Psycholog v zařízeních dlouhodobé péče: role, specifika a výzvy pro praxi

Souhrn

Psycholog v zařízeních dlouhodobé péče zastává klíčovou roli v podpoře seniorů, spolupráci s personálem, komunikaci s rodinami a osvětě směrem k veřejnosti. Jeho práce zahrnuje individuální i skupinové intervence, přizpůsobené zdravotnímu stavu klientů, smyslovým deficitům a specifickým komunikačním potřebám. Důležitou součástí je i doprovázení seniorů v tématech umírání a bilancování života.

Dalším aspektem psychologické práce je začlenění do multidisciplinárního týmu, kde poskytuje psychologický pohled na situaci klienta, pomáhá zlepšovat komunikaci mezi jednotlivými úseky péče a působí jako mediátor. Zároveň plní advokační roli, kdy hájí práva klientů a podporuje jejich důstojnost a autonomii.

Přestože tato role má významný přínos, psychologové nejsou v českých domovech pro seniory systematicky zastoupeni. Článek proto zdůrazňuje potřebu systémové změny, vytvoření odborných standardů a větší integrace psychologické péče do zařízení dlouhodobé péče. Klíčovou roli v tomto procesu hraje vzdělávání psychologů a podpora výzkumu zaměřeného na duševní zdraví seniorů.

Klíčová slova:

zařízení dlouhodobé péče – psycholog – role – specifika – multidisciplinarita

Korespondenční adresa:

Mgr. Jana Čížková

Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče (CELLO)

Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova

Pátkova 2137/5

182 00 Praha 8-Libeň

e-mail: Cizkovajani@gmail.com

 

Úvod – kontext, význam tématu

Počet osob starších 60 let se podle WHO do roku 2050 zdvojnásobí a počet lidí nad 80 let vzroste trojnásobně.⁽¹⁾ Tento demografický trend představuje významnou výzvu pro zdravotní a sociální systémy, které budou muset adekvátně reagovat na rostoucí potřeby stárnoucí populace. Ke konci roku 2023 žilo v pobytových zařízeních dlouhodobé péče v České republice přibližně 57 000 seniorů, z toho 34 000 v domovech pro seniory a 23 000 v domovech se zvláštním režimem.⁽²⁾

Kromě bakalářských a diplomových prací nemáme k dispozici přesná data o psychickém stavu seniorů žijících v českých pobytových zařízeních dlouhodobé péče. Jedna z mála dostupných studií, provedená v roce 2006, však poukázala na důležité souvislosti: mírné depresivní příznaky byly zaznamenány u 40 % respondentů, závažná depresivita se vyskytla u 15 % seniorů, zatímco 34 % nevykazovalo žádné známky deprese.⁽³⁾ Přechod do zařízení dlouhodobé péče, doprovázený zhoršujícím se zdravotním stavem, představuje pro staršího člověka významný stresový faktor, který může negativně ovlivnit jeho psychickou pohodu a schopnost adaptace na nové prostředí. V důsledku této změny se u seniorů často objevují pocity nejistoty, ztráty kontroly nad vlastním životem a sociální izolace, což může vést k rozvoji úzkostných stavů nebo depresivních symptomů.⁽⁴⁾ Ze zahraničních výzkumů víme, že mezi 25 a 50 % obyvatel zařízení asistovaného bydlení (v Česku domov s pečovatelskou službou) má psychiatrickou diagnózu.^{(5, 6)} Podle dat z USA jsou tito lidé již znevýhodněni při samotném přijímání do zařízení dlouhodobé péče, protože mnoho zařízení je nechce ubytovat, a ta, která je přijmou, často poskytují péči nižší kvality.⁽⁷⁾ Prevalence závažné deprese v zařízeních dlouhodobé péče se pohybovala v rozmezí od 5 do 25 %, přičemž medián činil 10 %. Prevalence depresivních symptomů se pohybovala mezi 14 a 82 %, s mediánem 29 %.⁽⁸⁾ Metaanalýza 17 studií se 666 seniory v zařízeních dlouhodobé péče přitom potvrdila středně silný efekt psychoterapie na snížení depresivních symptomů, přičemž zlepšení přetrvávalo až 6 měsíců po terapii.⁽⁹⁾

