Deficit železa je přítomen až u 50 % pacientů se srdečním selháním, u nichž je kromě zhoršené kvality života a funkční kapacity pozorována také vyšší míra hospitalizací a vyšší mortalita, a to nehledě na přítomnost či absenci anémie. Intravenózní suplementace železa se tak ukazuje jako slibný terapeutický cíl u pacientů se srdečním selháním v návaznosti na důležitou roli železa v metabolismu kyslíku a buněčné imunitní odpovědi, obzvláště v kardiomyocytech. Podle současných guidelines se intravenózní suplementace železa u této skupiny pacientů řadí do třídy doporučení IIA.
Železitá sůl karboxymaltózy (FCM) je makromolekulární komplex obsahující trojmocné železo, který byl vyvinut s cílem napodobit fyziologické vlastnosti feritinu. Léčivo je aplikováno formou intravenózní injekce nebo infuze. Zatímco však v předchozích studiích bylo podávání FCM spojeno se signifikantním zlepšením kvality života a funkční kapacitou, vliv této terapie na parametry hospitalizace a mortality zůstával nejasný. Systematický přehled a metaanalýza randomizovaných kontrolovaných klinických studií byly provedeny právě s cílem ozřejmit tento možný efekt FCM u pacientů s chronickým a akutním srdečním selháním. Důraz byl kladen především na analýzu recentně publikované studie AFFIRM-AHF zaměřené na pacienty s akutním srdečním selháním.
Za účelem metaanalýzy byly vyhledány vhodné randomizované kontrolované klinické studie hodnotící efekt FCM v porovnání s placebem u pacientů se srdečním selháním s deficiencí železa. Z celkového počtu 6883 studií jich 5 splnilo kritéria pro zařazení do analýzy. Jednalo se o studie FER-CARS-01 (doba sledování 12 týdnů), FAIR-HF (24 týdnů), EFFICACY-HF (24 týdnů), CONFIRM-HF (52 týdnů) a AFFIRM-AHF (52 týdnů). Do všech studií byli zařazováni pouze pacienti se srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí levé komory (EF LK), přičemž její mezní hodnota se pohybovala od ≤ 35 do ≤ 50 %.
Mezi sledované cíle analýzy patřily čas do první hospitalizace pro srdeční selhání, opakované hospitalizace pro srdeční selhání, počet pacientů hospitalizovaných pro srdeční selhání, mortalita z kardiovaskulárních příčin, mortalita ze všech příčin a čas do úmrtí z kardiovaskulárních příčin. Cíle jednotlivých studií se lišily, pouze studie AFFIRM-AHF obsahovala primární cíl v podobě kompozitního cíle rekurentní hospitalizace pro srdeční selhání a úmrtí z kardiovaskulárních příčin. Primární cíle ostatních studií byly založeny na kvalitě života a funkční kapacitě pacientů.
Do subanalýzy studií AFFIRM-AHF, FAIR-HF a CONFIRM-HF byla zahrnuta data celkem 1868 pacientů. Kompozitní cíl v podobě opakované hospitalizace pro srdeční selhání a úmrtí z kardiovaskulárních příčin byl signifikantně nižší ve skupině suplementované FCM v porovnání s placebem (poměr šancí [OR] 0,68; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,54–0,84; I2 = 69 %). Ve skupině na FCM byl také pozorován signifikantně nižší počet pacientů hospitalizovaných pro srdeční selhání (OR 0,61; 95% CI 0,47–0,79; I2 = 72 %). Při terapii FCM nebylo pozorováno signifikantní snížení rizika kardiovaskulární mortality a úmrtí ze všech příčin a času do úmrtí z kardiovaskulárních příčin.
Do subanalýzy studie AFFIRM-AHF a individuálních dat pacientů bylo zahrnuto celkem 1947 pacientů. Kompozitní cíl v podobě rekurentní hospitalizace pro srdeční selhání a úmrtí z kardiovaskulárních příčin byl v této subanalýze také signifikantně nižší ve skupině na FCM v porovnání s placebem (relativní riziko [RR] 0,73; 95% CI 0,59–0,90; I2 = 54 %). Při terapii FCM v porovnání s placebem bylo pozorováno o 32 % nižší riziko opakované hospitalizace pro srdeční selhání (RR 0,68; 95% CI 0,54–0,85; I2 = 71 %) a o 29 % nižší riziko opakované hospitalizace z kardiovaskulárních příčin (RR 0,71; 95% CI 0,59–0,86; I2 = 56 %). Při terapii FCM bylo také pozorováno snížení kompozitního cíle v podobě opakované hospitalizace z kardiovaskulárních příčin a kardiovaskulární mortality (RR 0,74; 95% CI 0,61–0,90; I2 = 44 %). Statisticky signifikantního benefitu bylo také dosaženo při terapii FCM v parametrech času do první hospitalizace nebo úmrtí z kardiovaskulárních příčin (HR 0,76; 95% CI 0,63–0,90; I2 = 55 %).
Z výsledků studie vyplynulo, že terapie železitou solí karboxymaltózy vykazuje signifikantní efekt na snížení rizika hospitalizace pro srdeční selhání a z kardiovaskulárních příčin. Vzhledem k vulnerabilitě této skupiny pacientů není vhodné data extrapolovat na jiný typ intravenózně podávaného železa.
(holi)
Zdroj: Khan M. S., Usman M. S., von Haehling S. et al. Ferric carboxymaltose for the treatment of iron-deficient heart failure patients: a systematic review and meta-analysis. ESC Heart Fail 2020 Dec; 7 (6): 3392–3400, doi: 10.1002/ehf2.13146.
