#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Výběry z mezinárodních časopisů


Vyšlo v časopise: Gastroent Hepatol 2023; 77(3): 243-246
Kategorie: Komentáře

A multicenter randomized-controlled trial of nucleos (t) ide analogue cessation in HBeAg-negative chronic hepatitis B

van Bömmel F, Stein K, Heyne R et al.

J Hepatol 2023; 78 (5): 926–936. doi: 10.1016/j.jhep.2022.12.018.

Multicentrická randomizovaná kontrolovaná studie vysazení nukleos (t) idových analog u HBeAg negativní chronické hepatitidy E

Nukleos (t) idová analoga (NUC) jsou standardní a většinou doživotní léčbou chronické HBeAg-negativní hepatitidy B vzhledem k tomu, že je jen zřídka dosaženo funkčního vyléčení (ztráta HBsAg). Přerušení léčby NUC může vést k funkčnímu vyléčení, tímto tématem se však dosud zabývaly jen malé nebo ne-randomizované klinické studie. Studie STOP-NUC měla za cíl zhodnotit nárůst ztráty HBsAg pomocí přerušení léčby NUC. V této multicentrické randomizované kontrolované studii bylo 166 HBeAg negativních pacientů s chronickou hepatitidou B na pokračující dlouhodobé terapii NUC, s HBV DNA < 172 IU/ml (1 000 kopií/ml) po dobu ≥ 4 roky randomizováno do větve s ukončením léčby (větev A) nebo větve s pokračováním terapie NUC (větev B) po dobu 96 týdnů sledování. Celkem bylo k dispozici 158 pacientů pro finální analýzu, 79 na jednu větev. Primárním cílem byla setrvalá ztráta HBsAg do týdne 96. Tato studie splnila primární cíl tím, že prokázala ztrátu HBsAg u 8 pacientů (10,1 %; 95% CI 4,8–19,5 %) ve větvi A, na rozdíl od žádného pacienta ve větvi B (p = 0,006). U pacientů se vstupní hodnotou HBsAg < 1 000 IU/ml dosáhlo ztrátu HBsAg 7 (28 %) pacientů. Ve větvi A byla terapie znovuzahájena u 11 (13,9 %) pacientů, zatímco u 32 (40,5 %) pacientů bylo dosaženo trvalé remise. Pokles HBsAg > 1 log IU/ml byl pozorován u 16 (20,3 %) pacientů ve větvi A a u 1 pacienta (1,3 %) ve větvi B. Vysazení terapie nebylo spojeno se žádným závažným vedlejším účinkem. Ukončení terapie NUC bylo spojeno s významně vyšší mírou ztráty HBsAg než pokračování terapie NUC, což se týkalo zejména pacientů s hladinou HBsAg < 1 000 IU/ml na konci léčby.

PNPLA3 genotype and diabetes identify patients with nonalcoholic fatty liver disease at high risk of incident cirrhosis

Chen VL, Oliveri A, Miller MJ et al.

Gastroenterology 2023; 164 (6): 966–977. doi: 10.1053/j.gastro.2023.01.040.

Genotyp PNPLA3 a diabetes identifikují pacienty s nealkoholovou tukovou chorobou jater ve vysokém riziku incidentální cirhózy

Nealkoholová tuková choroba jater (NAFLD) může progredovat do cirhózy a jaterní dekompenzace, není však jisté, jak genetické varianty ovlivňují míru progrese do cirhózy nebo jak pomáhají ve stratifikaci rizika u pacientů s NAFLD. Do studie byli zahrnuti účastníci ze dvou nezávislých kohort, Michigan Genomics Initiative (MGI) a UK Biobank (UKBB), které definovaly NAFLD jako zvýšenou hladinu ALT při absenci jiných chronických jaterních chorob. Primárním prediktorem byly genetické varianty a metabolické komorbidity spojené s cirhózou. Do studie bylo zahrnuto 7 893 účastníků ze studie MGI a 46 880 účastníků ze studie UKBB. V univariantní analýze byly s vyšší incidencí cirhózy spojeny genotyp PNPLA3-rs738409-GG, diabetes, obezita a hladina ALT ≥ 2× horní limit normy v obou kohortách. Genotyp PNPLA3-rs738409-GG měl aditivní účinky s klinickými rizikovými faktory včetně diabetu, obezity a elevace ALT. U pacientů s indeterminovaným fibrosis-4 skóre (FIB4) (1,3–2,67) měli pacienti s diabetem a genotypem PNPLA3-rs738409-GG míru incidence cirhózy srovnatelnou s pacienty s vysoce rizikovým FIB4 skóre (> 2,67) a 2,9–4,8× vyšší než u pacientů s diabetem, ale s genotypem CC/CG. Naproti tomu byl FIB4 < 1,3 spojen s významně nižší mírou incidence cirhózy než FIB4 > 2,67 i v přítomnosti klinických rizikových faktorů a vysoce rizikového genotypu PNPLA3. Z pacientů s NAFLD s indeterminovaným rizikem (FIB4 1,3–2,67) identifikovaly genotyp PNPLA3-rs738409 a diabetes ty pacienty, kteří měli podobné riziko cirhózy jako vysoce riziková skupina (FIB4 > 2,67). Genotypování PNPLA3 může zlepšit odhad prognózy a umožnit prioritizaci intenzivní intervence.