Navzdory pozitivním výsledkům zůstává psychoterapie v zařízeních dlouhodobé péče málo dostupná, a to především kvůli nedostatku odborníků, finančním omezením a nízkému povědomí o jejích přínosech. Tento stav odráží i nejasně definovanou roli psychologů a dalších specialistů na duševní zdraví v českých domovech pro seniory, kde jejich systematické zapojení do péče stále není standardem. Výsledky online dotazníkového šetření, které proběhlo mezi poskytovateli pobytových sociálních služeb v České republice, potvrzují, že psychologická péče není standardní součástí služeb domovů pro seniory. Celkem 32,68 % (67 z 205) zařízení uvedlo, že o zajištění psychologické péče vůbec neuvažovalo, zatímco 28,29 % (58 z 205) ji zajišťuje, často v omezeném rozsahu (např. pouze na několik hodin měsíčně).⁽¹⁰⁾

V České republice neexistuje specializace v oboru geropsychologie a vzdělávání psychologů v oblasti stáří a stárnutí probíhá převážně formou volitelných seminářů či dobrovolných stáží. Výzkumu a vzdělávání v této oblasti se věnuje například Sekce geropsychologie Českomoravské psychologické společnosti. Přesto mnoho psychologů nemá dostatečné povědomí o možnostech svého uplatnění v práci se seniory a zároveň jim často chybí klíčové dovednosti a kompetence potřebné pro efektivní podporu této specifické skupiny.

Tento článek si klade za cíl ukázat, proč je psycholog důležitou součástí pobytových služeb pro seniory, a zároveň jasně definovat jeho role, kompetence a možnosti působení. Chce také rozšířit povědomí mezi psychology, aby lépe porozuměli svému potenciálu v zařízeních dlouhodobé péče, aby se tak aktivně mohli podílet na zlepšování kvality života seniorů.

Role psychologa v zařízeních dlouhodobé péče

Již v 70. letech psali autoři o tom, že by psychologové v zařízeních dlouhodobé péče měli zastávat klíčovou roli v psychodiagnostice, individuální terapii i podpoře personálu. Upozorňovali na jejich potenciální užitečnost při konzultacích, vzdělávání a rozlišování mezi přirozenými změnami souvisejícími se stárnutím a organickými poruchami, jakou je demence. Zdůrazňovali také význam skupinových intervencí, rodinného poradenství a podpory seniorů při adaptaci na institucionální prostředí, což by podle nich mohlo přispět k prevenci duševních onemocnění a vyšší kvalitě péče.⁽¹¹⁾ Hyerstay již v roce 1979 popsal různé role, které by psycholog v domově pro seniory měl zastávat. Mezi ně patřila role agenta změny, advokáta a terapeuta. Dále zdůrazňoval roli vzdělavatele a výzkumníka zaměřujícího se na zlepšení péče. Psycholog by podle něj měl také fungovat jako konzultant propojující zařízení s komunitními službami a tvůrce programů soustřeďující se na integrovanou péči s důrazem na důstojnost a kvalitu života seniorů.⁽¹²⁾

V roce 1995 začala organizace Psychologists in Long-Term Care (PLTC) v USA diskuse o vytvoření prvotních standardů pro výkon psychologie v zařízeních dlouhodobé péče.⁽¹³⁾ V roce 1997 pak byly na základě spolupráce s dalšími odbornými organizacemi vytvořeny standardy pro psychology působící v dlouhodobé péči. Tyto standardy definovaly požadavky na vzdělání psychologů, specifikovaly situace, ve kterých je psychologická péče indikována, a stanovily povinnost provádět psychologické vyšetření jako základ pro nastavení vhodné léčby. Dokument se rovněž zabýval etickými otázkami spojenými s poskytováním psychologické péče seniorům, včetně principů informovaného souhlasu, důvěrnosti informací a zajištění soukromí při terapeutických intervencích.⁽¹⁴⁾

