#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

XII. Nežádoucí účinky protinádorové léčby a podpůrná léčba


Vyšlo v časopise: Klin Onkol 2022; 35(Supplementum 1): 54-58
Kategorie: XII. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY PROTINÁDOROVÉ LÉČBY A PODPŮRNÁ LÉČBA

XII/ 57. Prevence a léčba trombózy asociované se zhoubným nádorem (CAT) – aktualizovaná doporučení kooperativní skupiny zahrnující zástupce odborných společností

Vokurka S.1, Tesařová P.2, Karetová D.3, Hirmerová J.4, Malý R.5, Kvasnička T.6, Penka M.7, Cvek J.8, Maňásek V.9, Gumulec J.10

1 Onkologická a radioterapeutická klinika LF v Plzni UK a FN Plzeň, 2 Onkologická klinika 1. LF UK a VFN Praha, 3 II. interní klinika – klinika kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN Praha, 4 II. Interní klinika LF v Plzni UK a FN Plzeň, 5 I. interní kardioangiologická klinika LF v Hradci Králové UK a FN Hradec Králové, 6 Trombotické centrum, 1. LF UK a VFN Praha, 7 Oddělení klinické hematologie, LF MU a FN Brno, 8 Klinika onkologická LF OU a FN Ostrava, 9 Onkologické oddělení, Nemocnice Agel, Nový Jičín, 10 Klinika hematoonkologie LF OU a FN Ostrava

Východiska: Hluboká žilní trombóza a plicní embolie jsou nebezpečné komplikace onkologických pacientů a léčby zhoubných nádorů. Ohrožují zdraví a život nemocných a kompromitují  výsledky jejich léčby. Protože se jedná o častou komorbiditu malignit, hovoříme o trombóze  asociované se zhoubným nádorem (CAT). Zavádění nových možností onkologické léčby i nástup nových antikoagulancií přináší nová rizika pro rozvoj trombotických komplikací a embolie, současně pak přináší nové možnosti v jejich účinné prevenci a stejně tak ve způsobu a délce jejich léčby. Z diskuzí zástupců Sekce podpůrné léčby a péče České onkologické společnosti (ČOS), České společnosti pro trombózu a hemostázu, České angiologické společnosti a České hematologické společnosti ČLS JEP se jako další výzvy objevují rizika podléčení onkologických pacientů, současně také nebezpečí krvácivých komplikací, dále pak např. problematiky lékových interakcí, vyšetřování D-dimerů a anti-Xa. Vzhledem k multidisciplinární  problematice byla uvítána vzájemná spolupráce kolegů z výše uvedených společností a byla vytvořena Kooperativní skupina pro prevenci a léčbu trombózy asociované se zhoubným nádorem. Cíl: Ověření aktuálních doporučení pro prevenci a léčbu CAT v Modré knize ČOS a návrh adekvátní úpravy podle aktualizovaných doporučení multioborové kooperativní skupiny. Závěr: Nové postupy v onkologické léčbě, dostupnost nových možností léčby trombózy a embolie si vyžádaly úpravu doposud ustanovených postupů v prevenci a léčbě CAT. Kooperativní skupina pro prevenci a léčbu trombózy asociované se zhoubným nádorem vypracovala aktualizované možnosti pro prevenci (primární či sekundární) a léčbu CAT.

XII/ 100. Pozdní projevy kardiotoxicity přežívajících onkologických pacientů

Vyskočil J.

ARO-JIP, MOÚ Brno

Incidence zhoubných novotvarů v populaci je trvale vysoká, ale zlepšující se léčebné možnosti vedou k prodloužení celkového přežívání, proto přibývá pacientů, u kterých v důsledku protinádorové léčby došlo k poškození kardiovaskulárního aparátu. Kardiotoxicita onkologické terapie má různé projevy, ovšem konečným důsledkem může být rozvoj chronického srdečního (levostranného) selhání. K poškození myokardu může dojít přímo vlivem terapie nebo nepřímo v důsledku rozvoje jiných onemocnění kardiovaskulární soustavy. Mezi významné rizikové faktory patří léčbou indukovaná nová či akcelerovaná arteriální hypertenze, dysrytmie (typicky fibrilace síní), trombembolická nemoc a koronární nemoc (CAD), která je závažnou pozdní komplikací u dlouhodobě přežívajících pacientů. U pacientů po kurativní onkologické léčbě se tedy musíme zaměřit na včasné odhalení kardiovaskulárních nemocí (arteriální hypertenze, ischemická choroba srdeční), u kterých včasná intervence vede ke stabilizaci stavu a oddálení rozvoje srdečního selhání. Neméně důležité jsou pravidelné kontroly lipidového spektra a glykemie, neboť onkologická terapie často vede k rozvoji dyslipidemie či urychlení nástupu diabetu mellitu II. typu, což jsou pro kardiovaskulární morbiditu velmi silné rizikové faktory. Přežívajícím onkologickým pacientům hrozí nejen riziko recidivy onkologického onemocnění, ale bohužel často i významné riziko rozvoje onemocnění kardiovaskulárního ústrojí.