Alzheimer disease occurs more frequently in patients with inflammatory bowel disease

Aggarwal M, Alkhayyat M, Abou Saleh M et al.

J Clin Gastroenterol 2023; 57 (5): 501–507. doi: 10.1097/MCG.0000000000001714.

Častější výskyt Alzheimerovy choroby u pacientů s idiopatickými střevními záněty

Úvod: Alzheimerova choroba (AD) postihuje 5 milionů Američanů a její včasné rozpoznání zlepšuje kognitivní funkce. Chronický zánět a změny střevního mikrobiomu, které jsou běžné u zánětlivých střevních onemocnění (IBD), jsou spojeny s poklesem kognitivních funkcí. Byla ověřována souvislost IBD s rozvojem AD. Za použití komerční databáze (Explorys Inc., Cleveland, OH), jež je souhrnem elektronických zdravotních záznamů z 26 velkých amerických zdravotnických systémů, byly identifikovány kohorty pacientů s diagnózami Crohnova choroba (CD), ulcerózní kolitida (UC) a AD podle Systematized Nomenclature of Medicine -⁠ -Clinical Terms (SNOMED-CT). Pacienti s IBD a nově diagnostikovanou AD byli klasifikováni na základě demografických, tradičních rizikových faktorů AD a znaků souvisejících s IBD. Z 342 740 pacientů s IBD v databázi se AD vyvinula u 5 750 pacientů s IBD (1,55 %). Po korekci na tradiční rizikové faktory AD byla IBD identifikována jako nezávislý rizikový faktor pro rozvoj AD (poměr šancí [OR] 2,30; 95% CI 2,10–2,51). Pacienti s IBD a AD byli ve srovnání s pacienty bez IBD mladší. Při analýze podskupin měli pacienti s CD vyšší pravděpodobnost vzniku AD (upravené OR 3,34; 95% CI 3,25–3,42) než pacienti s UC (upravené OR 1,09; 95% CI 1,06–1,14). Užívání inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru (TNFa) u IBD bylo spojeno s významně nižší pravděpodobností rozvoje AD jak u CD, tak u UC. Závěr: V této populační studii bylo IBD nezávisle spojeno s rozvojem AD. Mezi IBD byla silnější asociace u pacientů s CD ve srovnání s UC. Užívání inhibitorů TNFa bylo spojeno s nižší pravděpodobností rozvoje AD.

Dupilumab in adults and adolescents with eosinophilic esophagitis

Dellon ES, Rothenberg ME, Collins MH et al.

N Engl J Med 2022; 387 (25): 2317–2330. doi: 10.1056/NEJMoa2205982.