V návaznosti na tyto standardy byl později vytvořen další dokument, Psychologists in Long-Term Care (PLTC) Guidelines for Psychological and Behavioral Health Services in Long-Term Care Settings, který původní verzi rozšiřuje a aktualizuje s ohledem na nové poznatky a potřeby praxe v zařízeních dlouhodobé péče. Tento dokument se podrobněji věnuje klíčovým oblastem psychologické péče, včetně rozšířených kompetencí odborníků v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, hlubšího porozumění systémům dlouhodobé péče a stále rostoucího významu péče na konci života. Dále přináší aktualizované přístupy k doporučování klientů ke specialistům, zdokonaluje metody psychologického hodnocení a diagnostiky, rozšiřuje možnosti terapeutických intervencí a klade důraz na ochranu práv klientů, včetně informovaného souhlasu, důvěrnosti a prevence střetu zájmů. Významně také posiluje roli psychologa v advokacii seniorů, čímž zmiňuje potřebnost aktivního zastupování jejich zájmů a práv v rámci institucionální péče.⁽¹³⁾ Ačkoli tato aktualizovaná doporučení odrážejí specifický systém a kontext USA, věříme, že mohou být inspirací i pro rozvoj psychologické péče v zařízeních dlouhodobé péče v České republice.

Činnosti psychologa v zařízeních dlouhodobé péče

Důvody pro vyhledání psychologických služeb mohou zahrnovat změny v kognitivním fungování, nedodržování léčebných postupů, změny v chování nebo osobnosti, nezvládanou bolest, známky deprese či úzkosti, reakce na zármutek, frustraci nebo hněv spojený s adaptací na nové prostředí, agresivní nebo neklidné chování, nevhodné sexuální projevy, psychotické symptomy a problémy ve vztazích s rodinou, personálem či ostatními obyvateli. O psychologickou službu může požádat sám klient, jeho blízcí, pečující personál, lékaři či jiní pracovníci zařízení.⁽¹³⁾

 

1.           Psychologické posouzení

Zahraniční literatura uvádí jako primární náplň práce psychologa v zařízeních dlouhodobé péče psychologickou diagnostiku.^{(13, 15)} V českém kontextu však může být toto pojetí problematické, protože diagnostika je spojena se zdravotnictvím, kde je prováděna klinickými psychology, jejichž cílem je stanovení diagnózy. V sociálních službách kliničtí psychologové nepůsobí, což vyvolává potřebu upravit chápání této pracovní náplně.

Pokud tuto pracovní náplň zasadíme do českého kontextu a spojíme ji se zkušenostmi z praxe, lze ji chápat spíše jako psychologické posouzení, jehož cílem není diagnostika ve smyslu zdravotnického přístupu, ale komplexní posouzení psychického stavu a fungování seniora v institu-
cionálním prostředí. Tento proces zahrnuje například posouzení sociálních vztahů, včetně pozitivních i negativních interakcí s ostatními obyvateli a personálem, dále hodnocení míry depresivních symptomů, úzkosti či sociální izolace, které mohou výrazně ovlivnit kvalitu života seniora. V rámci tohoto přístupu se psycholog zaměřuje také na schopnost adaptace na nové prostředí, zvládání stresu spojeného s přechodem do zařízení dlouhodobé péče, případné projevy maladaptivního chování a jejich možné příčiny.⁽¹³⁾