XII/ 102. Nežádoucí kožní projevy v průběhu onkologické léčby a po jejím ukončení

Fialová P.1,2

1 I. dermatovenerologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně, 2 MOÚ Brno

Onkologická terapie způsobuje řadu kožních nežádoucích projevů. Ztráta vlasů (alopecie) patří mezi nejčastější nežádoucí účinky onkologické léčby. Vyvolává ji nejen chemoterapie, ale i radioterapie na oblast hlavy a krku nebo léčba cílená a hormonální. Ztráta vlasů může být difuzní, kompletní, částečná nebo ložisková, dochází též ke zhoršení kvality vlasů, případně k zánětu a jizvení pokožky kštice. Protinádorové přípravky, jako 5-fluorouracil, docetaxel, doxorubicin, kapecitabin a další, mohou indukovat tzv. hand-foot syndrom (HFS) charakterizovaný vznikem erytémových ploch na dlaních a chodidlech, s následnou deskvamací. HFS musíme odlišit od tzv. hand-foot skin reaction (HFSR), kterou vyvolávají inhibitory kináz, které spadají do skupiny cílené terapie. Také použití inhibitorů epidermálního růstového faktoru (EGFR) je často asociováno s kožními změnami. Typický je akneiformní exantém v seborrhoické lokalizaci (obličej, kštice, krk, hrudník, záda). EGFR inhibitory dále vyvolávají vznik bolestivých zánětů nehtových valů, prasklin na distálních článcích prstů či na patách, suchost a svědění kůže anebo změny kvality vlasů a dalšího ochlupení. V prezentaci jsou kromě klinických obrazů popsány i základní terapeutické postupy u těchto nejčastějších kožních reakcí.

XII/ 103. Neurologické chronické a pozdní nežádoucí účinky onkologické léčby

Vlčková E.

Neurologická klinika, LF MU a FN Brno

Nejčastějším dlouhodobým neurologickým nežádoucím účinkem onkologické léčby je polyneuropatie indukovaná chemoterapií (CIPN). Riziko rozvoje CIPN je zejména u pacientů léčených vinca alkaloidy, platinovými deriváty, taxany, bortezomibem, thalidomidem a lenalinomidem. Ve většině případů jde o axonální polyneuropatii. Projevuje se paresteziemi, neuropatickou bolestí, snížením citlivosti, příp. slabostí v ponožkové/ podkolenkové, ev. rukavicové distribuci a autonomními symptomy. Dia­gnostika je založená především na anamnéze vzniku uvedených symptomů v časové vazbě na aplikaci protinádorové chemoterapie s obsahem neurotoxických preparátů a dále na klinickém a elektromyografickém (EMG) vyšetření. U ně­kte­rých pacientů však nemusí klinické ani EMG vyšetření prokázat CIPN, protože jsou u nich postižena výhradně tzv. tenká nervová vlákna. Účinná prevence CIPN není známa. V léčbě se vedle fyzioterapie uplatňují zejména preparáty využívané pro léčbu neuropatické bolesti (duloxetin, venlafaxin, amitriptylin, pregabalin, ev. opioidy, topický kapsaicin či lidokain). Testován je i efekt nefarmakologických postupů (akupunktury, neurostimulace, kognitivně-behaviorální terapie). K častým dlouhodobým nežádoucím účinkům protinádorové léčby patří i autonomní dysfunkce (AD), jejímž dominujícím klinickým symptomem je ortostatická intolerance, tedy soubor příznaků vznikajících po zaujetí vzpřímené polohy, zejména po změně polohy z lehu do stoje, které vymizí po opětovném ulehnutí (slabost, pocit točení hlavy, nestabilita při chůzi, presynkopa až synkopa). K dalším projevům AD patří arytmie srdeční, pocit plnosti při jídle, nevolnost, obstipace, poruchy potivosti, močová retence či inkontinence a také poruchy erekce a ejakulace. Terapie je symptomatická. U pacientů po radioterapii může docházet k rozvoji poradiační fibrózy postihující různé nervové struktury, nejčastěji brachiální či lumbosakrální nervové plexy. Postižení se rozvíjí měsíce či roky po ukončení radioterapie a projevuje se progredující parézou a senzitivními symptomy. Kromě fyzioterapie je léčba pouze symptomatická. Zejména u starších pacientů jsou závažnou pozdní komplikací protinádorové terapie také častější pády, které mají multifaktoriální etiologii a na jejichž rozvoji se často podílejí jiné nežádoucí účinky protinádorové chemoterapie. Asi polovina pádů vede k lehčím poraněním, 10–15 % k závažnějším traumatům (fraktury, intrakraniální poranění). Nejdůležitějším opatřením je prevence jejich vzniku.

