikace. Jestliže suché není, znovu začneme s léčbou, čekáme další 3 měsíce a po nich provedeme stejnou zkoušku znovu.

MUDr. Jiří Náhlovský
Klinika dětské chirurgie 2. LF UK a FN Motol



Štítky
Pediatrie Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé
Nejnovější kurzy
Nykturie
Autoři: MUDr. Milan Hrubý

Přejít do kurzů
Nejčtenější tento týden Celý článek
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#