Důležitou součástí je rovněž kognitivní posouzení, které umožňuje zmapovat silné a slabé stránky kognitivních funkcí, včetně pozornosti, paměti, jazykových schopností, rychlosti zpracování informací nebo exekutivních funkcí. Toto zhodnocení může pomoci například při rozlišování mezi projevy deprese a demence, při sledování změn kognitivního stavu nebo při plánování vhodných intervencí pro podporu kognitivních schopností seniora.⁽¹³⁾

Na základě této komplexní rozvahy může psycholog navrhnout vhodné intervence, které podpoří psychickou pohodu a adaptaci seniora, případně doporučit klienta k vyšetření u dalších odborníků, jako je psychiatr, neurolog či praktický lékař, pokud je potřeba podrobnější posouzení zdravotního stavu nebo medikace.

 

2.           Psychologické intervence

Psychoterapie je prokazatelně účinnou metodou pro zmírnění depresivních symptomů seniorů v zařízeních dlouhodobé péče,⁽¹⁵⁾ ale redukce symptomů není jejím jediným cílem. Stejně důležité je posílení psychické pohody, podpora identity seniora a jeho adaptace na institucionální prostředí. Terapie může pomoci seniorům lépe porozumět vlastním emocím, zpracovat životní změny a najít nový smysl v každodenním životě.⁽¹⁶⁾ Psychologická podpora v dlouhodobé péči často využívá narativní a reminiscenční přístupy, které umožňují seniorům vyprávět své životní příběhy, reflektovat významné události a upevnit svou identitu. Důležitým prvkem je také validace emocí, tedy přijetí a uznání pocitů seniora bez jejich hodnocení či zlehčování. Psychoterapeutická práce může mít i podobu bilancování života (life review), kdy senior prostřednictvím rozhovorů nebo psaní reflektuje svou minulost, nachází v ní hodnotu a propojuje ji se svou současnou zkušeností.⁽¹⁶⁾

Intervence mohou probíhat formou individuálních setkání, která umožňují cílenou práci se specifickými obtížemi seniora a přizpůsobení podpory jeho individuálním potřebám. V praxi se však ukázalo, že i u klientů, u nichž byla primárně indikována individuální práce, může být spíše přínosná skupinová intervence.

Skupinová setkání mohou mít různé podoby v závislosti na potřebách a možnostech seniorů. Mezi osvědčené formy patří například psychoterapeutická uzavřená skupina, která poskytuje bezpečné prostředí pro sdílení emocí a vzájemnou podporu mezi členy skupiny. Další možností je skupinová relaxace, při níž se pracuje s technikami uvolnění těla a mysli, včetně řízené imaginace. Ta umožňuje seniorům prostřednictvím mentálních obrazů navodit pocity klidu a bezpečí, což může pomoci při zvládání úzkosti, bolesti či stresu. Velmi přínosné mohou být také reminiscenční skupiny, kde se pracuje s životními vzpomínkami a osobní historií seniorů, což podporuje jejich identitu, posiluje kognitivní funkce a přispívá k celkovému pocitu smysluplnosti.

Volba vhodné intervence je vždy individuální a vychází nejen z potřeb a přání seniora, ale také z jeho zdravotního stavu, kognitivních možností a celkové fyzické kondice. Někteří senioři preferují individuální formu setkávání, jiným vyhovuje dynamika skupiny, která přináší sociální interakci a vzájemnou podporu. Klíčové je, aby se psycholog zaměřil nejen na konkrétní techniky, ale také na vytvoření bezpečného a podporujícího vztahu, který umožní seniorům otevřeně sdílet své prožitky, najít podporu u ostatních a posílit svou psychickou odolnost.