XII/ 105. Sexuální dysfunkce po onkologické léčbě

Šrámková T.

Sexuologická ambulance, MOÚ Brno

Pokroky v dia­gnóze a léčebných modalitách aplikovaných v oblasti onkologie během poslední dekády vedly k prodloužení celkového přežití pacientů s mnoha různými typy nádorů. V důsledku toho je zachování kvality života další důležitá výzva v péči o onkologicky nemocné. Vyléčení pacienti mívají jako důsledek nádoru a léčby problémy v sexuální oblasti. Distress (= negativní stres) spojený se sexualitou prožívají pacienti žijící v partnerském vztahu a ti, kteří měli aktivní sexuální život před onemocněním. Sexuální problémy u onkologických pacientů mohou pramenit z poškození libida, vzrušivosti, orgazmu a ejakulace, sexuální satisfakce a také z bolesti prožívané během sexuální aktivity. Až 10 % mužů po absolvování radikálního pánevního chirurgického zákroku popsalo bolest při dosažení erekce a v momentě orgasmu. Onkologicky nemocní trpí velmi často sexuálními dysfunkcemi, ale zřídka přicházejí k léčbě. Pokud sexuální dysfunkce není léčena, sama nezmizí, naopak perzistuje léta. Neléčené sexuální dysfunkce prokazatelně snižují kvalitu života pacienta a vzhledem k párové komponentě sexuality negativně ovlivňují partnerský život. Narušení sexuálního života má negativní vliv na celkovou kvalitu života nejen pacienta, ale i jeho sexuální partnerky/ partnera. Neřešené sexuální dysfunkce se snadno mohou stát důvodem rozpadu partnerského vztahu. Pánevní chirurgie a radioterapie jsou běžnými příčinami erektilní dysfunkce. Hypogonadizmus, charakterizovaný nízkou hladinou testosteronu a doprovodnými klinickými symptomy, se objevuje u ně­kte­rých onkologicky nemocných, kteří absolvovali intenzivní chemoterapii. Erektilní dysfunkcí trpí až 90 % mužů po pánevních operacích pro karcinom prostaty a kolorektální karcinom. Sexuologická konzultace před operací a včasná penilní rehabilitace zlepšují výsledky léčby zejména u pacientů po radikální prostatektomii. Zlatým standardem léčby erektilní dysfunkce u mužů po operační léčbě pro adenokarcinom prostaty zůstává intrakavernózní léčba prostaglandinem E1. Ke ztrátě pohlavní role vedou nádory zevních pohlavních orgánů. Předčasná andropauza/ menopauza jako důsledek hormonální protinádorové léčby ovlivňuje sexuální chování i sexuální funkce postižených mužů i žen. U mužů a žen ve fertilním věku, kteří plánují v budoucnu koncepci, doporučujeme před započetím komplexní onkologické léčby kryokonzervaci zárodečných buněk, spermií či oocytů. Cílem komplexní sexuologické intervence je umožnit bezproblémové obnovení sexuálního života všem onkologicky nemocným, kteří si to přejí.

XII/ 106. Únava u pacientů po předchozí onkologické léčbě

Bořilová S.

Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno

Východiska: Únava je velmi důležitý symptom ovlivňující kvalitu života, kterému ale v každodenní praxi není věnována dostatečná pozornost, a to z několika důvodů. Ze strany lékařů je příčinou nejenom nedostatek času, ale taky chybějící povědomí o tom, jak únavu screenovat, hodnotit a léčit. Na druhé straně pacienti mohou dané potíže bagatelizovat a brát je jako přirozený následek onkologické léčby. Cíl: Výskyt cancer-related fatigue (CRF) u pacientů v aktivní onkologické léčbě je vysoký, nicméně i u pacientů v dispenzární péči zůstává prevalence CRF významná (33–55 %). Pro screening únavy uplatnitelný v každodenní praxi je nutné, aby byl test rychlý, jednoduchý, lehce interpretovatelný a spolehlivý. Proto NCCN i ESMO jednoznačně doporučují 10bodovou číselnou stupnici pro hodnocení únavy. Pacient jednoduše oboduje stav únavy za  poslední týden číslem 0–10, kde 0 znamená žádnou únavu a 10 představuje nejhorší představitelnou únavu. Vyhodnocení této stupnice je taky velmi jednoduché: 0 – žádná únava; 1–3 – mírná únava; 4–6 – střední únava; 7–10 – těžká/ závažná únava. Pacienti trpící střední a těžkou únavou by měli podstoupit komplexní a pečlivé vyšetření s cílem co nejpřesněji únavu charakterizovat a identifikovat faktory, které k ní přispívají. Základem v léčbě únavy je vyloučit nebo odstranit všechny léčitelné příčiny CRF. Pokud ale únava přetrvává i nadále, můžeme pacientovi pomoct dalšími intervencemi. Ty rozdělujeme do dvou hlavních skupin: nefarmakologické a farmakologické. Z nefarmakologické léčby můžeme pacientům doporučit fyzickou aktivitu nebo psychosociální intervence. Fyzická aktivita je doporučením kategorie 1 dle NCCN a IIB dle ESMO pro pacienty s ukončenou kurativní onkologickou léčbou. Psychosociální intervence pro léčbu CRF zahrnuje širokou škálu různých metod, jako je například psychosociální poradenství, psychoterapie včetně kognitivně-behaviorální terapie, mindfulness-based stress reduction a relaxační techniky. Farmakologická léčba neprokázala na rozdíl od té nefarmakologické ve studiích významné zlepšení únavy. Jediné preparáty, které zlepšily únavu, byly antidepresivum bupropion a z psychostimulancií methylfenidát. Závěr: Únava může výrazně ovlivňovat kvalitu života, proto by měl být snahou lékařů a sester pečujících o onkologické pacienty aktivní screening únavy před, během i po ukončení onkologické léčby. Od středního stupně únavy by všichni pacienti měli projít podrobným hodnocením únavy a dia­gnostikou léčitelných faktorů k ní přispívajících.

XII/ 163. Zkušenosti s hematologickou toxicitou PARP inhibitorů v léčbě ovariálního karcinomu

Ehrlichová L.1, Bednaříková M.1, Bednařík O.1, Dolečková B.1, Blažková M.1, Weinberger V.2, Minář L.2, Jandáková E.3, Hausnerová J.3, Chlubnová J.1

1 Interní hematologická a onkologická klinika LF MU a FN Brno, 2 Gynekologicko-porodnická klinika LF MU a FN Brno, 3 Ústav patologie, LF MU a FN Brno

Východiska: Udržovací léčba inhibitory poly (ADP-ribóza) polymerázy (PARPi) významně prodlužuje dobu bez progrese onemocnění a přináší po dlouhých letech stagnace zásadní průlom do systémové léčby pacientek s platina-senzitivním (PS) karcinomem vaječníků, vejcovodů nebo primárním peritoneálním karcinomem (OC). Při stále se rozšiřujících možnostech indikace PARPi v rutinní klinické praxi je nutno nezapomínat na jejich toxicitu. Materiál a metody: Z klinické databáze byly identifikovány všechny pacientky s OC léčené PARPi ve Fakultní nemocnici Brno od roku 2017 a byla revidována následující klinická data: histologie, stadium, datum zahájení a konce léčby, příčina přerušení léčby /  redukce dávky PARPi, výskyt hematologické toxicity (dle CTC-AE v.5). Výsledky: Do analýzy bylo zařazeno celkem 42 pacientek s mediánem věku 63,5 let (rozmezí 39–87 let). V rámci primární léčby byly PARPi indikovány u celkem 16 (38 %) pacientek, z toho u 11 (69 %) olaparib a 5 (31 %) niraparib. Celkem 26 (62 %) pacientek mělo indikováno PARPi v rámci udržovací léčby PS recidiv, z toho 23 (88 %) olaparib, 3 (12 %) niraparib. Nejčastějším důvodem pro přerušení a případně redukci dávky PARPi byla hematologické toxicita, z toho anemie grade G ≥ 2 byla u 10 pacientek (24 %), neutropenie G ≥ 2 u 7 (17 %) a trombocytopenie G ≥ 2 u 4 (10 %) pacientek. Celkem u 4 pacientek (10 %) byla ukončena léčba předčasně z důvodu toxicity, z toho jedenkrát se jednalo o hematologickou toxicitu – rozvoj myelodysplastického syndromu po 10 měsících léčby olaparibem v rámci primární léčby u pacientky s high-grade serózním primárně peritoneálním karcinomem s prokázanou germinální mutací v genu BRCA1. Tato pacientka absolvovala 2 roky před dia­gnózou OC také chemoterapii obsahující alkylační cytostatika v rámci adjuvantní léčby pro karcinom mammy. Závěr: Nejčastějším dávku limitujícím vedlejším účinkem PARPi je hematologická toxicita. Pečlivá monitorace pacientek v průběhu léčby PARPi a včasné zahájení podpůrné péče jsou pro správný management nejen hematologické toxicity zásadní.

