Neinfekční a nenádorové lymfadenopatie – editorial

Adam Z et al. Sinusová histiocytóza s masivní lymfadenopatií: FDG-PET/CT dokumentovaná parciální remise po léčbě 2-chlorodeoxyadenozinem. Vnitř Lék 2016; 62(6): 491–499.

Obecně můžeme příčiny lymfadenopatií rozdělit na nenádorové, které lze dále kategorizovat na infekční a neinfekční, a na nádorové, u nichž mohou být lymfatické uzliny postiženy primárními nádory, obvykle lymfomy a častějšími sekundárními neoplaziemi, tedy metastázami. Primární lokalizací jsou potom maligní nádory v nejrůznějších topikách.

Méně častou etiologií zvětšených lymfatických uzlin, diagnosticky někdy problematickou, jsou zejména nenádorové neinfekční lymfadenopatie.

Relativně často je náhodně odhaleno zvětšení mediastinálních lymfatických uzlin s diferenciálně diagnostickými úvahami o možném postižení sekundárním nádorem, lymfomem a nezřídka sarkoidózou. Sarkoidóza je chronické granulomatózní onemocnění neznámé etiologie postihující zejména lymfatické uzliny, plíce, oči a kůži. Podezřelé jsou některé bakterie či viry, avšak infekční původ sarkoidózy dosud prokázán nebyl. Histologicky jsou v lymfatických uzlinách epiteloidní granulomy obvykle bez nekróz, morfologicky je mandatorní vylučovat tuberkulózu, případně mykotickou infekci.

Obdobný histopatologický obraz, tedy nenekrotizující epiteloidní granulomy, můžeme pozorovat v lymfatických uzlinách v celé řadě jiných případů, hovoříme potom o reakci podobné sarkoidóze. S tou se můžeme potkat v kontextu neinfekčních a nenádorových onemocnění při Crohnově chorobě, primární biliární cirhóze a při reakci na cizorodé látky, jako je beryllium, zirkonium a silikon. Epiteloidní granulomy mohou být rovněž nálezem u revmatoidní lymfadenopatie, u které je ovšem běžnější nespecifická folikulární hyperplazie. Lymfadenopatie se může objevit rovněž u jiných autoimunitních onemocnění, např. u systémového lupus erythematodes.

Dalším onemocněním, které má neznámou etiologii a způsobuje zvětšení krčních lymfatických uzlin, je vzácná Kimurova choroba, obvykle postihující pacienty orientálního původu, histopatologicky opět s folikulární hyperplazií, parakortikální hyperplazií a s nápadnou účastí eozinofilních leukocytů.

Dosud neprokázaný nádorový původ má i Castlemanova choroba, která může postihnout mediastinální nebo abdominální lymfatické uzliny, často i extranodální lokalizace, a může být spojena s celkovými příznaky. V diagnóze je užitečné histopatologické vyšetření lymfatické uzliny prokazující dosti charakteristické změny, někdy však nenápadné, s možnou imitací nespecifické folikulární hyperplazie.

Nelze zapomenout na neinfekční nonneoplastickou lymfadenopatii, která se může rozvinout v rámci polékové reakce, nejčastěji u pacientů přecitlivělých na antikonvulziva, s necharakteristickými histopatologickými nálezy.

Ve výčtu rovněž nemůžeme pominout další vzácnou příčinou zvětšených lymfatických uzlin, Rosaiovu-Dorfmanovu chorobu, tedy sinusovou histiocytózu s masivní lymfadenopatií, s možným postižením i extranodálních lokalizací. Podrobnosti o tomto onemocnění se dozvíte v pěkné kazuistice Adama et al v tomto čísle časopisu Vnitřní lékařství. Přeji Vám příjemné počtení.

prim. MUDr. Karel Veselý, Ph.D.

karel.vesely@fnusa.cz

I. patologicko-anatomický ústav LF MU a FN u sv. Anny v Brně

www.fnusa.cz

Doručeno do redakce 19. 1. 2016