Výzkum názorů a postojů občanů ČR k problematice primární péče a možného převodu některých kompetencí na lékárníky

Souhrn

Východisko: Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP periodicky monitoruje názory občanů na vybrané aspekty problematiky zdravotnictví a zdravého způsobu života. Tato publikace navazuje na předchozí výstupy průzkumů provedených v letech 2015–2024.

Cíl a metoda: Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké jsou názory občanů na vybrané součásti práce všeobecných praktických lékařů (VPL) a na zdravotní systém a jejich úlohu v něm. Výzkum proběhl v listopadu 2025 a byl koncipován jako sociologický. Terénní šetření bylo provedeno technikou standardizovaného řízeného rozhovoru tazatele s respondentem (face-to-face). Sběr dat byl zabezpečován 220 profesionálními tazateli Agentury INRES v celé České republice. Optickou, logickou kontrolu, kódování a vkládání dat do počítače, tabelování a interpretaci výsledků realizovali pracovníci Agentury INRES. Statistické zpracování dat bylo provedeno programem SASD 1.5.8. (Statistická analýza sociálních dat). Údaje byly získány od výběrového souboru o velikosti 1805 jedinců, vybraných kvótním výběrem. Soubor je reprezentativním vzorkem populace České republiky ve věku 15 a více let.

Výsledky: Občané ČR jsou ve většině případů s péčí a časem, který jim věnuje v průběhu jejich návštěvy praktický lékař, spokojeni, negativní stanovisko zaujímá jen malá část (7,6 %) z nich. Také většinu občanů uspokojuje práce zdravotní sestry v ordinaci jejich praktického lékaře. Částečnou nebo úplnou nespokojenost v této záležitosti vyslovilo 4,9 % občanů. Uvedené odpovídá i údajům zjištěným v rámci mezinárodního projektu PARIS (17 států), kde v ČR udávalo spokojenost přes 90 % občanů. Dále bylo zjištěno, že 71,2 % občanů jsou v lékárnách zaměňovány léky, ale 23 % občanů nedostává příslušné informace k důvodu záměny. Potravinové doplňky jsou nabízeny 72,7 % občanů, ale 71,1 % má zkušenosti s nedostatečným počtem balení léků na předepsané léky hrazené ze zdravotního pojištění. Jen 26,8 % občanů trvá na výdeji léků v lékárnách, ale 50,7 % by přivítalo výdej některých léků v ordinacích všeobecných praktických lékařů. Jen 3,4 % občanů by se nechalo očkovat v lékárnách, většina 82,8 % preferuje očkování u lékařů, a to buď u svého praktického lékaře (57,5 %) nebo v očkovacím centru (25,3 %). Prevenci by absolvovalo v lékárně jen 8,6 % občanů, ale přitom pouze 5,5 % by sdělilo informace o svém zdravotním stavu lékárníkovi. Závěry výzkumu budou využity v rámci reformy primární péče v ČR.

Klíčová slova:

prevence – očkování – všeobecné praktické lékařství – výdej léků – lékárny

CÍLE VÝZKUMU

Výzkum byl zaměřen na identifikaci postojů občanů ČR k některým aspektům činnosti všeobecných praktických lékařů. Jeho cílem bylo zjistit, jak občané hodnotí čas a péči, kterou jim praktický lékař věnuje a jaké je jejich stanovisko k práci zdravotní sestry v ordinaci jejich praktického lékaře. V rámci výzkumu byly rovněž sledovány otázky týkající se názorů občanů na záměnu léku předepsaného lékařem v lékárně, nabízení potravinových doplňků lékárníky, aktuální dostupnost předepsaného léku v lékárnách, vydávání léků na předpis v ordinaci praktických lékařů, možnosti provádění očkování a screeningu v lékárnách a podmínky, za kterých by dle mínění občanů mohly být tyto výkony v lékárnách prováděny.

ČASOVÝ HARMONOGRAM A METODIKA VÝZKUMU

Výzkum byl koncipován jako sociologický. Terénní šetření bylo provedeno technikou standardizovaného řízeného rozhovoru tazatele s respondentem (face-to-face).

Sběr dat byl zabezpečován 220 profesionálními tazateli Agentury INRES v celé České republice. Optickou, logickou kontrolu, kódování a vkládání dat do počítače, tabelování a interpretaci výsledků realizovali pracovníci Agentury INRES. Výzkumný záměr a projekt výzkumu byl zpracován v průběhu září až října 2025. Jeho oponování proběhlo počátkem listopadu 2025 a předvýzkum sloužící k ověření instrumentů a znění jednotlivých otázek byl realizován na výběrovém souboru 211 respondentů v období od 3. 11. 2025 do 10. 11. 2025. V tomto období proběhly rovněž instruktáže všech tazatelů. Vlastní terénní šetření bylo uskutečněno v celé České republice v období od 18. 11. 2025 do 7. 12. 2025. Shromáždění tazatelských archů, jejich optická a logická kontrola a vkládání dat do počítače proběhlo do 21. 12. 2025.

