Intermitentní hladovění v prevenci a léčbě (nejen) civilizačních chorob

10. 1. 2020

V New England Journal of Medicine byl v prosinci 2019 publikován článek zabývající se zdravotními přínosy pravidelného hladovění. Zdá se, že v době hojnosti a řady onemocnění vyvolaných životním stylem může občasné omezení kalorického příjmu znamenat velmi důležitý prvek prevence některých civilizačních chorob, a navíc může působit proti stárnutí organismu.

Inzerce

Úvod

Již v roce 1997 byl publikován článek o obrovském vlivu celoživotního snížení kalorického příjmu na stárnutí a dobu přežívání zvířat. Dle autorů tento přínos vychází ze snížení tvorby volných radikálů a z váhového úbytku. Od té doby byla provedena řada studií ukazujících, že občasné hladovění spouští evolučně dané adaptivní buněčné mechanismy, které zlepšují regulaci glykémie, zvyšují odolnost buněk proti stresu a potlačují zánět. V období hladovění buňky aktivují cesty, jež zlepšují vnitřní ochranu proti oxidativnímu a metabolickému stresu, a cesty zapojené do reparace poškozených molekul. Naopak v době sytosti se uplatňují mechanismy důležité pro růst a plasticitu tkání.

Aktuální přehled preklinických a klinických studií se zabývá buněčnou odpovědí na intermitentní hladovění, vlivem občasného hladovění na zdraví člověka a praktickými radami, jakým způsobem občasné hladovění v prevenci a léčbě chorob uplatnit a doporučit.

Buněčná odpověď na hladovění

V sytém stavu je jako zdroj energie využívána glukóza. Při hladovění ketolátky tvořené v játrech ze zásobních tuků. Ketolátky však neslouží pouze jako zdroj energie, ale také regulují expresi a aktivitu mnoha proteinů a molekul, o nichž je známo, že ovlivňují zdraví a stárnutí (PGC-1α, fibroblastový růstový faktor 21, NAD+, sirtuiny, PARP1 aj.). Ketolátky tak výrazně ovlivňují systémový metabolismus. Kromě toho stimulují expresi genu pro mozkový neurotrofický faktor ovlivňující zdraví mozku a rozvoj psychiatrických a neurodegenerativních chorob.

Většina orgánových systémů reaguje na občasné hladovění způsobem, který organismu umožňuje tolerovat obtížnou situaci a obnovit homeostázu. Díky tomu dokáže organismus zvládnout následné obtížné situace. Vyvolaný koordinovaný adaptační stres působí antioxidačně, navozuje reparaci DNA, kontrolu kvality bílkovin, zvýšení počtu mitochondrií a potlačuje zánět. To platí napříč živočišnými druhy.

Vliv intermitentního hladovění na zdraví člověka

Zdá se, že u lidí je přínos občasného hladovění (lačnění či významné snížení kalorického příjmu) větší než přínos daný prevencí nadváhy/snížením tělesné hmotnosti. U zdravých osob může vést k prevenci řady chorob díky snížení glykémie, hypertenze, dyslipidémie či zánětu. Bylo prokázáno, že zlepšuje fyzické funkce – vytrvalost, rovnováhu, koordinaci, a rovněž funkce kognitivní, např. paměť, exekutivní funkce nebo schopnost učení.

Prokázán byl vliv intermitentního hladovění na snížení tělesné hmotnosti obézních pacientů. Některé studie ukázaly pokles až vymizení inzulinové rezistence u diabetiků 2. typu. V prevenci kardiovaskulárních onemocnění lze využít vliv intermitentního hladovění na snížení krevního tlaku, klidové tepové frekvence, hladiny lipidů, glykémie, markerů systémového zánětu a oxidativního stresu souvisejících s aterosklerózou a zvýšení variability srdeční frekvence nebo tonu parasympatiku. Dále bylo zjištěno, že intermitentní lačnění snižuje riziko výskytu maligních nádorů a zpomaluje jejich růst – tento efekt nyní zkoumá řada probíhajících klinických studií. U zvířecích modelů bylo prokázáno oddálení rozvoje Alzheimerovy a Parkinsonovy nemoci při intermitentním hladovění. Byly publikovány také studie o zmírnění příznaků astmatu, autoimunitní demyelinizace u roztroušené sklerózy a artritických obtíží při intermitentním hladovění, což se vysvětluje redukcí zánětu. Režimy inetrmitentního hladovění dokonce zlepšují hojení ran a výsledky chirurgických zákroků a mají příznivý vliv při poranění mozku a míchy.

Klinické uplatnění občasného hladovění

V současné situaci se zavedení pravidelného lačnění může jevit jako obtížné. Možné je však postupné zavedení režimu. Cílem je lačnění buď 16–18 hodin denně (tedy zkrácení časového okna během dne, kdy konzumujeme stravu), nebo zařazení 2 dnů v týdnu s omezením energetického příjmu na 500 kalorií/den. Hlad, podrážděnost a porucha soustředění jsou při postupném zavádění režimu mírnější a obvykle vymizí během 1 měsíce.

Závěr

Zdá se, že řada důkazů ukazuje na význam pravidelného zařazení hladovění do životního stylu. Nabízí se jako relativně akceptovatelná cesta prevence nebo i léčby řady chorob, jež s sebou přináší blahobyt. Jistě nezanedbatelným vedlejším efektem je zpomalení stárnutí organismu. 

(eza)

Zdroj: De Cabo R., Mattson M. P. Effects of intermittent fasting on health, aging, and disease. N Engl J Med 2019; 381: 2541−2551, doi: 10.1056/NEJMra1905136.



Štítky
Interní lékařství Praktické lékařství pro dospělé
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

VIRTUÁLNÍ ČEKÁRNA ČR Jste praktický lékař nebo pediatr? Zapojte se! Jste praktik nebo pediatr? Zapojte se!

×