XII/ 219. Hypersenzitivní reakce na deriváty platiny – výskyt, klasifikace, dia­gnostika a možnosti řešení

Nevrlka J.

Oddělení klinické mikrobio­logie a imunologie, FN Brno

Chemoterapeutika obsahující platinu (cisplatina, karboplatina, oxaliplatina) jsou indikována pro léčbu 1. linie mnoha typů karcinomů. Jejich rozsáhlé použití je spojeno s významným počtem nežádoucích reakcí, z nichž menší částí jsou nepředvídané reakce nesouvisející se známou toxicitou těchto léků. Tyto reakce klasifikujeme jako lékové hypersenzitivní reakce (LHR). Typickými příznaky jsou kožní vyrážka, návaly horka, křeče v břiše, svědění dlaní a bolest zad, ale mohou se vyskytnout i komplikace kardiovaskulární a respirační, které mohou být fatální. Hypersenzitivní reakce na deriváty platiny mohou mít různý patofyziologický mechanizmus. Nemusí se tedy jednat vždy o typickou lékovou alergii časného (anafylaktického) typu zprostředkovanou specifickými IgE protilátkami (tzv. I. typ přecitlivělosti dle Coombse a Gella). Autor se pokusí i prostřednictvím kazuistik odlišit charakteristické obrazy odlišných typů LHR.  Principy vyšetřování LHR a lékových alergií určují společná doporučení Světové zdravotnické organizace a evropské a obou amerických odborných společností pro alergologii a klinickou imunologii (WHO /  EAACI /  ACAAI /  AAAAI). Tyto principy reflektují i doporučené postupy České společnosti pro alergologii a klinickou imunologii (ČSAKI), resp. její Pracovní skupiny pro lékové alergie. Základem vyšetřování je důkladná a podrobná anamnéza následovaná laboratorními, kožními a případně také lékovými provokačními testy. Tento obecný algoritmus autor determinuje na deriváty platiny a nastíní i současnou vyšetřovací praxi v ČR. Pro řešení LHR na deriváty platiny je k dispozici několik možností, od přerušení chemoterapie přes premedikaci a prodloužení doby trvání infuzí až k nahrazení jinou sloučeninou platiny (po předchozím vyloučení zkřížené reaktivity). Zvláštním postupem je využití tzv. desenzibilizace, která může vést k postupnému vytvoření tolerance na potřebné terapeutické dávky předmětného chemoterapeutika. Autor v prezentaci představí ně­kte­ré ve světě úspěšně aplikované desenzibilizační protokoly.

Tento výstup vznikl za podpory specifického vysokoškolského výzkumu MUNI/A/1440/2021, kterou poskytlo MŠMT.

XII/ 297. Sexuologicko-andrologické důsledky onkologické léčby

Šrámková T.

Sexuologická ambulance, MOÚ Brno

Sexualita je nedílnou součástí života. Sex představuje benefit pro zdraví, sexuální dysfunkce vedou ke zhoršení celkové životní spokojenosti a kvality života. Dávno již neplatí mýtus, že onkologicky nemocní jsou asexuální. Naopak, po absolvování onkologické léčby chtějí žít plný život a obnovit i život sexuální. Pánevní operace, jako jsou radikální prostatektomie nebo radikální cystektomie a kolorektální chirurgie, mohou mít negativní dopad na erektilní funkci a sexuální zdraví. Faktory, které podporují nejlepší prognózu obnovení erekce po operaci, jsou věk pacienta, výchozí erektilní funkce a operace oboustranně nervy šetřící. Muži podstupující radikální prostatektomii by měli být informováni, že existuje významné riziko i jiných sexuálních změn, než je erektilní dysfunkce, a to snížení libida, změny orgazmu, anejakulace, Peyronieho choroba a změny délky penisu. Pooperační obnova erektilní funkce může nastat do 48 měsíců po operaci, avšak terapie/ penilní rehabilitace by měla být zahájena co nejdříve po chirurgickém zákroku. Penilní rehabilitace byla definována jako jakýkoli zásah se záměrem obnovit předoperační erektilní funkci. Včasná oxygenace penisu představuje prevenci fibrotické přestavby topořivých těles. Rehabilitační program má za cíl okysličit kavernózní tkáň. Nejčastěji používanou strategií je denní užívání tadalafilu 5 mg brzy po operaci po dobu 12–18 měsíců, to přispívá k obnovení erekce a zachování délky penisu. Pánevní radioterapie může vést k poškození sexuálních funkcí, ale v menší míře, než je tomu po operační léčbě. V léčbě erektilní dysfunkce, která je nejčastější poruchou, pro niž onkologicky nemocní přicházejí k sexuologovi, používáme inhibitory fosfodiesterázy 5, topický i intrakavernózní alprostadil, definitivní řešení je pak implantace penilní protézy. Nejpoužívanější a nejúčinnější léčbou erektilní dysfunkce po radikální prostatektomii jsou intrakavernózní injekce. U ně­kte­rých mužů, kteří absolvovali intenzivní chemoterapii nebo jsou léčeni morfinovými preparáty, se objevuje hypogonadizmus spojený s nízkou hladinou testosteronu. Rovněž androgen deprivační terapie při léčbě karcinomu prostaty vede ke klinickým známkám hypogonadizmu, jako je únava, ztráta libida, porucha erekce, pocení, bolesti svalů a kloubů, insomnie, úzkost, nervozita, deprese, snížení svalové síly a hmoty, osteoporóza, ale i ztráta ochlupení a porucha spermatogeneze. Se zřetelem na kvalitu života přeživších by součástí konzultace s pacientem mělo být seznámení s rizikem poškození sexuálních funkcí a modalitami léčby cílícími na obnovení sexuálního života.