Statistické zpracování dat bylo provedeno programem SASD 1.5.8. (Statistická analýza sociálních dat). Zpracován byl 1. stupeň třídění a kontingenční tabulky vybraných ukazatelů 2. stupně třídění. Míra závislosti vybraných znaků byla stanovena na základě χ2 -testu nezávislosti a dalších testovacích kritérií, aplikovaných dle charakteru rozdělení znaků. Analýza byla prováděna na základě 1. a 2. stupně třídění. V 1. stupni třídění byly pro jednotlivé ukazatele konstruovány frekvenční tabulky a vypočítány absolutní a relativní četnosti a střední hodnoty (modus, medián, průměr, rozptyl, směrodatná odchylka, rozpětí, odhad rozptylu a směrodatné odchylky a intervalový odhad střední hodnoty a rozptylu pro 0,05). Ve 2. stupni třídění byly konstruovány kontingenční tabulky s absolutními a relativními četnostmi (sloupcovými, řádkovými, celkovými i očekávanými) a znaménkové schéma. V rámci analýzy souvislostí byl aplikován dle charakteru rozdělení znaků a počtu pozorování test χ2 dobré shody (Pearson Chi-Square) a test nezávislosti. Dále byly provedeny výpočty Pearsonova koeficientu kontingence, normovaného Pearsonova koeficientu kontingence, Čuprovova koeficientu, Cramerova koeficientu, Wallisova koeficientu, Spearmanova koeficientu a korelačního koeficientu. Síla vztahu byla měřena na třech úrovních hladiny významnosti (0,05, 0,01 a 0,001). Na základě této analýzy byla provedena interpretace dat a zpracovány příslušné tabulky a grafy.

VÝBĚR RESPONDENTŮ A CHARAKTERISTIKA VÝBĚROVÉHO SOUBORU

Údaje, jejichž rozboru je tato zpráva věnována, byly získány od výběrového souboru o velikosti 1805 jedinců vybraných kvótním výběrem. Soubor je reprezentativním vzorkem populace České republiky ve věku 15 a více let. Reprezentativnost byla odvozena od základního souboru obyvatelstva České republiky ve věku od 15 let více (31). Lze konstatovat, že výsledky výzkumu jsou reprezentativní pro populaci České republiky 15 a více let z hlediska pohlaví, věku a regionu.

Z dalších znaků, u kterých sice nebyla reprezentativnost sledována, ale které byly v rámci výzkumu zjišťovány, lze uvést vzdělání, rodinný stav, počet dětí, velikost místa bydliště, povolání, výši čistého měsíčního příjmu rodiny a stanovisko k náboženské víře. Tam, kde se ukázala statisticky významná souvislost, je na tuto skutečnost upozorněno. Nicméně v důsledku toho, že data těchto skupin nejsou reprezentativní, lze zjištěné statisticky významné souvislosti interpretovat pouze jako tendence.

VÝSLEDKY

Názory občanů na péči praktického lékaře

Názory občanů na péči praktického lékaře, kterého navštěvují, byly zkoumány prostřednictvím uzavřené otázky, zjišťující, nakolik občany uspokojuje péče a čas, který jim praktický lékař v rámci návštěvy věnuje. Z analýzy vyplynulo, že většinu občanů péče a čas, věnovaný jim v průběhu návštěvy jejich praktickým lékařem, plně nebo spíše uspokojuje (71,6 %). Částečnou nebo úplnou nespokojenost v této záležitosti vyslovilo 7,6 % občanů (suma odpovědí „spíše neuspokojuje“ a „zcela neuspokojuje“), zbývajících 20,8 % považuje péči a čas, který je jim věnován praktickým lékařem, za přiměřený (graf 1).

Lze tedy konstatovat, že občané ČR jsou ve většině případů s péčí a časem, který jim praktický lékař věnuje v průběhu jejich návštěvy spokojeni, negativní stanovisko zaujímá jen malá část (7,6 %) z nich.

Z analýzy vztahu mezi jednotlivými sociodemografickými znaky a názorem občanů na péči a čas, který jim poskytuje jejich praktický lékař, vyplynuly některé statisticky významné souvislosti (tab. 1).

Byla identifikována statisticky významná souvislost mezi spokojeností občanů s péčí a časem, který jim poskytuje jejich praktický lékař a pohlavím. Platí, že ženy ve významně větší míře uvádějí, že je práce a čas, který jim poskytuje jejich praktický lékař, spíše neuspokojuje, muži významně častěji volí odpověď „spíše uspokojuje“.

Jiné statisticky významné souvislosti nebyly ve vztahu ke sledovaným sociodemografickým znakům zjištěny a postoj občanů je v tomto směru homogenní.

Otázka týkající se postojů občanů ČR k péči a času, věnovanému jim jejich praktickým lékařem byla ve stejném znění položena v rámci výzkumů prováděných v letech 2015–2025. Porovnání výsledků výzkumů v těchto letech je patrné z grafu (graf 2).

Z analýzy a porovnání odpovědí občanů na otázku týkající se péče a času, který jim věnuje praktický lékař, vyplývá, že jejich postoj se během celé doby sledování významněji nemění. Dlouhodobě vysoce převažuje skupina těch občanů, kteří jsou spokojeni s péčí a časem věnovaným jim praktickým lékařem.

Názory občanů na práci zdravotní sestry v ordinaci jejich praktického lékaře

Názory občanů na práci zdravotní sestry v ordinaci jejich praktického lékaře byly rovněž zkoumány prostřednictvím uzavřené otázky o shodné škále možných odpovědí jako u otázky týkající se péče praktického lékaře. Většinu občanů práce zdravotní sestry v ordinaci jejich praktického lékaře plně nebo spíše uspokojuje. Částečnou nebo úplnou nespokojenost v této záležitosti vyslovilo 4,9 % občanů (suma odpovědí „spíše neuspokojuje“ a „zcela neuspokojuje“) (graf 3).