Dupilumab u dospělých a dospívajících s eozinofilní ezofagitidou

Úvod: Dupilumab, plně humánní monoklonální protilátka, blokuje signalizaci interleukinu-4 a interleukinu-13, které hrají klíčovou roli při terapii eozinofilní ezofagitidy. Metody: Byla provedena třídílná 3fázová studie, v níž byli pacienti ve věku 12 let a starší randomizováni v poměru 1 : 1 k subkutánnímu podávání dupilumabu v týdenní dávce 300 mg, nebo placeba (část A) nebo v poměru 1 : 1: 1 k podávání 300 mg dupilumabu buď týdně, nebo každé 2 týdny, nebo týdně placeba (část B) až do 24. týdne. Pacienti, kteří dokončili část A nebo část B, pokračovali ve studii v části C, v níž ti, kteří dokončili část A, dostávali dupilumab v týdenní dávce 300 mg až do 52. týdne (skupina část A–C); část C, která zahrnovala způsobilé pacienty z části B, probíhá. Dva primární koncové body ve 24. týdnu byly histologická remise (≤ 6 eozinofilů na pole velké síly) a změna oproti výchozímu stavu ve skóre dotazníku dysfagických příznaků (DSQ) (rozmezí 0–84, přičemž vyšší hodnoty znamenají častější nebo závažnější dysfagii). Výsledky: V části A došlo k histologické remisi u 25 ze 42 pacientů (60 %), kteří dostávali týdenní dupilumab, a u 2 z 39 pacientů (5 %), kteří dostávali placebo (rozdíl 55 %; 95% CI 40–71; p < 0,001). V části B došlo k histologické remisi u 47 z 80 pacientů (59 %), kteří dostávali týdenní dupilumab, u 49 z 81 pacientů (60 %), kteří dostávali dupilumab každé 2 týdny, a u 5 ze 79 pacientů (6 %), kteří dostávali placebo (rozdíl mezi týdenním dupilumabem a placebem 54 %; 95% CI 41–66; p < 0,001; rozdíl mezi dupilumabem každé 2 týdny a placebem 56 %; 95% CI 43–69 –⁠ nevýznamné na základě hierarchického testování). Průměrné (±SD) skóre DSQ na počátku bylo 33,6 ± 12,41 v části A a 36,7 ± 11,22 v části B; skóre se zlepšilo při užívání dupilumabu každý týden ve srovnání s placebem, přičemž rozdíly činily –12 bodů. Celkem 32 (95% CI –19,11 až –5,54) v části A a –9,92 (95% CI –14,81 až –5,02) v části B (obojí p < 0,001), ale ne s dupilumabem každé 2 týdny (rozdíl v části B –0,51; 95% CI –5,42 až 4,41). Závažné nežádoucí příhody se vyskytly u devíti pacientů během léčebného období části A nebo B (u sedmi, kteří dostávali dupilumab každý týden, u jednoho, který dostával dupilumab každé 2 týdny, a u jednoho, který dostával placebo) a u jednoho pacienta ve skupině části A–C během léčebného období části C, který dostával placebo v části A a dupilumab každý týden v části C. Závěry: U pacientů s eozinofilní ezofagitidou zlepšil subkutánní dupilumab podávaný jednou týdně histologické výsledky a zmírnil příznaky onemocnění.

Guidelines of the Italian societies of gastroenterology on the diagnosis and management of coeliac disease and dermatitis herpetiformis

Zingone F, Maimaris S, Auricchio R et al.

Dig Liver Dis 2022; 54 (10): 1304–1319. doi: 10.1016/j.dld.2022.06.023.

Doporučené postupy italských gastroenterologických společností k diagnostice a léčbě celiakie a dermatitis herpetiformis

Úvod: Celiakie a dermatitis herpetiformis jsou imunitně podmíněná onemocnění vyvolaná konzumací lepku u geneticky predisponovaných jedinců. Tyto pokyny byly vypracovány s cílem poskytnout praktickým lékařům, pediatrům, gastroenterologům a dalším lékařům přehled o diagnostice, léčbě a sledování pacientů s celiakií a dermatitis herpetiformis. Metody: Pokyny byly vypracovány italskými gastroenterologickými společnostmi. Po systematickém přehledu literatury byla k posouzení jistoty důkazů použita metodika Grading of Recommendations Assessment, Development and Evaluation. Stanoviska a doporučení vypracovaly pracovní skupiny složené z gastroenterologů a pediatra s odbornými znalostmi v této oblasti. Výsledky: Tyto pokyny poskytují praktický návod pro diagnostiku, léčbu a sledování pacientů s celiakií a dermatitis herpetiformis u dětí a dospělých, a to jak v primární péči, tak ve specializovaných zařízeních. Vypracovali jsme čtyři oddíly věnované diagnostice, bezlepkové dietě, následnému sledování a riziku komplikací u dospělých, jeden oddíl zaměřený na diagnostiku a následné sledování u dětí a jeden na diagnostiku a léčbu dermatitis herpetiformis. Závěry: Tyto pokyny mohou lékařům pomoci zlepšit diagnostiku a léčbu pacientů s celiakií.

Association of gut microbiome and primary liver cancer: a two-sample Mendelian randomization and case-control study

Ma J, Li J, Jin C et al.