 

3.           Podpora a edukace

Mezi klíčové činnosti psychologa v zařízeních dlouhodobé péče patří podpora a edukace. Tyto aktivity lze nahlížet z pohledu jejich příjemců, které je možné dělit do několika skupin:

• Senioři – uživatelé služeb dlouhodobé péče
  Psycholog by měl seniory podporovat v aktivním způsobu života, přičemž zohledňuje jejich zdravotní stav, individuální možnosti a osobní preference. Součástí této podpory je také respektování autonomie seniora, tedy podpora svobodné volby.⁽¹³⁾ Psycholog může pomoci seniorům nalézt smysluplné aktivity, které odpovídají jejich schopnostem a zájmům, a tím podpořit jejich psychickou pohodu, sebe-
• vědomí a pocit důstojnosti.
  Zásadní roli hraje také edukace, která může zahrnovat například informování o možnostech zvládání stresu, zlepšení spánkové hygieny, strategiích podpory kognitivních funkcí nebo psychologických aspektech adaptace na život v institucionálním prostředí. Důležitá je také podpora sebepéče a motivace k udržení zdravých návyků. Psycholog může přispět i k prevenci pádů, bezpečné manipulaci s pomůckami a zlepšení přístupnosti prostředí, aby bylo pro klienta co nejbezpečnější.
• Profesionální pečující
  Jejich podpora spočívá především ve vzdělávání a rozvoji vhodných komunikačních strategií při práci s klienty. Psycholog může personál edukovat o psychologických aspektech obtíží seniorů, pomoci jim lépe porozumět jejich chování a emocím a nabídnout přístupy, které usnadní každodenní péči. Důraz je kladen na důstojné, na člověka zaměřené zacházení, které respektuje individuální potřeby a prožitky každého klienta.
• Blízcí a rodina klienta
  Psycholog jim může pomoci porozumět změnám ve stavu jejich blízkého, vysvětlit projevy jeho chování a emocionálního prožívání. Psycholog může pomoci s hledáním vlastní role v péči o blízkého, který je umístěn v instituci, a zároveň usnadnit porozumění tomu, co může očekávat od jednotlivých profesí pracujících v zařízení. V případě potřeby psycholog také nasměruje rodinu na vhodné podpůrné služby, jako jsou poradny pro pečující, podpůrné skupiny či další odborná pomoc.
• Veřejnost
  Veřejnost představuje další důležitou cílovou skupinu psychologa v zařízeních dlouhodobé péče. Vzhledem k tomu, že je psychologická profese v této oblasti v České republice stále málo zastoupená a povědomí o práci psychologů se seniory je omezené, je důležité zaměřit se na osvětovou činnost. Psycholog by měl komunikovat směrem k veřejnosti, například prostřednictvím přednášek, odborných a popularizačních článků, a pokud to vedení zařízení umožňuje, také poskytovat odborné stáže studentům a začínajícím psychologům. Tím se může aktivně podílet na vzdělávání, sdílení zkušeností a celkovém rozvoji geropsychologie jako oboru.

 