Z analýzy vztahu mezi sledovanými sociodemografickými znaky a názorem občanů na práci zdravotní sestry v ordinaci jejich praktického lékaře nevyplynuly žádné statisticky významné souvislosti (tab. 2).

Míra spokojenosti s prací zdravotní sestry v ordinaci jejich praktického lékaře je velmi výrazná a platí pro všechny skupiny občanů, členěné dle sociodemografických znaků. Lze konstatovat, že spokojenost občanů s prací zdravotní sestry v ordinaci jejich praktického lékaře je velmi vysoká a názor občanů je v této záležitosti homogenní. Podobný závěr byl konstatován i v minulých letech.

Otázka týkající se postojů občanů ČR k práci zdravotní sestry pracující v ordinaci jejich praktického lékaře byla ve stejném znění položena v rámci výzkumů prováděných v letech 2015–2025 (graf 4).

Z analýzy a porovnání odpovědí občanů na otázku týkající se péče a času, který jim zdravotní sestra věnuje, dlouhodobě vysoce převažuje skupina občanů, kteří jsou spokojeni s péčí a časem věnovaným jim zdravotní sestrou v ordinaci VPL.

Zkušenosti občanů se záměnou léků předepsaných lékařem v lékárnách

V rámci výzkumu bylo zjišťováno, jaká je zkušenost občanů se záměnou léků předepsaných lékařem v lékárnách. Otázka byla položena jako uzavřená v následujícím znění: „V ČR může lékárník zaměnit lék. To znamená, že může pacientovi vydat jiný lék, než mu byl lékařem předepsán, pokud má stejnou účinnou látku jako lék předepsaný lékařem. Stalo se Vám, že Vám lékárník vydal jiný lék, než Vám předepsal lékař?“ Respondenti měli možnost vybrat jednu ze čtyř nabízených možností (graf 5).

Nejvíce respondentů –⁠ občanů ČR (37,0 %) uvádí, že se jim záměna léků stává výjimečně, poměrně velká část se se záměnou léků setkává často (22,7 %) nebo pravidelně (11,5 %). Zbývajících 28,8 % se se záměnou léků nesetkalo nikdy.

Z analýzy vztahu mezi sledovanými sociodemografickými znaky a zkušeností občanů se záměnou léků v lékárnách vyplynuly následující statisticky významné souvislosti (tab. 3).

Platí, že ženy ve významně větší míře uvádějí, že se se záměnou léků v lékárnách setkávají často, muži významně častěji uvádějí, že se jim to nestalo nikdy. Mladší občané, svobodní a se základním vzděláním významně častěji uvádějí, že se se záměnou léků v lékárnách nikdy nesetkali, starší občané ve věku 35 a více let se se záměnou léků v lékárnách setkávají častěji, nejstarším občanům nad 65 let se to stává ve významně větší míře často. Velikost bydliště má hraniční vliv.

Zkušenosti občanů s vydáním jiného léku, než předepsal lékař, bez vysvětlení důvodů nebo bez souhlasu pacienta

Předmětem výzkumu byly rovněž zkušenosti občanů s vydáním jiného léku, než předepsal lékař, bez vysvětlení důvodu nebo bez souhlasu pacienta. Otázka byla položena jako uzavřená v následujícím znění: „Jak již bylo uvedeno, v ČR může lékárník zaměnit lék, avšak měl by o tom vždy pacienta informovat a zeptat se ho, zda s tím souhlasí. Stalo se Vám, že Vám lékárník vydal jiný lék, než Vám předepsal lékař, aniž by Vám vysvětlil důvod záměny, nebo aniž by získal Váš souhlas?“ Respondenti měli možnost zvolit jednu ze čtyř nabízených možností (graf 6).

Více než ¾ (77,0 %) respondentů uvedlo, že se jim nikdy nestalo, že by jim lékárník vydal jiný lék, než jim předepsal lékař, aniž by jim vysvětlil důvody záměny nebo bez jejich souhlasu. Naopak, dotázaní v tomto případě uvádějí, že je lékárník vždy informuje o důvodu záměny a zeptá se jich, zda s tím souhlasí. Dalších 13,0 % respondentů uvedlo, že jim sice lékárník sdělil důvod záměny, ale nezeptal se, zda se záměnou souhlasí, 5,9 % dotázaných se lékárník sice zeptá, zda se záměnou souhlasí, ale důvody záměny nevysvětlí, zbývajících 4,1 % respondentů má tu zkušenost, že jim lékárník pouze oznámí, že lék zamění, aniž by oznámil důvody záměny a nezeptá se, zda s tím souhlasí.

Z analýzy vztahu mezi sledovanými sociodemografickými znaky a zkušeností občanů se záměnou léků v lékárnách bez vysvětlení důvodů záměny či bez souhlasu pacienta vyplynuly následující statisticky významné vztahy (tab. 4).