Liver Int 2023; 43 (1): 221–233. doi: 10.1111/liv.15466.

Asociace střevního mikrobiomu a primární rakoviny jater: mendelovská randomizace a studie případů a kontrol

Úvod: Observační epidemiologické studie poukazující na vztah mezi střevním mikrobiomem a primárním karcinomem jater. Příčinná souvislost však zůstává nejasná kvůli matoucím faktorům a obrácené kauzalitě. Naším cílem bylo prozkoumat příčinnou roli střevního mikrobiomu při vzniku primárního karcinomu jater, včetně hepatocelulárního karcinomu (HCC) a intrahepatálního cholangiokarcinomu (ICC). Metody: Mendelovská randomizační studie (MR) byla provedena s využitím souhrnných statistik z celogenomových asociačních studií (GWAS) střevního mikrobiomu a rakoviny jater a sekvenační data ze studie případů a kontrol potvrdila výsledky. Jako expozice sloužila pětikohortová studie GWAS v Německu (n = 8 956), zatímco jako výsledek studie GWAS z britské biobanky (n = 456 348). Studie případů a kontrol byla provedena v První přidružené nemocnici lékařské univerzity ve Wen-čou od prosince 2018 do října 2020 a zahrnovala 184 pacientů s HCC, 63 pacientů s ICC a 40 zdravých kontrol. Výsledky: Pro analýzu MR bylo k dispozici celkem 57 znaků a protektivní kauzální asociace byly identifikovány pro čeleď Ruminococcaceae (OR 0,46; 95% CI 0,26–0,82; p = 0,009) a rod Porphyromonadaceae (OR 0,59; 95% CI 0,42–0,83; p = 0,003) s HCC a pro čeleď Porphyromonadaceae (OR 0,36; 95% CI 0,14–0,94; p = 0,036) a rod Bacteroidetes (OR 0,55; 95% CI 0,34–0,90; p = 0,017) s ICC. Výsledky studie případů a kontrol ukázaly, že zdravé kontroly měly vyšší relativní početnost čeledi Ruminococcaceae (p = 0,00033), čeledi Porphyromonadaceae (p = 0,0055) a rodu Bacteroidetes (p = 0,021) než pacienti s rakovinou jater. Závěry: Tato studie ukazuje, že Ruminococcaceae, Porphyromonadaceae a Bacteroidetes souvisejí se sníženým rizikem vzniku rakoviny jater (HCC nebo ICC), což naznačuje potenciální význam pro prevenci a kontrolu rakoviny jater.

Complete polyp resection with cold snare versus hot snare polypectomy for polyps of 4–9 mm: a randomized controlled trial

Pedersen IB, Rawa-Golebiewska A, Calderwood AH et al.

Endoscopy 2022; 54 (10): 961–969. doi: 10.1055/a-1734-7952.

Srovnání kompletní míry resekce u polypektomie studené a horké kličky pro polypy velikosti 4–9 mm

