Doc. MUDr. Zdeňka Límanová, CSc. – první dáma české tyreoidologie

19. října 1938 se v rodině významného chirurga prof. MUDr. Zdeňka Vahaly narodila druhá dcera Zdeňka. Nejen její otec, ale i prastrýc a pradědeček byli významní čeští lékaři –⁠ profesor gynekologie Antonín Ostrčil a první předseda lékařské komory MUDr. Josef Ostrčil. Zdeňka přesto uvažovala o přírodních vědách, zejména o botanice, ale vyhlídky na učitelskou dráhu ji odradily, a proto vystudovala medicínu –⁠ na Fakultě všeobecného lékařství UK promovala v roce 1962.

Na umístěnku se dostala na internu do Sušice, po roce se jí podařilo přejít na zástup do Kladna, kde tehdy vedl nemocnici známý biochemik prim. Bedřich Nejedlý. To už byla provdána za architekta Jana Límana, který se později vypracoval na předního odborníka na architekturu zdravotnických zařízení. Na další zástup získala místo na interním oddělení Nemocnice pod Petřínem a nakonec přešla na uvolněné místo na 3. interní klinice prof. Josefa Charváta. V roce 1967 její manžel získal možnost učit na nově otevřené fakultě architektury Dalhousieovy univerzity v kanadském Halifaxu a v uvolněnější atmosféře konce 60. let Zdeňka mohla odjet za ním. Tam se –⁠ neplánovaně –⁠ zapojila jako research fellow do výzkumu využití radiojódu v laboratoři místní nemocnice, a tak se shodou řady náhodných okolností dostala k problematice štítné žlázy, které už po návratu na 3. interní kliniku zůstala věrná.

Po atestaci z interního lékařství 1. stupně složila v roce 1975 atestaci endokrinologickou. To již kromě lůžkového oddělení a laboratoře pracovala i v ambulanci pod vedením zkušených endokrinologů –⁠ doc. Otakara Blehy nebo (pozdějšího profesora) Josefa Marka. Vedla laboratoř, ve které se až do 90. let stanovovaly hormony štítné žlázy a TSH. Jejím možná největším profesním úspěchem bylo zavedení biopsií štítné žlázy do běžné ambulantní praxe –⁠ v odečítání vzorků byla víceméně samoukem, přesto se od ní učili i patologové. Od konce 80. let se systematicky zaměřila na problematiku tyreopatií v těhotenství, mnoho úsilí věnovala prosazení screeningových laboratorních i ultrasonografických vyšetření do doporučených postupů a dennodenní praxe. Od roku 1981 byla krajským endokrinologickým ordinářem. Zatímco před rokem 1989 nikdy nebyla politicky zapojena, od počátku 90. let byla několik volebních období členkou představenstva okresního sdružení České lékařské komory v Praze 2.

Habilitovala v roce 1994 prací „Lymfocytární tyreoiditis: význam diagnostiky, důsledky onemocnění“. Databáze PubMed eviduje mezi lety 1972 a 2018 více než stovku odborných sdělení, jichž je doc. Límanová autorkou či spoluautorkou; téměř polovina byla publikována anglicky v renomovaných endokrinologických periodicích. Byla též pořadatelkou specializovaného svazku „Trendy soudobé endokrinologie“. Stejně velkou zásluhou je systematická osvěta nejen pro laickou veřejnost, ale i v řadách neendokrinologů. Jako školitelka postgraduálních studentů vychovala své nástupce, její ambulancí prošla za řadu desetiletí většina lékařů připravujících se k atestaci v endokrinologii. Právem byla oceněna čestným členstvím České endokrinologické společnosti ČLS JEP a před 10 lety pamětní medailí 1. lékařské fakulty UK.

Paní docentka je stále aktivní v endokrinologické ambulanci, vystupuje v rozhlase i televizi, především však zůstává bystrým glosátorem odborného i společenského dění, přímým člověkem, přesvědčeným zastáncem liberální demokracie, který nikdy nevyužíval výhod toho či onoho politického trendu. Za 3. interní kliniku a jistě i za širokou endokrinologickou a internistickou obec jí přeji mnohé další roky činorodého a spokojeného života.

Petr Sucharda