Byla identifikována statisticky významná souvislost mezi zkušeností občanů se záměnou léků v lékárnách bez vysvětlení důvodů nebo bez souhlasu pacienta a věkem. Platí, že nejmladší respondenti ve věku 15–19 let ve významně větší míře uvádějí, že se jim to nikdy nestalo, neboť je lékárník vždy informuje o důvodu záměny a zeptá se, zda s tím souhlasí. Nejstarší respondenti ve věku 65 a více let významně častěji uvádějí, že se jim stalo, že jim lékárník pouze oznámil, že jim lék zamění, aniž by jim vysvětlil důvody či aniž by je požádal o souhlas se záměnou.

Zkušenosti občanů s nabídkou potravinových doplňků z iniciativy lékárníka

Jiným cílem výzkumu bylo zjistit, jaké jsou zkušenosti občanů s nabídkou potravinových doplňků z iniciativy lékárníka. Otázka byla položena jako uzavřená v následujícím znění: „Stalo se Vám, že jste si v lékárně vyzvedával/a recept předepsaný lékařem a lékárník Vám nabízel, abyste si k předepsanému léku koupil/a ještě potravinový doplněk (např. probiotika, nebo vitaminy či minerály)?“ Respondenti měli možnost zvolit jednu ze čtyř nabízených možností (graf 7).

Největší část respondentů (38,5 %) uvádí, že se jim stává často, že v případě, že si vyzvedávají léky na recept předepsaný lékařem, jím lékárník iniciativně nabídne ještě potravinový doplněk. Výjimečně se to stalo 34,2 % občanů. Celkem tedy 72,7 % dotázaných uvedlo, že jim lékárník z vlastní iniciativy nabídl při vyzvedávání léků předepsaných lékařem i potravinový doplněk. Zbývajících 27,3 % respondentů uvedlo, že se jim to nikdy nestalo, z nich 6,2 % uvedlo, že jim lékárník nabídl potravinové doplňky až poté, co o to sami požádali, 21,1 % občanů uvádí, že se jim to nestalo nikdy a ani o potravinové doplňky nepožádali.

Z analýzy vztahu mezi sledovanými sociodemografickými znaky a zkušeností občanů s nabídkou potravinových doplňků lékárníkem vyplynuly následující statisticky významné vztahy (tab. 5).

Ženy významně častěji uvádějí, že jim jsou potravinové doplňky nabízeny často, muži ve významně větší míře uvádějí, že se jim to nikdy nestalo. Nejmladší občané ve věku 15–19 let, svobodní občané a občané se základním vzděláním významně častěji uvádějí, že jim to nikdy nestalo, občané ve věku 35–54 let významně častěji uvádějí, že jim jsou potravinové doplňky z iniciativy lékárníka při vyzvedání léků na předpis nabízeny často.

Zkušenosti občanů s nedostatkem léků v lékárnách

V rámci výzkumu bylo rovněž zjišťováno, jaké jsou zkušenosti občanů s nedostatkem léků v lékárnách. Otázka byla položena jako uzavřená v následujícím znění: „Stalo se Vám, že lékárník neměl skladem dostatečný počet balení léku, který Vám předepsal lékař na recept, a musel/a jste se pro léky vrátit do lékárny znovu v následujících dnech? A pokud ano, vadí Vám to?“ Respondenti měli možnost zvolit jednu ze čtyř nabízených možností (graf 8).

Žádnou zkušenost s nedostatečným počtem balení léku, který jim předepsal lékař na recept, a s nutností vrátit se pro lék do lékárny znovu nemá 28,9 % dotázaných –⁠ tito respondenti uvádějí, že se jim to nikdy nestalo. Zbývajících 71,1 % dotázaných takovou zkušenost mají. Z nich největší část (48,6 %) uvádí, že se jim to stalo výjimečně, 11,6 % zvolilo odpověď „stává se to často, ale nevadí mi to“ a více než ⅒ (10,9 %) uvádí, že se jim to stává často a vadí jim to. Tato skupina je se službami lékáren v tomto směru nejvíce nespokojena.

Z analýzy vztahu mezi sledovanými sociodemografickými znaky a zkušeností občanů s nedostatečným počtem balení léků v lékárnách vyplynuly následující statisticky významné vztahy (tab. 6).

Muži, nejmladší respondenti (15–24 let), ateisté, svobodní, respondenti s vyšším čistým měsíčním příjmem významně častěji uvádějí, že se jim nikdy nestalo, že by lékárník neměl skladem dostatečný počet balení léku, který jim lékař předepsal, a museli se pro lék vrátit znovu v následujících dnech, ženy a respondenti ve věku 65 a více let ve významně větší míře uvádějí, že se jim to stává často. Občané žijící v nejmenších obcích (do 2000 obyvatel) ve významně větší míře uvádějí že se jim stává výjimečně, a občané žijící ve větších městech (20  000 až 99 999 obyvatel) ve významně větší míře uvádějí, že se jim to stává často a vadí jim to.

Názory občanů na výdej léků na předpis v ordinaci praktického lékaře

V další části výzkumu byl identifikován názor občanů na výdej léků na předpis v ordinaci praktického lékaře. Otázka byla položena jako uzavřená v následujícím znění: „Jaký je Váš názor na výdej léků na předpis v ordinaci praktického lékaře jako možné alternativě k výdeji léků v lékárně?“ Respondenti měli možnost zvolit jednu ze čtyř nabízených možností (graf 9).