XII/ 312. Ošetřovatelské postupy a doporučení v onkologii

Tůmová M.

Dialog Jessenius o.p.s., nezisková organizace Praha

Ošetřovatelská péče v onkologii má svá neopomenutelná specifika. Pacient procházející onkologickou léčbou se potýká s řadou nežádoucích účinků léčby, komplikacemi, těžkostmi. Informovaný zdravotník včas odhalí stav, který komplikuje často velmi dobře probíhající léčbu, podpoří pacienta radou a nasměrováním a pomůže zvládnout náročnou situaci. Proto, aby měl zdravotník dostatek nejnovějších informací, připravujeme informační materiál, který shrnuje mnoho témat ošetřovatelské péče v onkologii, seznamuje s problematikou zdravotně sociálního pomezí a vysvětluje např. funkci pacientských a podpůrných organizací. Obsah, tj. témata, vznikají díky úzké spolupráci se zdravotníky na onkologických pracovištích, se Sekcí podpůrné léčby a péče České onkologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a pod záštitou výboru ČOS ČLS JEP.

XII/ 314. Ozařování pacientek s karcinomem prsu ve fixační podprsence Chabner XRT®  Radiation Bra

Klabečková M.1, Vlček M.2

1 Onkologická klinika, 1. LF UK a FTN Praha, 2 Onkologická klinika, 1. LF UK a FTN Praha

Akutní kožní reakce u pacientek s karcinomem prsu a velkými prsy představují zvláštní problém pro plánování léčby, simulaci a následné ozařování na lineárním urychlovači. V oblasti kožních záhybů se mohou objevit nežádoucí kožní reakce typu vlhké deskvamace. Onkologická klinika 1. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze zavedla v únoru 2022 nový pracovní postup, při kterém se u pacientek s velkým poprsím využívají při plánování na CT simulátoru a léčbě na lineárních urychlovačích fixační podprsenky Chabner XRT®.  Podprsenky lze použít na většinu typů postav. Jsou omyvatelné, přiléhavé, opakovaně použitelné pro jednu pacientku v ozařovací sérii, vybavené suchými zipy, zádovými prodlužovači a ramenními popruhy. Vstupně je třeba pořídit i sadu zkoušecích podprsenek. Pro rozhodnutí o použití fixační podprsenky je důležité zhodnotit polohu prsu v ozařované poloze. Většinou se toto hodnocení provádí při vytváření ozařovací polohy před plánovacím CT. Pokud v ozařované poloze (vleže na zádech s rukama za hlavou) leží prs tak, že se vytvoří submamárně kožní záhyb, použijeme podprsenku. Pacientky musí být edukované a s použitím podprsenky musí souhlasit. Pacientce nejprve nasadíme zkoušecí podprsenku, abychom zjistili správnou velikost. Následně nasadíme správnou velikost a upravíme ramínka a zapínání dle tělesných proporcí. Provedeme plánovací CT v podprsence a plánovací CT bez podprsenky, abychom měli obě CT k porovnání. Podprsenku lze použít i u pacientek ozařovaných v hlubokém nádechu, v tzv. DIBH. Cílem použití této fixační podprsenky při ozařování karcinomu prsu je zabránit nežádoucím vedlejším účinkům ozařování, zejména kožním reakcím. Podprsenky jsme zatím použili u 15 pacientek (stav k červnu 2022) různých tělesných proporcí, přičemž nejvíce používané byly podprsenky ve větších velikostech. Žádná z oslovených pacientek zatím tuto fixační podprsenku neodmítla. Reakce na použití pomůcky jsou ze strany pacientek příznivé. Z hlediska hodnocení vzniku nežádoucích účinků můžeme po takto krátké zkušenosti říci, že na kritických místech (záhyby) nevznikají žádné nebo téměř žádné kožní reakce.