Incidence kolorektálního karcinomu (CRC) dle studií klesá zejména díky endoskopickému screeningu. Při screeningu dokážeme polypektomií odstraňovat prekurzory CRC –⁠ polypy. Někteří jedinci jsou však diagnostikováni s CRC i po screeningové koloskopii, nejčastěji pro přehlédnutí léze, nově rychle rostoucí polyp nebo pro neúplné odstranění polypu. Polypektomie je běžně prováděna kličkou dle ESGE doporučení. Polypy < 10 mm v průměru jsou sneseny buď horkou kličkou (HSP) s užitím elektrokauteru, nebo studenou kličkou (CSP) bez elektrokauteru. Nejčastější komplikace tohoto výkonu je perforace, která se vyskytuje častěji u použití elektrokauteru. Polypy < 10 mm se vyskytují ve více než 90 %, a proto je důležitý jejich management. Metoda CSP je považována za rychlejší metodu s menším rizikem perforace, nicméně vyšší efektivita stran kompletní polypektomie je dle některých studií sporná. Tato mezinárodní multicentrická randomizovaná studie si klade za cíl porovnat CSP a HSP ve výskytu nekompletní resekce polypu, rizika komplikací a predikce faktorů nekompletní resekce. Do studie bylo zahrnuto 429 pacientů (s 608 polypy) starších 40 let s jedním polypem nebo více polypy velikosti 4–9 mm diagnostikovaných pro koloskopii. Ze studie byli vyřazeni pacienti, kteří již předtím podstoupili biopsii či pokus o polypektomii. Soubor byl rozdělen v poměru 1 : 1 CSP a HSP. Při CSP byl polyp odstraněn volným okrajem 1–2 mm s provlečením kličky lumen endoskopu. Naproti tomu při HSP klička s odstraněným polypem nebyla provlečena skrz lumen a elektrokauter byl aplikován až po snesení. Po kompletní, za inspekční kontroly provedené polypektomii byly odebrány biopsie z resekčního okraje, a to dvě u polypů 4–6 mm a tři biopsie u polypů velikosti 7–9 mm. Hlavním cílem této studie je porovnání CSP a HSP ve výskytu nekompletní resekce polypu. Ve skupině CSP bylo 34 polypů nekompletně resekováno (10,7 %; 95% CI 7,3–14,4 %) oproti tomu v HSP skupině to bylo 21 polypů (7,4 %; 95% CI 4,4–10,5 %). Je nutné poukázat na skutečnost, že u některých pacientů byl snesen více než jeden polyp u 3,2 % (95% CI −1,4 až 7,8 %). Ve skupině CSP nekompletní resekce u adenomů byla 7,5 % (95% CI 3,8–11,1 %), pro serátní léze to bylo 27,3 % (95% CI 8,7–45,9 %) a pro hyperplastické polypy 14,3 % (95% CI 7,1–21,5 %). Ve skupině HSP nekompletní resekce u adenomů byla 4,1 % (95% CI 1,3–6,9 %), pro serátní léze 16,7 % (95% CI 0,0–33,9 %) a pro hyperplastické polypy 13,4 % (95% CI 5,3–21,6 %). Celkový počet nekompletní resekce pro adenomy byl 4,1 % (95% CI 1,3–6,9 %), serátní léze 16,7 % (95% CI 0,0–33,9 %), hyperplastické polypy 13,4 % (95% CI 5,3–21,6 %). Celkově pro všechny polypy bez ohledu na metodu snesení byla četnost nekompletní resekce u 9,2 % (95% CI 6,9–11,9 %). Krvácení jako komplikace výkonu byly u 7 pacientů (1,6 %), kteří potřebovali endoskopické ošetření. V CSF skupině to byli 4 pacienti s krvácením, v HSP skupině 1, všechna krvácení byla zastavena při samotném zákroku. Žádní pacienti nebyli po výkonu přijati do nemocnice, nebyla zaznamenána žádná perforace, nebyl rozdíl v četnosti bolestí břicha mezi skupinami. Závěr udává srovnatelné výsledky v metodách CSP a HSP. Polypy se serátním histologickým nálezem mají tendenci k nekompletní resekci v porovnání s adenomy. CSP může být bezpečně použito u malých polypů v rutinní koloskopické praxi.

Články vybrali a komentovali MUDr. Mgr. Irena Míková1, MUDr. Kristýna Kaštylová2, MUDr. Vincent Zoundjiekpon3, MUDr. Silvia Cveková3 a MUDr. Robert Pospíšil4

1 Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha

2 Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty, Klinické centrum ISCARE a. s. a 1. LF UK v Praze

3 II. interní klinika –⁠ gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc

4 Gastroenterologické oddělení, Nemocnice České Budějovice, a. s.


Štítky
Dětská gastroenterologie Gastroenterologie a hepatologie Chirurgie všeobecná

Článek vyšel v časopise

Gastroenterologie a hepatologie

Číslo 3

2023 Číslo 3
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

BONE ACADEMY 2025
nový kurz
Autoři: prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., doc. MUDr. Ludmila Brunerová, Ph.D, doc. MUDr. Václav Vyskočil, Ph.D., prim. MUDr. Richard Pikner, Ph.D., MUDr. Olga Růžičková, MUDr. Jan Rosa, prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr.h.c.

Cesta pacienta nejen s SMA do nervosvalového centra
Autoři: MUDr. Jana Junkerová, MUDr. Lenka Juříková

Svět praktické medicíny 2/2025 (znalostní test z časopisu)

Eozinofilní zánět a remodelace
Autoři: MUDr. Lucie Heribanová

Hypertrofická kardiomyopatie: Moderní přístupy v diagnostice a léčbě
Autoři: doc. MUDr. David Zemánek, Ph.D., MUDr. Anna Chaloupka, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#