Největší část, téměř ⅓ (32,3 %) občanů by přivítala, kdyby jim jejich praktický lékař mohl přímo v ordinaci vydat všechny léky, které jim předepsal. Dalších 18,4 % dotázaných by přivítalo, kdyby jim jejich praktický lékař mohl přímo v ordinaci vydat pouze v emergentních situacích (návštěva u pacienta, pohotovostní služba, ošetření po skončení otevíracích hodin lékárny) některé skupiny léků (např. antibiotika, léky na bolest). Více než ¼ (26,8 %) respondentů vždy preferuje výdej léků v lékárně a dojde/dojede si pro ně, výdej léku v ordinaci praktického lékaře nepovažuje za žádných okolností za dobré řešení. Zbývajících 22,5 % neví nebo nemá na tuto záležitost jasný názor. Lze tedy konstatovat, že více než ½ (50,7 %) občanů by přivítala výdej buď všech, anebo alespoň některých skupin léků v ordinaci jejich praktického lékaře.

Z analýzy vztahu mezi sledovanými sociodemografickými znaky a názory občanů na možnost výdeje léků v ordinaci jejich praktického lékaře vyplynuly následující statisticky významné vztahy (tab. 7).

Ženy, ženatí/vdané významně častěji uvádějí, že by přivítaly, kdyby jim jejich praktický lékař mohl přímo v ordinaci vydat  pouze v emergentních situacích  některé skupiny  léků. Respondenti z nejmladší věkové skupiny významně častěji uvádějí, že nevědí nebo nemají na uvedenou problematiku jasný názor, respondenti z nejstarší věkové skupiny (65 a více let) jsou rozděleni z hlediska statistické významnosti na dvě skupiny –⁠ část by přivítala, kdyby jim jejich praktický lékař mohl vydat přímo v ordinaci všechny léky, které jim předepsal, menší, ale též statisticky významná část vždy preferuje výdej léků v lékárně. Ovdovělí ve významně větší míře dávají přednost výdeji léků v lékárně. Respondenti s čistým měsíčním příjmem na domácnost ve výši 60 001 až 80 000 Kč ve významně větší míře preferují, kdyby jim jejich praktický lékař mohl přímo v ordinaci vydat  pouze v emergentních situacích některé skupiny léků.

Názory občanů na možnost očkování v lékárnách

Jedním z nosných témat výzkumu byla identifikace názorů občanů na možnost očkování v lékárnách. Otázka byla položena jako uzavřená v následujícím znění: „Stále častěji se hovoří o možnosti, že by se v budoucnu mohly do očkování zapojit také lékárny, ve kterých by pacienty očkoval lékárník. Ten ale nedisponuje informacemi o zdravotním stavu pacienta a nebude mít  ani po plánovaném proškolení  stejné odborné znalosti a technické dovednosti (např. v poskytnutí lékařské první pomoci) jako lékař. Považujete tyto skutečnosti za důvod, proč se v lékárně neočkovat? Nebo Vám to nevadí a bez obav byste se v lékárně naočkovat nechali? Uvítali byste rozšíření možnosti očkovat na další lékařské specializace?“ Respondenti měli možnost zvolit jednu ze čtyř nabízených možností (graf 10).

Více než ½ (57,5 %) občanů uvedla, že si přeje být očkována u svého praktického lékaře, který zná jejich  zdravotní stav. Další cca ¼ (25,3 %) si přeje být očkována u svého praktického lékaře nebo v očkovacím centru a přivítala by, kdyby mohla být očkována i u ambulantního specialisty jiné odbornosti, který ji léčí (např. diabetolog či kardiolog), nebo v nemocnici, pokud tam bude hospitalizována (např. pro operaci, či kardiovaskulární onemocnění). Jen 3,4 % občanů by si přála být očkována v lékárně s tím, že lékárníkům by mělo být umožněno očkovat, zbývajících 13,8 % dotázaných neví nebo nemá na tuto problematiku jasný názor.

Z analýzy vztahu mezi sledovanými sociodemografickými znaky a názorem občanů na možnost očkování v lékárnách vyplynuly následující statisticky významné vztahy (tab. 8).

Muži, nejmladší, svobodní, se základním vzděláním a respondenti s nejnižším příjmem významně častěji uvádějí, že nevědí nebo nemají na uvedenou záležitost jasný názor. Respondenti ve věku 35–54 let, ženatí a vdané významně častěji preferují očkování u svého praktického lékaře nebo v očkovacím centru a přivítali by, kdyby mohli být očkováni i u ambulantního specialisty jiné odbornosti, který je léčí, nebo v nemocnici, pokud tam budou hospitalizováni. Nejstarší respondenti ve věku 65 a více let ve významně větší míře preferují očkování pouze u jejich praktického lékaře, který zná jejich zdravotní stav. Respondenti, kteří žijí v menších městech (5000 až 19 999 obyvatel) a respondenti z velkoměst (100  000 a více obyvatel) významně častěji uvádějí, že nevědí nebo nemají na uvedenou záležitost jasný názor, respondenti, kteří žijí v menších obcích (do 2000 obyvatel) ve významně větší míře preferují očkování pouze u jejich praktického lékaře, který zná jejich zdravotní stav.

