#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Prof. MUDr. Jan Petrášek DrSc. odešel do medicínského nebe


Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2026; 106(1): 44-45
Kategorie: Aktuality/historie

V Praze dne 12. února 2026 zemřel na III. interní klinice VFN v Praze ve věku požehnaných 96 let významný český lékař a pedagog, profesor Jan Petrášek. Místo jeho úmrtí nezvykle uvádím proto, že právě na této největší interní klinice v zemi pracoval od roku 1956 a spojil s ní celou svou úspěšnou profesní i životní kariéru. Prof. Petrášek na uvedené klinice, všeobecně známé jako Charvátova, aktivně působil celých 70 let.

Začněme ale na prof. Petráška vzpomínat popořádku. Na svět přišel 8. září 1929 v obci Nové Vráto u Českých Budějovic, ale brzy se s rodiči přestěhoval do Třeboně, kterou si zamiloval, a během svého života se do ní opakovaně a rád vracel. Ostatně v knize svých vzpomínek, kterou vydalo nakladatelství Galén v roce 2019, je obsáhlá první kapitola nazvána Třeboň.

Profesor Petrášek nejprve vystudoval třeboňské gymnázium a poté pokračoval ve studiu na Lékařské fakultě v Praze, kterou dokončil v roce 1953. Po promoci působil jako sekundární lékař na interním oddělení nemocnice v Českém Krumlově, kam byl povinen nastoupit na tzv. umístěnku. Následně pracoval krátce jako obvodní lékař v Horní Plané s výjezdy do obcí Černá a Větřní. Po tomto krátkém období byl v roce 1956 přijat na III. interní kliniku VFN v Praze, což považoval za mimořádné štěstí. Jeho o generaci mladší kolega profesor Štěpán Svačina svého času připomněl, že profesor Petrášek k oné osudové pracovní příležitosti říkával: „Na takové místo se do Prahy běží třeba pěšky.“

Prof. Petrášek v roce 1964 obhájil kandidátskou práci s názvem „Klinický význam některých metabolitů katecholaminů“, v roce 1972 habilitoval s disertací „Současné možnosti klinické diagnostiky a léčby feochromocytomu“. Titul DrSc. získal za práci na podobné téma v roce 1981.

Protože byl tehdejším přednostou kliniky její zakladatel akademik Josef Charvát, který institucionalizoval endokrinologii jako samostatný obor, neudivuje, že se mladý Jan Petrášek nejprve věnoval endokrinologii. Později se jeho hlavním předmětem zájmu stala kardiologie. V roce 1971 založil na III. interní klinice Jednotku intenzivní péče, která v té době patřila mezi první pracoviště tohoto druhu v tehdejším Československu. Prof. Petrášek vybudoval také echokardiologickou laboratoř, vytvořil příslušný pracovní tým kardiologů a vydal první učební texty o kardiologii.

Vzhledem k tomu, že nejsem lékař, přenechám popis dalších lékařských aktivit prof. Petráška někomu jinému, zejména jeho žákům, kteří zastávali a ještě zastávají významné pozice přednostů klinik či primářů kardiologických pracovišť. Naopak stručně popíšu jeho osobnost a mimořádný přínos pro lékařskou literaturu.

Stalo se náhodou, že lékařský pokoj prof. Petráška sousedil s místností, která patřila tehdejšímu Kabinetu gerontologie a geriatrie ILF (nyní IPVZ), kterou jsem obývala já s instruktorkou Emou Janečkovou. Tím jsem se stala sousedkou prof. Petráška, s nímž jsem měla na počátku našeho přátelství společný jen telefon (tzv. dvoják) a společného šéfa, přednostu kliniky i Kabinetu gerontologie a geriatrieprof. MUDr. Vladimíra Pacovského, DrSc. Profesora Petráška jsem vídala denně, jak se věnuje pacientům na JIP i na oddělení C, které vedl, dále medikům 1. lékařské fakulty UK a také povinnostem vyplývajícím z funkce zástupce přednosty kliniky.

