V současnosti se hledají nové možnosti, jak zvýšit pravděpodobnost otěhotnění při asistované reprodukci (IVF). Jednou z cest je transfuze malého objemu krve či izolovaných mononukleárních buněk od zdravé, mladé a plodné ženy.
V současné společnosti se postupně zvyšuje věk žen, které se chystají otěhotnět. Nicméně se zvyšujícím se věkem žen (35 roků a výše) klesá schopnost otěhotnět přirozenou cestou. V některých případech ale stále nejsou úspěšné ani metody in vitro maturace (IVM) a in vitro fertilizace (IVF). Oocyty totiž nemohou u některých žen být v cyklech IVF úspěšně použity vzhledem k absenci folikulárních buněk a poruchám jejich vyzrávání.
Obnova folikulárních buněk je závislá na cirkulujících mononukleárních buňkách, které navozují meiózu a tím stimulují folikulární růst a vývoj. Léčba kultur ovariálních zárodečných buněk (OSC) mononukleáry z krve mladé fertilní ženy může vést k diferenciaci OSC k růstu v linii zárodečných i folikulárních buněk.
První variantou, jak tuto stimulaci provést, je transfuze malého množství krve in vivo. Po transfuzi mohou v krvi příjemkyně sice nějakou dobu kolovat zárodečné buňky dárkyně, ty nicméně rychle degenerují a ovariální cyklus tak neovlivní. Výhodou je, že mononukleáry u příjemkyně mohou přispět i ke zlepšení stavu imunity a stavu endokrinního systému. Je možné rovněž podat transfuzi izolovaných mononukleárů (menších a těžších granulocytů), v tomto případě ale nebudou předány proteiny a hormony přítomné v plazmě dárkyně, které mohou mít na úspěšnou léčbu rovněž vliv. Jako ideální se tedy jeví třetí varianta, kterou je transfuze izolovaných mononukleárních buněk a krevní plazmy. Tato varianta je vhodná pro ženy s předčasných ovariálním selháním (POF) nebo se syndromem polycystických ovarií a u žen s absencí menstruačního cyklu.
Transfuzi je nejlepší provést během časné či střední folikulární fáze menstruačního cyklu. Ke vzniku nových ovariálních folikulů, oocytů a folikulárních buněk může dojít během dvou až tří měsíců po ní. Další dva až tři měsíce může trvat, než dozrají v Graafovy folikuly, které jsou žádoucí pro ovariální stimulaci před IVF. V optimálním případě tato léčba vede i k zániku starých ovariálních folikulů a dysfunkčních oocytů, což může mít za následek dočasnou absenci menstruačního cyklu, která trvá do doby, než nové folikuly dosáhnou funkční zralosti. Obnovení ovariálních rezerv nebo funkce vaječníků může trvat několik let.
Transfuze malého množství krve ženám usilujícím o otěhotnění může být slibnou metodou v léčbě ovariální neplodnosti.
(tda)
Zdroj: Bukovsky A. Novel methods of treating ovarian infertility in older and POF women, testicular infertility, and other human functional diseases. Reproductive biology and endocrinology. RB&E; 2015; 13 (1): 1.