Názory občanů na prevenci a screening v lékárnách

Jinou oblastí, řešenou v rámci výzkumu, byla možnost provádění prevence a screeningu v lékárnách. Otázka byla položena jako uzavřená v následujícím znění: „V poslední době se mluví o tom, že by preventivní prohlídky, včetně odběru krve na zjištění hladiny cukru nebo tuků v krvi (záchyt cukrovky, vysokého krevního tlaku), měly být prováděny v lékárně lékárníkem. Hovoří se také o tom, že by lékárník mohl provádět také screeningové programy sloužící pro záchyt preventabilních nemocnění. (V ČR se jedná o tyto screeningové programy: záchyt rakoviny tlustého střeva, rakoviny prostaty, rakoviny prsů, rakoviny děložního čípku, demence a osteoporózy). Považovali byste takovou změnu za přínosnou a dovedete si představit, že byste v lékárně taková vyšetření podstoupili?“ Respondenti měli možnost zvolit jednu ze čtyř nabízených možností (graf 11).

Většina občanů (65,7 %) je toho názoru, že preventivní prohlídky a screening má provádět lékař, který k tomu má kvalifikaci, a v ordinaci, která poskytuje pro tato vyšetření klid a důvěryhodné zázemí. Lékárník do prevence a screeningu vstupovat nemá. Dalších 12,5 % dotázaných je toho názoru, že lékárník by měl pacienta při návštěvě lékárny upozornit, že existují preventivní prohlídky a screeningové programy a doporučit mu, aby je absolvoval u praktického lékaře, pokud tak ještě neučinil. Provádět sám vyšetření pacientů ale nemá, to je rolí lékaře. Nejmenší část respondentů (8,6 %) uvedla, že by bez obav takové vyšetření v lékárně absolvovala a že nemá obavy ze ztráty soukromí a nedostatečné kvalifikace lékárníka v této oblasti. Zbývající dotázaní (13,2 %) uvedli, že nevědí nebo nemají na tuto problematiku jasný názor.

Z analýzy vztahu mezi sledovanými sociodemografickými znaky a názorem občanů na možnost provádění prevence a screeningu v lékárnách vyplynuly následující statisticky významné vztahy (tab. 9).

Ženy, nejstarší respondenti ve věku 65 a více let jsou ve významně větší míře toho názoru, že preventivní prohlídky a screening má provádět lékař, který k tomu má kvalifikaci, a v  ordinaci, která poskytuje pro tato vyšetření klid a důvěryhodné zázemí, a lékárník do prevence a screeningu vstupovat nemá. Nejmladší respondenti, svobodní respondenti se základním vzděláním významně častěji uvádějí, že nevědí nebo nemají na tuto otázku jasný názor. Obyvatelé menších obcí (do 2000 obyvatel) jsou ve významně větší míře toho názoru, že preventivní prohlídky a screening má provádět lékař, který k tomu má kvalifikaci, a v ordinaci, která poskytuje pro tato vyšetření klid a důvěryhodné zázemí, a lékárník do prevence a screeningu vstupovat nemá. Obyvatelé velkoměst (100 000 a více obyvatel) jsou naopak ve významně větší míře toho názoru, že by bez obav takové vyšetření v lékárně absolvovali. Respondenti s nižším čistým měsíčním příjmem na domácnost (20 001 až 40 000 Kč) významně častěji uvádějí, že lékárník by měl pacienta při návštěvě lékárny upozornit, že existují preventivní prohlídky a screeningové programy, a doporučit mu, aby je absolvoval u praktického lékaře, pokud tak ještě neučinil. Provádět sám vyšetření pacientů ale nemá, to je rolí lékaře.

Chování občanů v případě provádění prevence a screeningu v lékárnách

Poslední část výzkumu byla zaměřena na chování občanů v případě, že by prevence a screening byl v lékárnách prováděn. Šlo především o to zjistit, zda by občané neměli problém se svěřováním intimních údajů o svém zdravotním stavu lékárníkovi. Otázka byla položena jako uzavřená s možností výběru jedné ze čtyř odpovědí. Její znění bylo následující. „Pokud by některé lékařské výkony týkající se prevence a screeningu byly prováděny v lékárnách, měl/a byste problém svěřovat se lékárníkovi se svými intimními zdravotními problémy, které s provedením prevence a screeningu souvisí (např. krvácení z konečníku, gynekologické potíže nebo psychické problémy), nebo by Vám to nevadilo? Máte důvěru k jeho diskrétnosti a mlčenlivosti? Máte důvěru k bezpečnosti uchování takto citlivých zdravotních údajů v lékárně?“ (graf 12).

Více než ½ (57,5 %) občanů je toho názoru, že v případě provádění prevence a screeningu v lékárnách by citlivé údaje o svém zdravotním stavu lékárníkovi nikdy nesdělila z důvodu, že nemá důvěru k jeho mlčenlivosti a prostředí lékárny nepovažuje za intimní prostor pro takový rozhovor. Další cca ¼ (25,4 %) uvedla, že by jí bylo nepříjemné s lékárníkem o těchto věcech hovořit v prostředí lékárny za přítomnosti druhých osob, ale že věří v jeho mlčenlivost a v bezpečnost nakládání s jejími zdravotními údaji v lékárně. Jen 5,5 % dotázaných by bez obav citlivé údaje o svém zdravotním stavu lékárníkovi sdělilo, neboť důvěřují v jeho mlčenlivost s tím, že přítomnost jiných lidí jim nevadí a prostředí lékárny považuji za dostatečně diskrétní. Zbývajících 11,6 % dotázaných uvedlo, že nevědí nebo nemají na danou záležitost jasný názor.