Zkušenosti z domova pro seniory – specifika psychologické péče

Zhoršení zdravotního stavu a smyslových funkcí

• Práce s klienty v zařízeních dlouhodobé péče vyžaduje citlivý přístup a přizpůsobení komunikace jejich zdravotnímu stavu. Jedním z častých aspektů je zhoršení smyslových funkcí, zejména sluchu a zraku, což může významně ovlivnit průběh konzultací. Je důležité mluvit dostatečně hlasitě, srozumitelně a v klidném tempu, avšak vždy s ohledem na individuální potřeby klienta.
• Před samotnou konzultací je vhodné ověřit u pečujícího personálu, jak dobře klient slyší, abychom předešli situacím, kdy na člověka s normálním sluchem mluvíme zbytečně hlasitě a vystavujeme ho tak nepříjemné či zahanbující si-
• tuaci. U klientů se zhoršeným sluchem může být užitečné zajistit klidné prostředí s minimem rušivých vlivů nebo využít pomůcek, jako jsou sluchadla či vizuální podpora komunikace.
• Psychologická konzultace by měla být vždy přizpůsobena aktuálnímu zdravotnímu stavu seniora. Pokud klient není schopen docházet do konzultační místnosti, je běžnou praxí sezení uskutečnit přímo u lůžka. Je také nutné počítat s proměnlivostí zdravotního stavu i během dne, a proto je vhodné zjistit, kdy je klient nejvíce vnímavý a schopen aktivní spolupráce. Například u některých seniorů se kognitivní funkce výrazně zhoršují v odpoledních hodinách, zatímco dopoledne mohou být konzultace efektivnější. Respektování těchto individuálních potřeb nejen zvyšuje efektivitu psychologické práce, ale také pomáhá seniorovi cítit se komfortně a být aktivním účastníkem rozhovoru.
• Soukromí
• V zařízeních dlouhodobé péče, kde jsou klienti často na vícelůžkových pokojích, může být zajištění soukromí při psychologické intervenci náročné. Rozhovor může být rušen nejen spolubydlícím, ale také personálem, který vstupuje do pokoje v rámci běžných činností, jako je podávání stravy, léků nebo zajištění úklidu.
• Psycholog by se měl i přes tato provozní omezení maximálně snažit vytvořit podmínky pro důvěrný rozhovor. To zahrnuje volbu vhodné doby, kdy je menší pravděpodobnost přerušení personálem, nebo zmapování situace na pokoji, aby bylo možné konzultaci naplánovat na chvíle, kdy spolubydlící není přítomen. I klienti, kteří jsou převážně na lůžku, obvykle pravidelně opouštějí pokoj, například minimálně jednou týdně při pravidelném koupání.
• Respektování soukromí při psychologických intervencích je klíčové nejen pro zachování důvěrnosti rozhovoru, ale také pro pohodu klienta, který se díky tomu může cítit bezpečněji a otevřeněji sdílet své myšlenky a pocity.
• Téma konce života
• Psycholog by měl být připraven na to, že klienti často otevírají témata spojená s umíráním a smrtí. Rozhovory mohou mít bilanční charakter, kdy senior reflektuje svůj život, hodnotí jeho smysl a vyrovnává se s vlastní konečností.
• V této oblasti je důležité respektovat individuální přístup klienta k tématu smrti a integrovat do rozhovorů jeho kulturní identitu, spirituální přesvědčení a rodinné zvyklosti. Kulturní aspekty mohou ovlivnit nejen samotné vnímání stárnutí, nemoci a umírání, ale také postoje k léčbě, procesu umírání a rituálům spojeným se smrtí.⁽¹⁷⁾ Psycholog by měl být citlivý k těmto rozdílům a umožnit seniorovi sdílet jeho obavy, naděje i hodnoty, které jsou s tímto obdobím života spojené. Cílem psychologické práce v zařízeních dlouhodobé péče nemůže být úplné odstranění obtíží, uzdravení či opuštění zařízení, ale spíše provázení klienta procesem postupného úbytku sil a adaptace na měnící se životní situaci. Právě tento aspekt může být pro některé psychology náročný z hlediska jejich profesního nastavení, jelikož vyžaduje přehodnocení tradičního vnímání terapeutické práce a redefinici vlastních očekávání od jejího průběhu i výsledků.
• Multidisciplinarita
• Psycholog by měl podle doporučení zahraničních zdrojů být nedílnou součástí multidisciplinárního týmu v zařízeních dlouhodobé péče.^{(12, 13)} V praxi to znamená, že se účastní porad, kde se setkávají zástupci různých úseků – sociálního, zdravotního, pečovatelského, aktivizačního a dalších.
• Díky své odbornosti psycholog poskytuje vhled do psychologických potřeb seniorů a pomáhá nastavit přístupy k péči, které reflektují jejich individuální potřeby, možnosti a psychickou pohodu. Zároveň může napomáhat lepší komunikaci mezi jednotlivými úseky, přispívat k řešení napětí a nedorozumění v týmu a v případě potřeby působit jako mediátor při složitějších situacích v péči o klienty.
• Advokacie
• Specifickou rolí psychologa v zařízeních dlouhodobé péče je advokacie, respektive zastávání práv klientů, které vychází z proklientského přístupu. Psycholog se snaží chránit důstojnost seniorů, podporovat jejich autonomii a zajišťovat, aby jejich hlas byl v rámci institucionální péče slyšen a respektován. To může zahrnovat pomoc při rozhodování o péči, podporu při prosazování individuálních potřeb a přání či intervenci v případech, kdy je senior ohrožen nedostatečným zastoupením, zanedbáváním nebo jinou formou nespravedlivého zacházení.^{(12, 13, 18)}
• Střet zájmů
• Z výše uvedeného vyplývá, že psycholog v zařízeních dlouhodobé péče poskytuje služby až čtyřem cílovým skupinám – seniorům, pečujícímu personálu, rodinám a širší veřejnosti. Současně má zastávat roli obhájce práv klienta, ale zároveň je zaměstnancem zařízení, což ho může stavět do střetu zájmů nebo vést k situacím, kdy se nachází v duálních rolích.

