Akné je chronické zánětlivé onemocnění postihující pilosebaceózní jednotku. Jedná se o jednu z nejčastějších zdravotních obtíží. Komplexní terapie se kromě klasické léčby zaměřuje i na podpůrné metody zahrnující individuální psychologický přístup, úpravu životního stylu a péči o pokožku.
Akné je chronické zánětlivé androgen-dependentní onemocnění pilosebaceózní jednotky. Vyskytuje se především v takzvané seboroické oblasti, což je predilekční lokalizace bohatá na mazové žlázy. Jedná se především o obličej, ramena a horní polovinu zad a hrudníku.
Acne vulgaris postihuje především osoby adolescentního věku. Touto chorobou je podle odhadů během života postiženo až 100 % osob bez ohledu na rasu a pohlaví. Onemocnění však může přetrvávat až do dospělého věku nebo se objevit již v novorozeneckém a kojeneckém věku.
Etiopatogeneze onemocnění je multifaktoriální a zahrnuje genetické vlivy, folikulární hyperkeratózu, účast bakteriální infekce, seboreu a hormonální vlivy.
Mezi základní formy akné podle klinického vzhledu patří acne comedonica, papulopustulosa, nodulocystica a conglobata.
Terapii akné lze rozdělit do tří hlavních kategorií na místní, systémovou a fyzikální:
Správná volba terapie závisí na klinickém obrazu a tíži onemocnění, přičemž se odvíjí od aktuálních doporučení.
Podpůrná léčba tvoří neméně důležitou součást komplexního přístupu.
Při terapii je vhodné zaměřit se mimo jiné na psychosociální aspekt onemocnění. Akné na jedné straně přispívá k sociální a psychické deprivaci, na druhé straně naopak emocionální stavy (např. stres) mohou zhoršovat průběh nemoci. Ve zvýšeném stresovém vypětí také může docházet k mechanické exkoriaci ložisek. Základní pomoc může poskytnout již samotný dermatovenerolog, který v případě potřeby může spolupracovat s psychologem či psychiatrem.
Do popředí se v poslední době dostává vliv diety na průběh akné. Mezi nejvíce diskutované složky potravy patří sacharidy, lipidy a mléko. Výzkumy byl prokázán prozánětlivý účinek ω6-mastných kyselin v kontrastu s protizánětlivým účinkem ω3-mastných kyselin. Obecně však neexistují žádné potraviny, u nichž by byl prokázán přímý negativní vliv na vznik akné. Pacientům se tak doporučuje vyvážená strava s dostatečným obsahem vitamínů a minerálů, nízkým obsahem sacharidů a dostatečným množstvím omega3-mastných kyselin. Extrémní nízkokalorická dieta může zhoršit přirozenou bariérovou funkci kůže.
Co se týče kouření, byla prokázána přímá závislost mezi počtem vykouřených cigaret a tíží akné. Hlavní roli v patogenezi tohoto jevu hrají polycyklické aromatické uhlovodíky a kyselina arachidonová.
Důležité je také poučit pacienty o zásadách hygieny. Radikální mytí totiž odstraní pouze povrchové lipidy, zatímco lipidy ve folikulárních rezervoárech nejsou ovlivněny, přitom právě ony jsou příčinou patologického procesu. Časté a nešetrné mytí naopak může zhoršovat funkci kožní bariéry. Obecně je doporučeno mytí 2× denně vlažnou vodou s čištěním pomocí prstů bez použití silných iritancií, mezi něž patří některá mýdla a detergenty. K čištění obličeje lze použít také minerální vody, emulze, pěny a gely. Problémy mohou nastat rovněž při použití kosmetických přípravků. Ty by obecně měly být nekomedogenní, nealergizující, s obsahem antioxidantů a fotoprotektiv.
Akné je multifaktoriální onemocnění, čemuž je třeba přizpůsobit léčebné modality. Kromě klasických přístupů je zapotřebí uplatnit v závislosti na tíži onemocnění u konkrétního pacienta metody podpůrné terapie.
(holi)
Zdroj: Langerová E. Podpůrná léčba acne vulgaris − součást komplexní terapie. Dermatologie pro praxi 2013; 7 (2): 61–65.