Prof. Petrášek byl nejen mimořádně vzdělaný, ale také pilný. Zajímal se o výtvarné umění, měl rád vážnou hudbu a sbíral porcelánové hrnečky vzácných značek. Jednou byl na jeho oddělení přijat pacient, který byl soudním znalcem v oblasti perel. Prof. Petráška perly zaujaly natolik, že je sice nezačal sbírat, ale poučil nejprve sebe a pak i mě, jak odlišit perlu pravou od nepravé.

Prof. Petrášek byl vynikající a oblíbený pedagog, ale současně velmi přísný a obávaný examinátor. Od mediků, ale i podřízených lékařů vyžadoval fakta a přesnost v odpovědích. Přesto, kdokoliv z nich se ocitl v těžké životní situaci a požádal ho o pomoc, vždy mu ji poskytl. V jedné zásuvce psacího stolu měl dostatečnou zásobu malých autíček pro chlapce a malých panenek a omalovánek pro dívky. Když někdo z lékařů či lékařek přišel na kliniku i se svým malým dítětem, protože ho doprovázel na nějaké vyšetření, obdaroval ho. Tvrdil, že tím pokračuje v tradici, kterou převzal od akademika Josefa Charváta.

Prof. Petrášek byl mnoho let (1983–2001) vedoucím redaktorem Časopisu lékařů českých (ČLČ). Tento nejstarší český lékařský časopis měl za jeho vedení vysokou odbornou i literární úroveň proto, že všechny příspěvky pečlivě revidoval a autory žádal o opravy. Ostatně za činnost pro ČLČ byl odměněn medailí J. E. Purkyně. Nebyla to medaile jediná. V průběhu své pracovní kariéry byl vyznamenán mnohokrát.

Vzhledem k tomu, že prof. Petrášek „věděl o medicíně všechno“, byl vyhledávaným recenzentem knižních publikací z různých lékařských oborů. To může potvrdit jak nakladatelství Grada Publishing, tak nakladatelství Galén a Triton.

Zvláště cenné byly jeho recenze monografií, které vydává Česká lékařská komora v rámci celoživotního vzdělávání lékařů. Uvážíme-li, že jich vyšlo již 15 a mnohé z nich čítají až 500 stran, byl to od prof. Petráška úctyhodný výkon. Když pečlivě pročítal rukopisy, samozřejmě nacházel nepřesnosti a někdy nejednoznačná, resp. nepřesná vyjádření autorů. Do rukopisů vždy zelenou tužkou označoval slova či věty, které je nutné opravit, doplnit nebo přeformulovat. Všichni autoři, mezi nimi i já, jsme trnuli, kolik zeleně bude naše kapitola obsahovat. S pokorou jsme své chyby a nedopatření přijali a texty opravili, neboť bylo jasné, že prof. Petrášek měl zase pravdu.

Přestože mu ubývalo sil a byl nemocen, „hlavička“ mu sloužila. Je neuvěřitelné, že ještě dokonale recenzoval monografii České lékařské komory, která vyšla v prosinci 2025, tedy krátce před jeho smrtí.

Vážený pane profesore Petrášku, do medicínského nebe posíláme ujištění, že na Vás budeme často vzpomínat s díky za všechno, co jste pro pacienty, mediky, lékařské písemnictví a medicínu vykonal.

 

Čest Vaší památce!

prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.

emeritní profesorka lékařské etiky

Foto Helena Glezgová


Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 1

2026 Číslo 1
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Revma Focus: Spondyloartritidy
nový kurz

Svět praktické medicíny 1/2026 (znalostní test z časopisu)

Denzitometrie v praxi: od kvalitního snímku po správnou interpretaci
Autoři: prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr.h.c., doc. MUDr. Václav Vyskočil, Ph.D., MUDr. Petr Kasalický, CSc., MUDr. Jan Rosa, Ing. Pavel Havlík, Ing. Jan Adam, Hana Hejnová, DiS., Jana Křenková

Čelistně-ortodontické kazuistiky od A do Z
Autoři: MDDr. Eleonóra Ivančová, PhD., MHA

Cesta od prvních příznaků RS k optimální léčbě
Autoři: prof. MUDr. Eva Kubala Havrdová, DrSc.

Všechny kurzy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#