Epidemiologický význam klíšťat, stejně jako choroby, které přenášejí, jsou dobře známy. Avšak to, že přisátí klíštěte může způsobit alergii na maso, bylo zjištěno teprve nedávno. Syndrom alfa-gal (AGS) byl popsán až v roce 2009 a stále zde zůstává celá řada proměnných. Patogeneze této potravinové alergie není ještě zcela objasněna.
V USA bylo od roku 2010 do roku 2022 hlášeno 110 000 případů AGS, mnohem více jich však pravděpodobně nebylo diagnostikováno a/nebo nebylo hlášeno. To jsou poměrně vysoká čísla, odrážející závažnost problému.
Podle vedoucího Laboratoře molekulární biologie klíšťat v Biologickém centru AV ČR Mgr. Jana Pernera, Ph.D., je toto téma v Evropě zatím spíše akademické, současně ale upozornil na to, že existuje už i několik reportů nákazy ze Švédska: „U amerických klíšťat je přenos AGS jasně prokazatelný, ta tuzemská – Ixodes ricinus (klíště obecné) a Dermacentor reticulatus (piják lužní) se zatím jako silní přenašeči nejeví. Přesto však bez klinických dat, která dosud nejsou k dispozici, nelze dělat ucelené závěry.“
Onemocnění je spojeno s kousnutím klíštěte. Nejčastějším původcem je klíště americké (Amblyomma americanum), které se vyskytuje převážně na jihu USA a v Mexiku. Možnost nákazy i od dalších druhů klíšťat v jiných oblastech světa však není vyloučena. Klíště po přisátí na hostitele vstříkne do jeho krevního oběhu molekuly disacharidu galaktóza-α-1,3-galaktózy (označované jako αGal či alfa-gal), což poté vede k vytvoření protilátek. Vzhledem k tomu, že tato molekula je přítomna na povrchu buněk většiny savců (kromě člověka a některých primátů), tedy i krav, prasat, jehňat nebo koz, může se u postižených jedinců po konzumaci z nich vyrobených produktů (masné či mléčné výrobky, potraviny připravené ze želatiny, léčiva a podobně) rozvinout alergická reakce.
Příznaky AGS mohou zahrnovat výsev kopřivky, otok rtů, jazyka, hrdla nebo očních víček, dále kašel, potíže s dýcháním, pálení žáhy, nevolnost nebo zvracení, bolest břicha, průjem, ale také pokles krevního tlaku.
Na diagnózu AGS je třeba myslet u jedinců, u kterých se projeví opožděná alergická reakce na červené maso nebo jiné produkty savců a krevní testy následně odhalí protilátku proti molekule disacharidu alfa-gal. Mírné příznaky této alergie jsou běžně léčeny antihistaminiky. Závažnější reakce vyžadují aplikaci intramuskulární injekce adrenalinu a případně hospitalizaci na jednotce intenzivní péče. Pacientům s diagnózou AGS je poté předepsán adrenalinový autoinjektor pro případ rozvoje další alergické reakce.
Jedinec s AGS by pak měl ze svého jídelníčku zcela vyřadit maso savců (jako je hovězí, vepřové nebo jehněčí), včetně živočišných produktů (kravské mléko, sýr nebo želatina) a do budoucna se vyvarovat dalšího přisátí klíštěte.
Rizikové mohou být i některé užívané léky – antikoagulancia (například heparin) či některé protinádorové léky (například cetuximab). Riziko představují i náhrady orgánů savčího původu (např. biologická protéza srdečních chlopní prasečího původu nebo dodaná z hovězího perikardu).
(jas)
Zdroje:
1. Apostolovic D., Tran T. A., Starkhammar M. et al. The red meat allergy syndrome in Sweden. Allergo J Int. 2016; 25 (2): 49–54, doi: 10.1007/s40629-016-0098-0.
2. Apostolovic D., Grundström J., Perusko M. et al. Course of IgE to α-Gal in a Swedish population of α-Gal syndrome patients. Clin Transl Allergy 2021; 11 (10): e12087, doi: 10.1002/clt2.12087.
3. Hedlund F. Tick bites can lead to meat allergy. Karolinska Institutet, 2023 Dec 08. Dostupné na: https://ki.se/en/research/tick-bites-can-lead-to-meat-allergy
4. Mollah F., Zacharek M. A., Benjamin M. R. What is alpha-gal syndrome? JAMA 2024; 331 (1): 86, doi: 10.1001/jama.2023.23097.
5. Carson A. S., Gardner A., Iweala O. I. Where’s the beef? Understanding allergic responses to red meat in alpha-gal syndrome. J Immunol 2022; 208 (2): 267–277, doi: org/10.4049/jimmunol.2100712.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