Je nezbytné s tímto potenciálním etickým dilematem počítat a hledat možnosti, jak psychologa v těchto situacích podpořit. Mezi efektivní strategie patří pravidelná supervize, která umožňuje reflektovat složité situace a hledat eticky udržitelná řešení. Další možností je zapojení více psychologů v zařízení, například na zkrácené úvazky, což umožňuje sdílení zátěže a pohledů, snížení tlaku na jednotlivce a zvýšení objektivity v rozhodovacích procesech.

Doporučení

1.           Vzdělávání psychologů: Je nezbytné rozšířit vzdělávání psychologů v oblasti geropsychologie a práce v zařízeních dlouhodobé péče, a to jak na úrovni pregraduálního, tak postgraduálního studia. Důraz by měl být kladen na specifika práce se seniory, multidisciplinární spolupráci a etická dilemata spojená s touto oblastí.

2.           Systémová změna: Pro zajištění kvalitní psychologické péče je nutné vytvořit trvalý a udržitelný model financování psychologických služeb v těchto zařízeních a zajistit jejich dostupnost jako standardní součást péče. Změny by měly zahrnovat i podporu multidisciplinárního přístupu a začlenění psychologů do běžného provozu zařízení.

3.           Vytvoření odborných standardů a doporučení: Chybějící metodické vedení pro psychology a další odborníky na duševní zdraví působící v dlouhodobé péči by mělo být systematicky nahrazeno odbornými standardy a doporučeními, které by vymezovaly role psychologů, postupy, intervence a etická východiska pro tuto oblast.

4.           Výzkum: Je důležité podpořit systematický výzkum zaměřený na psychické zdraví seniorů v pobytových zařízeních, efektivitu psychologických intervencí a možnosti integrace psychologické péče do dlouhodobé péče. Výzkumné poznatky by měly sloužit jako základ pro tvorbu dobré praxe a odborných politik v této oblasti.

 

Tato doporučení mohou přispět k profesionalizaci psychologické práce v dlouhodobé péči, zvýšení kvality života seniorů a efektivnější spolupráci mezi jednotlivými profesemi v této oblasti.

Diskuse

V článku jsou popsány role psychologa v zařízeních dlouhodobé péče na základě modelů navržených kolegy ve Spojených státech. Zároveň jsou sdíleny zkušenosti z praxe, přičemž důraz je kladen na specifika této činnosti v českém kontextu.