Podpořeno z grantu Ligy proti rakovině.

XII/ 315. Chlazení pokožky hlavy jako prevence alopecie indukované chemoterapií

Takaczová E.

Ústav radiační onkologie, FN Bulovka Praha

Se zvyšujícím se počtem maligních onemocnění v populaci se zvyšuje i počet pacientů léčených cytostatiky – chemoterapií. Zabýváme se narůstající incidencí nádorového onemocnění prsu u žen. Zatímco počet pacientek léčených chemoterapií roste, jejich průměrný věk se snižuje. S tímto faktem úzce souvisí prevence nežádoucích účinků onkologické léčby, které výrazně ovlivňují kvalitu života pacientek. Celou řadu předvídatelných nežádoucích účinků doprovázejících léčbu cytostatiky lze pozitivně ovlivnit medikamentózně – nevolnost a zvracení, úbytek krevních elementů, poškození sliznic, trávicí obtíže. Poškození periferního cévního systému je možné předejít zavedením centrálního žilního přístupu po dobu léčby. Psychický stav pacientek ale negativně asi nejvíce ovlivňuje chemoterapií indukovaná alopecie, která nastává u všech pacientek léčených kombinací doxorubicinu, cyklofosfamidu a taxany. Nyní je v ČR již několik let dostupná metoda chlazení pokožky hlavy, která funguje jako prevence alopecie právě při podávání cytostatik u chemoterapie indikované pacientkám s nádorovým onemocněním prsu. Tato metoda může významně ovlivnit jeden z nejvíce obávaných vedlejších účinků chemoterapie a zlepšit tak psychický stav pacientek podstupujících onkologickou léčbu. Kromě požadovaného efektu, tedy zabránění alopecii, přináší použití chladicí čepice pacientkám i možné obtíže a vyžaduje mnohonásobně delší čas, který na onkologickém stacionáři při podávání chemoterapie tráví. Tento výkon není hrazen z veřejného pojištění a je poskytován pouze na několika pracovištích v ČR. Přesto se chlazení pokožky hlavy coby prevence alopecie indukované chemoterapií stává moderní součástí komplexní onkologické péče a zvyšuje celkovou spokojenost pacientek s onkologickou léčbou.

XII/ 362. Hodnocení dopadu dodržování antiemetických doporučení na prevenci nevolnosti a zvracení vyvolaných chemoterapií (CINV) – výsledky registru onkologických pacientů (NERO)

Špaček J.

Onkologická klinika 1. LF a VFN v Praze

Východiska: Antiemetická doporučení založená na důkazech nabízejí převážně konzistentní doporučení pro profylaxi CINV. Studie a průzkumy však naznačují, že dodržování těchto doporučení není optimální. Prozkoumali jsme potenciální nesrovnalosti a rozdíly mezi rutinní klinickou praxí a doporučenými postupy pomocí registru hodnotícího vliv užité profylaxe na CINV. Soubor pacientů a metody: Jednalo se o prospektivní neintervenční observační mezinárodní multicentrickou studii. Byla navržena tak, aby zhodnotila míru kompletní odpovědi (CR: žádné zvracení /  žádné použití záchranné medikace) u pacientů, kteří dostávali antiemetickou premedikaci dle aktuálních doporučení v porovnání se skupinou pacientů s antiemetickou profylaxí nekonzistentní s platnými doporučenými postupy. Data se vyhodnocovala pomocí pacientských deníků vyplňovaných po dobu 5 dnů po chemoterapii. U 1 089 pacientů bylo součástí hodnocení posouzení efektivity antiemetické premedikace 1. cyklu chemoterapie. Pacienti dostávali buď antracyklin/ cyklofosfamid (AC), tedy vysoce emetogenní chemoterapii (HEC), nebo non-AC HEC nebo cytostatika spadající do kategorie středně emetogenních (MEC). Standardní antiemetická doporučení pro vysoce emetogenní režimy jsou kombinace antagonisty receptoru NK1, antagonisty 5HT3 receptoru a dexametazonu podaná před chemoterapií. Při středně emetogenní chemoterapii se užívá v rámci antiemetické profylaxe kombinace antagonisty 5HT3 receptoru a dexametazonu. Míry CR pro jednotlivé kohorty byly porovnány pomocí chí-kvadrát testu. Výsledky: Pouze u 23 % ze všech zařazených pacientů byla podána profylaxe konzistentní s doporučenými postupy. Závěr: V souladu s předchozími studiemi bylo velmi nízké procento pacientů léčeno vhodným antiemetickým režimem v rámci profylaxe CINV, dle standardních doporučení. Cíle studie bylo dosaženo, protože při podávání premedikace dle doporučení došlo k významnému snížení výskytu nevolností/ zvracení, a to téměř o 10 %. K dosažení lepšího dodržování antiemetických doporučení je zjevně zapotřebí širší a lepší informovanost lékařů z běžné klinické praxe.

