S každým zimním sportem se pojí charakteristické úrazy, které jsou dány biomechanikou působících sil. Například s lyžováním je tak oproti jiným zimním sportům častěji spojeno poranění palce ruky a měkkých struktur kolenního kloubu.
Charakteristické poranění v souvislosti s pádem na lyžích představuje takzvaný lyžařský palec. Jedná se o lézi ulnárního kolaterálního vazu metakarpofalangeálního skloubení palce. Silný vaz zajišťuje stabilitu metakarpofalangeálního skloubení při úchopu, nestabilita vazu při neadekvátní léčbě tak pacientům způsobuje významné oslabení svalové síly v úchopu, chronické bolesti a otok.
Klinicky se poranění manifestuje otokem a hematomem v oblasti prvního metakarpofalangeálního skloubení, omezením hybnosti a bolestivostí. Na rentgenovém snímku může být současně přítomná avulze baze proximálního falangu palce, což je oblast, kam se ulnární kolaterální vaz upíná. V rámci diagnostiky je důležité zhodnocení stability ulnárního kolaterálního vazu, které se nejčastěji provádí v lokální infiltrační anestezii z důvodu redukce bolestivých spasmů falešně snižujících stupeň nestability.
Pokud je nestabilita při valgózním násilí signifikantní nebo je na rentgenovém snímku patrná signifikantní dislokace fragmentu z baze proximálního falangu, nejčastěji se − s přihlédnutím k věku a komorbiditám − přistupuje k chirurgickému řešení. V akutním stadiu je nejčastěji indikovaná sutura vazu, popřípadě osteosyntéza baze proximálního falangu. Nestabilitu lze řešit i s odstupem, v tomto případě je však většinou nutná plastika vazu, například pomocí štěpu ze šlachy musculus palmaris longus.
Konzervativní léčba je vyhrazena pro případy, kdy stabilita kloubu není signifikantně narušena. Terapie spočívá v imobilizaci palce sádrovou fixací po dobu 4–6 týdnů následované cílenou ambulantní rehabilitací. Fyzioterapie je nedílnou součástí léčby také v případě chirurgického výkonu.
V rámci terapie poranění je rovněž důležitá antiedematózní terapie, protože perzistující otok zvyšuje riziko fibrotizace měkkých tkání s následným omezením hybnosti obtížně ovlivnitelným rehabilitací. Dobře se uplatňují lokálně aplikované gely a masti s obsahem heparinů, případně jiná lokální farmaka a fytofarmaka. U těchto volně prodejných léků je dobré zvážit co nejvyšší koncentraci heparinu, lékovou formu a prostupnost do měkkých tkání (v tomto směru je s výhodou použití gelů).
Další frekventní poranění způsobené lyžováním představují úrazy kolenního kloubu vznikající při rotačním a valgózním násilí. S lyžováním je často spojena diagnóza takzvané nešťastné triády (unhappy trias) sestávající z poranění vnitřního postranního vazu, vnitřního menisku a předního křížového vazu. Klinicky se úrazy kolene projevují hemarthros, bolestivostí, omezením hybnosti a pozitivitou klinických příznaků poranění vazů či menisků.
Terapie se odvíjí od mnoha faktorů, akutní chirurgické řešení většinou vyžaduje pouze blokáda kolene manifestující se deficitem extenze. Nejčastěji je způsobena lézí předního křížového vazu nebo rupturou vnitřního menisku typu bucket handle („ucho od koše“). V ostatních případech se častěji volí primární konzervativní postup spočívající v odlehčujících punkcích kolenního kloubu, imobilizaci ortézou a odlehčování berlemi po dobu několika týdnů, s následnou ambulantní rehabilitací. Teprve v případě přetrvávání obtíží je s odstupem indikovaná artroskopická revize kolenního kloubu spojená s eventuální plastikou předního křížového vazu.
V rámci ošetřování měkkých struktur kolene ovšem neexistují univerzální guidelines, postup léčby je tak značně individualizovaný a odvíjí se také od zkušeností konkrétního pracoviště. U mladších jedinců se obecně volí razantnější postup a častěji se provádějí například sutury menisků nebo plastiky předního křížového vazu v akutním období po úrazu.
Lyžování je spojeno se širokým spektrem zranění, přičemž mezi jejich typické lokality patří základní kloub palce u ruky a kolenní kloub. Diagnostika a terapie závažnějších poranění vyžaduje péči specialisty v oboru traumatologie, méně závažné úrazy však lze řešit režimovými opatřeními v podobě lokální kryoterapie, klidového režimu a analgetik. V rámci terapie otoků a hematomů způsobených kontuzí, distenzí nebo parciálními či úplnými rupturami vazů a svalů se uplatňují také lokálně aplikované gely a masti s obsahem heparinů nebo jiná lokální farmaka a fytofarmaka, přičemž gely vykazují až 2,6× větší průnik do hluboké vrstvy měkkých tkání.
(holi)
Zdroje:
1. Weinstein S., Khodaee M., VanBaak K. Common skiing and snowboarding injuries. Curr Sports Med Rep 2019; 18 (11): 394–400, doi: 10.1249/JSR.0000000000000651.
2. Daley D., Geary M., Gaston R. G. Thumb metacarpophalangeal ulnar and radial collateral ligament injuries. Clin Sports Med 2020; 39 (2): 443–455, doi: 10.1016/j.csm.2019.12.003.
3. Posch M., Schranz A., Lener M. et al. In recreational alpine skiing, the ACL is predominantly injured in all knee injuries needing hospitalisation. Knee Surg Sports Traumatol Arthrosc 2021; 29 (6): 1790–1796, doi: 10.1007/s00167-020-06221-z.
4. Davis C. A., Hawkins S. C. Common injuries of 8 winter sports and recreational activities. Medscape, 2017 Jan 19. Dostupné na: https://reference.medscape.com/features/slideshow/winter-sports-injuries#page=1