Jedním z těchto specifik je multidisciplinarita, která se v praxi ukazuje jako významná výzva. Pečující nejsou v českém prostředí zvyklí na přítomnost psychologa, nerozumí jeho přínosu a kvůli dalšímu specifiku – advokacii – jej mohou vnímat jako protihráče, který vystupuje proti péči namísto toho, aby ji podporoval. Překonání této protipólovosti a přesvědčení pečujících, že spolupráce s psychologem může být přínosná, představuje klíčovou výzvu. Tento jev zároveň souvisí se skutečností, že psycholog se v praxi často ocitá ve střetu zájmů – na jedné straně má obhajovat zájmy klienta, na druhé straně podporovat pečující a zároveň být loajální vůči zařízení, které ho zaměstnává. To může vést k etickým dilematům, která je třeba reflektovat a aktivně řešit. Ideálním řešením by bylo, kdyby v zařízeních působilo více psychologů, kteří by si sdíleli úvazek, čímž by se minimalizovalo riziko střetu zájmů a zároveň by byla zajištěna vyšší kvalita péče. Samozřejmostí by měla být také pravidelná supervize, která je v těchto otázkách klíčovou oporou a pomáhá psychologovi reflektovat etická dilemata, kterým čelí.

V České republice není legislativně stanovena povinnost zaměstnávat psychology v domovech pro seniory. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a vyhláška č. 505/2006 Sb.⁽¹⁹⁾ vymezují základní činnosti poskytované v těchto zařízeních, jako jsou ubytování, stravování, pomoc při běžné péči o sebe, podpora sociálních kontaktů, sociálně terapeutické a aktivizační činnosti. Psychologická péče však mezi povinnými službami není explicitně uvedena. V praxi to znamená, že pokud domov pro seniory chce zaměstnat psychologa, musí vytvořit tuto pozici nad rámec standardního personálního obsazení a zajistit její financování buď z vlastního rozpočtu, grantů, či jiných zdrojů. Pro některá zařízení to představuje významnou finanční i administrativní zátěž, což může omezit dostupnost psychologických služeb v těchto zařízeních.

Geropsychologie je v USA stále úzce profilovanou specializací – pouze 1,2 % psychologů ji uvádí jako svou hlavní oblast, ačkoli 37,2 % z nich pravidelně pracuje se seniory.⁽²⁰⁾ V reakci na demografické změny je kladen důraz na vzdělávání v geropsychologii, zejména prostřednictvím Pikes Peak Modelu, který definuje klíčové kompetence v diagnostice, intervencích a konzultacích. Geropsychologie byla uznána jako specializace APA, existují dva akreditované postdoktorské programy a odborníky sdružuje organizace Psychologists in Long-Term Care (PLTC), zaměřená na podporu psychologů v zařízeních dlouhodobé péče.⁽¹³⁾ V České republice neexistuje specializace v tomto oboru a vzdělávání psychologů v oblasti stáří a stárnutí je realizováno především prostřednictvím volitelných seminářů či dobrovolných stáží. Výzkum a vzdělávání v této oblasti zajišťuje například Českomoravská psychologická společnost, konkrétně její sekce Geropsychologie.

V České republice neexistuje specializace v oboru geropsychologie a psychologové postrádají dostatečné povědomí o možnostech svého uplatnění v oblasti práce se seniory, stejně jako potřebné dovednosti a kompetence nezbytné pro práci s touto specifickou skupinou. Proto považujeme za důležité systematicky psychologům představovat možnosti práce se seniory, zvyšovat povědomí o roli psychologa v zařízeních dlouhodobé péče a rozšiřovat odborné vzdělávání v této oblasti.

Je žádoucí realizovat další výzkum, který by poskytl data o přínosu psychologické péče v zařízeních dlouhodobé péče. Výzvou do budoucna pak není jen vytvoření odborných standardů pro psychologickou péči v zařízeních dlouhodobé péče, ale také změna vnímání psychologů jako plnohodnotných členů multidisciplinárního týmu. Jejich role by neměla být redukována pouze na individuální intervence, ale měla by být respektována jako součást širšího přístupu k péči, který ovlivňuje celkové prostředí zařízení, kvalitu práce s klienty i podporu personálu. ¡