Tato studie byla podpořena společností Angelini Pharma Österreich GmbH.

XII/ 379. Jóga a její přínos v léčbě onkologických pacientů

Kratochvílová H.1, Hrnčiříková I.1, Klášterecká R.2, Svobodová Z.2

1 MOÚ Brno, 2 UP Olomouc

Jóga je prastará praxe životního stylu, která využívá řadu pohybů a pozic (ásan), dechových cvičení (pránájáma) a meditace, aby umožnila hlubší spojení se sebou samým. Slovo jóga znamená „spojit se“ nebo „sjednotit se“. Jóga se zaměřuje na spojení těla, mysli a dechu.  Jóga se praktikuje tisíce let. Existuje mnoho různých forem jógy. Ně­kte­ré typy zdůrazňují fyzická cvičení pozic, jiné se zaměřují na kontrolu a uvědomování si dechu, ně­kte­ré upřednostňují meditaci, filozofii či očistné techniky. Nejrozšířenějším typem je Hatha jóga, která je obecným označením pro všechny formy jógy, které se skládají z klasických jógových pozic a dechových technik. Oblast výzkumu jógy se za posledních 5 let exponenciálně rozrostla, přičemž ročně je publikováno téměř 200 studií. Vědci a lékaři, kteří provádějí výzkum související s jógou, se zaměřují na její schopnost pomáhat předcházet nebo zmírňovat specifické stavy, kam řadíme i onkologická onemocnění. Nemoc samotná a její léčba jsou velkou zátěží a často vedou k řadě obtíží. Aby se lidé vyrovnali s rakovinou a jejími vedlejšími účinky, které souvisejí s léčbou, stále častěji využívají doplňkovou a alternativní medicínu. Techniky propojující mysl a tělo zlepšují psychické zdraví. Využití jógy v léčbě onkologických pacientů se ukazuje jako přínosné a získává stále větší oblibu.  Většina studií uvádí, že jóga zlepšuje fyzické a psychické symptomy a kvalitu života. Pacienti/ přeživší a poskytovatelé vnímají její potenciální přínosy jak během léčby, tak i po ní. Zjistilo se, že jóga může u ně­kte­rých pacientů pomoci snížit úzkost, deprese, únavu a stres. Bylo prokázáno snížení negativních následků léčby, např. nechutenství či zvracení. U ně­kte­rých se zlepšila kvalita spánku, nálada a duševní pohoda. Lidé cvičící jógu se také lépe zotavují po operaci, mají menší otoky, jsou hospitalizování kratší dobu. Několik studií poskytlo důkazy, že jóga může zlepšit bio­markery stresu, zánětu a imunitní funkce. Studie dále prokazují zlepšení kvality života a duševního klidu, což je důležité pro přijetí dia­gnózy a zvládání každodenního života. Jóga je prospěšná nejen pro nemocného, ale i pro pečující blízké osoby. Cílem této studie je zhodnotit poznatky a provést komplexní přehled přínosů pravidelné jógové praxe. Tímto přehledem bychom chtěli ukázat, že jógu lze využít jako nástroj nejen v prevenci onkologických onemocnění, ale také jako podpůrnou součást léčby.


Štítky
Dětská onkologie Chirurgie všeobecná Onkologie
Článek Editorial

Článek vyšel v časopise

Klinická onkologie

Číslo Supplementum 1

2022 Číslo Supplementum 1
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Svět praktické medicíny 1/2024 (znalostní test z časopisu)
nový kurz

Koncepce osteologické péče pro gynekology a praktické lékaře
Autoři: MUDr. František Šenk

Sekvenční léčba schizofrenie
Autoři: MUDr. Jana Hořínková

Hypertenze a hypercholesterolémie – synergický efekt léčby
Autoři: prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc.

Význam metforminu pro „udržitelnou“ terapii diabetu
Autoři: prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc., MBA

Všechny kurzy
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#