Z analýzy vztahu mezi sledovanými sociodemografickými znaky a chováním občanů v případě provádění prevence a screeningu v lékárnách vyplynuly následující statisticky významné vztahy (tab. 10).

Muži, nejmladší respondenti, se základním vzděláním, ateisté a svobodní významně častěji uvádějí, že nevědí nebo nemají na tuto otázku jasný názor, ženy, ženatí/vdané jsou ve významně větší míře toho názoru, že by jim bylo nepříjemné s lékárníkem o těchto věcech hovořit v prostředí lékárny za přítomnosti druhých osob a údaje by nesdělili. Nejstarší respondenti ve věku 65 a více let a věřící ve významně větší míře uvádějí, že v případě provádění prevence a screeningu v lékárnách by citlivé údaje o svém zdravotním stavu lékárníkovi nikdy nesdělili z důvodu, že nemají důvěru k jeho mlčenlivosti a prostředí lékárny nepovažují za intimní prostor pro takový rozhovor.

DISKUZE

Sociologický výzkum názorů a postojů občanů České republiky k fungování zdravotnického systému a jeho vlivu na vlastní návyky a zdraví má dlouhou tradici. Prováděn je pravidelně od roku 1995, přičemž Společnost všeobecného lékařství České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně se podílí od roku 2014 na přípravě skupiny tzv. specifických otázek –⁠ názorů občanů ČR na činnosti všeobecných praktických lékařů. Otázky jsou tradičně koncipovány tak, aby zohledňovaly aktuální témata diskutovaná celospolečensky v oblasti primární péče.

Důležitým kontextem je míra neuspokojených potřeb zdravotní péče u obyvatel ČR, která dlouhodobě patří mezi nejnižší v EU (1, 2, 32). Vysoká je současně spokojenost pacientů s prací všeobecných praktických lékařů a jejich sester, která je konzistentní a doložitelná v časové ose delší než 10 let (3, 4).

Soubor otázek v letošním šetření reagoval na kontroverzi, která se ve veřejném prostoru rozhořela mezi zástupci lékařů a lékárníků (5). Týkala se především doplňkového prodeje dalších produktů k receptům vystavovaných lékaři. Akcelerovala odbornou i veřejnou diskuzi u řady dalších témat, jakými jsou očkování nebo preventivní programy v lékárnách, záměny předepisovaných léků v lékárnách nebo naopak vydávání léků v akutních situacích v ordinacích lékařů. Názory pacientů na tuto komplexní problematiku nebyly v primární péči v ČR dosud systematicky zkoumány.

Určitým limitem výzkumu je sociologická nerovnoměrnost ve zkušenostech s chodem zdravotnictví i nemocností, s níž souvisí i množství užívaných léků. Ve výsledcích se tak často vyskytuje kombinace charakteristik osob, která je ve svých názorech homogenní. Jedná se například o věkovou skupinu od 15 do 19 let, kde můžeme očekávat, že jsou její příslušníci převážně svobodní, zároveň dosud nejsou zaměstnaní a nemají významnější zdravotní potíže. Jiné postoje lze vysledovat u občanů nad 65 let, u kterých se očekává vyšší míra nemocnosti i zkušeností s fungováním zdravotnického systému, včetně nežádoucích příhod.

Soubor otázek týkající se vydávání léků v lékárnách zohledňuje řadu souvisejících problémů vznikajících na ose lékař –⁠ lékárník –⁠ pacient. Předně jde o generickou preskripci, která je konsenzuálně považována za opatření, které vede k vyšší dostupnosti a spravedlivému přístupu k lékům uvnitř společnosti a zároveň zlepšuje udržitelnost zdravotnických systémů (6). Vnímání generik se ale liší mezi lékaři a farmaceuty, kdy farmaceuti vykazují komplexnější pohled na problematiku (7). Nedávná studie z ČR konstatovala nedostatečné povědomí o generické preskripci u českých lékařů (8).

Generickou preskripci ale nelze považovat za synonymum pro nekontrolovanou záměnu předepisovaných léků v lékárnách. Ta je nežádoucím jevem, který vede zejména k duplicitnímu užívání léků, prokázanému opakovaně už i v  prostředí českého zdravotnictví (9, 10). Současně generická substituce už pravděpodobně nemůže vést k dalším úsporám v českém zdravotnickém systému, v němž jsou ceny tak nízké, že dochází k masivnímu reexportu léčiv do zahraničí, ohrožujícímu dostupnost základních léků v ČR. To ostatně vedlo k opatřením potlačujícím reexport na legislativní úrovni (11).

Postojům pacientů ke generické substituci se věnují výzkumy ve vyspělých zdravotnických systémech ve Skandinávii (12, 13). Rozdíly v přístupu lékárníků ke generickým záměnám prokázala studie z Polska (14). Zcela jinou cestou se vydali v Nizozemí, které je typickým příkladem zdravotnického systému se silnou primární péčí. Zde byli naopak farmaceuti integrováni do týmů primární péče s cílem nejen snížit náklady na léky, ale zároveň snížit riziko všech komplikací a nežádoucích příhod souvisejících s medikací (15, 16).

V problematice vydávání léčiv v ordinacích lékařů panuje odlišná situace v anglosaském světě a přísně regulovaném prostředí EU. Zatímco v EU jde spíše o ojedinělý výskyt ve vybraných lokacích, zohledňující zejména venkovské prostředí a vzdálenost nejbližší lékárny (Nizozemí, Francie, Rakousko) (17), v Anglii vydává léky přibližně ⅛ praxí v primární péči (18–20). Pozitivní zkušenosti jsou také s výdejem léků na urgentním příjmu, kde výdej léků realizovaný lékařem přímo v ordinaci snižuje počet opakovaných ošetření (21).

Obdobně benevolentní přístup v anglosaském světě panuje i v oblasti očkování. Lékárny byly zapojeny do očkovacích programů už v devadesátých letech 20. století, existuje proto řada pozitivních referencí zejména z USA, Kanady a Spojeného království, ze zemí EU pak z Portugalska (22) a Francie (23). Pandemie covid-19 otevřela cestu k novým strategiím k dostupnosti očkování (24). V současné době očkování proti chřipce probíhá v lékárnách v 15 evropských zemích (25), na rozdíl od zjištění v ČR, kde by se nechalo očkovat v lékárně jen 3,4 % obyvatel, zatímco očkování u lékařů preferuje 82,8 %. V kontextu českého zdravotnictví je třeba také dořešit řadu sporných otázek, od upřesnění definice zdravotních služeb (včetně „minimálních požadavků“ pro poskytovatele dle Věstníku MZ č. 13/2021), přes otázky odpovědnosti za nežádoucí příhody spojené s očkováním, po nespolehlivost zdravotnické dokumentace při její nedostatečné elektronizaci. Současně je třeba diskutovat o zapojení všech 40 000 lékařů v ČR do očkovacích kampaní, ne pouze omezeného počtu 7000 lékařů primární péče jako dosud, a dále o zapojení zdravotních sester.

Zapojení lékáren do preventivních programů není komplexní v žádném státě EU. Pokud pomineme poradenství v oblasti výživy a zdravého životního stylu, existují zkušenosti pouze s programy omezenými na jednu diagnózu nebo screeningový program, jako například na hypertenzi v Itálii (26) nebo screening kolorektálního karcinomu ve Španělsku (27). Zahraniční výzkum se zabývá i vnímáním zapojení lékárníků do preventivních programů. Průzkumy z USA a jiných zemí prokázaly ochotu pacientů k těmto aktivitám, ale zároveň rasové odlišnosti v přijímání doporučení v lékárnách (28). Pokud jde o poskytování služeb veřejného zdravotnictví, lékárníci je považují za důležité a chtějí se na nich podílet, svoji roli ale vnímají jako podřízenou k lékařům. Pacienti by větší zapojení lékárníků uvítali, ale zároveň pochybují, že by byli schopni tyto širší kompetence zvládat (29). Stejně tak v ČR byl prokázán minimální zájem pacientů o prevenci a screening v lékárnách, spojený s pochybnostmi o adekvátnosti prostředí lékárny pro podobné činnosti. Dle některých představitelů lékáren by lékárny mohly poskytovat např. „měření cukru v krvi“. Pokud se dle nich ukáže hladina glukózy skutečně vysoká, nasadí mu volně prodejné léky a dietní opatření „nebo ho pošlou k lékaři“. Toto tvrzení má zásadní problém. Dle EBM by měl každý, kdo má zvýšenou hladinu glukózy, absolvovat příslušná lékařská vyšetření dle doporučeného postupu (30), aby se diagnóza diabetu mellitu potvrdila, či vyloučila. V případě potvrzení je třeba nasadit příslušnou farmakoterapii, která je v ČR hrazena ze zdravotního pojištění. Jinak hrozí vážné poškození pacientů i s fatálním koncem.

ZÁVĚR

Reprezentativní sociologický výzkum občanů ČR byl realizován v listopadu roku 2025. Občané ČR jsou ve většině případů s péčí a časem, který jim věnuje v průběhu jejich návštěvy praktický lékař, spokojeni, negativní stanovisko zaujímá jen malá část (7,6 %) z nich. Také většinu občanů uspokojuje práce zdravotní sestry v ordinaci jejich praktického lékaře. Částečnou nebo úplnou nespokojenost v této záležitosti vyslovilo 4,9 % občanů. Uvedené odpovídá i zjištěným údajům v rámci mezinárodního projektu PaRIS (17 států), kde v ČR udávalo spokojenost přes 90 % občanů. Dále bylo zjištěno, že 71,2 % občanů jsou v lékárnách zaměňovány léky, ale 23 % občanů nedostává příslušné informace k důvodu záměny. Potravinové doplňky jsou nabízeny 72,7 % občanů, ale 71,1 % má zkušenosti s nedostatečným počtem balení léků na předepsané léky hrazené ze zdravotního pojištění. Jen 26,8 % občanů trvá na výdeji léků v lékárnách, ale 50,7 % by přivítalo výdej některých léků v ordinacích všeobecných praktických lékařů. Pouze 3,4 % občanů by se nechalo očkovat v lékárnách, většina 82,8 % preferuje očkování u lékařů, a to u svého praktického lékaře (57, 5 %) nebo v očkovacím centru (25,3 %). Prevenci by absolvovalo jen 8,6 % v lékárně, ale přitom pouze 5,5 % by sdělilo informace o svém zdravotním stavu lékárníkovi. Závěry výzkumu budou využity v rámci reformy primární péče v ČR.

 

Konflikt zájmů: žádný.