ČEPICK%C

Rozlišování statusu exprese receptoru HER2 na povrchu nádorových buněk karcinomu prsu pouze na pozitivní a negativní se v současnosti ukazuje jako nedostatečné. V konečném důsledku může vést i k tomu, že není podávána účinná cílená léčba. Co vlastně víme o „šedé zóně“ mezi pozitivitou a negativitou HER2?

Intersticiální plicní procesy (IPP) patří mezi časté, ale zároveň nedostatečně diagnostikované komplikace revmatoidní artritidy (RA), které značně zvyšují morbiditu a mortalitu nemocných. IPP se mohou vyskytnout v kterémkoliv stadiu RA a jejich klinický obraz je u těchto pacientů rozmanitý. Obrazy obvyklé intersticiální pneumonie (UIP) a nespecifické intersticiální pneumonie (NSIP) jsou pak nejčastějšími nálezy na CT s vysokým rozlišením (HRCT). Část pacientů s IPP asociovaným s RA může mít progredující fenotyp plicního postižení charakterizovaný nálezem rozšiřujících se fibrotických změn na HRCT, poklesem plicních funkcí, zhoršením respiračních symptomů a časnou mortalitou. Nedávno publikovaná přehledová práce shrnuje strategie záchytu, monitorování a managementu IPP u RA.

Radioterapie je nezbytnou součástí léčby mnoha typů nádorových onemocnění, avšak často s sebou přináší nepříjemné nežádoucí vedlejší účinky. Na Klinice radiační onkologie Masarykova onkologického ústavu v Brně (MOÚ) se při terapii těchto komplikací, zejména pak poradiační dermatitidy, která je nejčastější komplikací radioterapie, osvědčují produkty HydroClean a RespoSorb Super. V následujícím textu sdílíme své praktické zkušenosti z každodenní péče o pacienty trpící následky ozařování.

Levothyroxin (LT4) je synteticky připravená levotočivá forma thyroxinu. Jeho hlavní indikací je substituční terapie hypotyreózy jakéhokoliv typu. Využívá se také k supresní léčbě u tyreoidálních karcinomů. Terapeutická dávka závisí na reziduální aktivitě štítné žlázy (ŠŽ), hmotnosti pacienta (množství netukové tkáně) a požadovaném cíli léčby. Dávka se upravuje za monitorování hladiny tyreotropního hormonu (TSH). Její titrace a úpravy v průběhu života pacienta představují komplexní problematiku vyžadující posouzení řady faktorů. Na praktické aspekty týkající se dávkování levothyroxinu se ptáme přednosty 3. interní kliniky –⁠ kliniky endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze prof. MUDr. Michala Krška, DrSc., MBA.

Je známo, že většina pacientů s depresí se setká s určitou formou spánkové poruchy. V následujícím textu se proto stručně zabýváme komplexním vztahem mezi depresí a spánkem a přinášíme i několik praktických doporučení, která mohou nemocným pomoci zlepšit spánek.

Chronická tromboembolická plicní hypertenze (CTEPH) je onemocnění charakterizované vzestupem středního tlaku v plicním řečišti ≥ 25 mm Hg na podkladě intraluminálně organizovaných trombů, stenóz a uzávěrů jednotlivých větví plicnice a periferní cévní remodelace. Jedná se o chronickou komplikaci akutní plicní embolie. Důsledkem obstrukce plicnice je vzestup plicní cévní rezistence (Pulmonary Vascular Resistance –⁠ PVR) vedoucí k zatížení pravé komory srdeční a k pravostrannému srdečnímu selhání. Metodou volby v léčbě pacientů s CTEPH je chirurgická endarterektomie plicnice (PEA), výkon prováděný v hluboké hypotermii, v cirkulační zástavě. Jediným centrem specializujícím se na chirurgickou léčbu pacientů s CTEPH v ČR je Kardiocentrum VFN a 1. LF UK v Praze, na němž bylo v letech 2004–2017 operováno 314 pacientů (včetně 50 pacientů ze Slovenské republiky, kde tato léčba dostupná není). Pacienti s periferním typem postižení, u nichž nález není operabilní, a zároveň pacienti po PEA s reziduální plicní hypertenzí, jsou indikováni ke specifické vazodilatační terapii. V indikovaných případech se v léčbě pacientů uplatňuje také balonková angioplastika a transplantace plic.

Jednou z příčin nehojících se ran je infekce v ráně, za jejímž přetrváváním může stát antibiotická (ATB) rezistence. Ta však není jediným faktorem způsobujícím prolongované hojení. Náš tým recentně realizoval studii, jejímž cílem bylo tyto faktory identifikovat. Na podkladě výsledků, shrnutých níže, jsme konstatovali, že časná identifikace lokálních a systémových rizikových faktorů pro nehojící se rány může významně přispět k úspěšnému hojení a zkrácení jeho doby.

Jedním z největších omezení tradičních antihistaminik jsou tlumivé účinky na centrální nervový systém. Novější antihistaminika nepůsobí sedativně, nejsou spojená se závažnými nežádoucími účinky a některá navíc působí také imunomodulačně.

Karcinom slinivky břišní patří mezi nejzákeřnější nádory vůbec. Může se vyvíjet bez příznaků i více než 10 let. Když se však objeví první signifikantní příznaky, je už na léčbu často pozdě. Přinášíme stručné shrnutí současných doporučení ohledně protokolu screeningu tohoto onemocnění obecně a u vysoce rizikových populací.

Článek německých autorů shrnuje výsledky dosahované s inhalátorem Genuair® (v USA se dodává pod názvem Pressair®), které dokládají jeho snadné používání, jednoduché zaškolení pacientů, nízkou chybovost při inhalaci v porovnání s jinými inhalátory a také vysokou spokojenost pacientů a ochotu pokračovat v léčbě.

Loni publikovaná metaanalýza provedená tchajwanskými odborníky hodnotila souvislost mezi užíváním statinů a výskytem demence. K jakým zjištěním autoři došli?

Erektilní dysfunkce je definována jako neschopnost dosáhnout nebo udržet erekci penisu dostačující k dosažení uspokojivého sexuálního aktu. Tento problém postihuje až 75 % pacientů s vysokým kardiovaskulárním rizikem. Těmto pacientům jsou předepisovány různé skupiny léčiv, mezi které patří také betablokátory. Dle některých dat je právě této skupině léků přisuzováno narušení erektilní funkce a s tím spojené negativní ovlivnění adherence pacientů k léčbě.

Metformin je lékem 1. volby v terapii diabetu mellitu 2. typu (DM2). Užívají ho desetitisíce Čechů. Studie však ukazují, že dlouhodobá léčba metforminem může být provázena deficiencí vitaminu  B₁₂ a zhoršením příznaků neuropatie. Americká diabetologická asociace (ADA) proto doporučuje pravidelné monitorování hladiny vitaminu  B₁₂ u pacientů léčených metforminem, zejména v případě anémie nebo periferní neuropatie.

Studie provedená týmem autorů z několika klinických pracovišť v Japonsku ukazuje, že druh a délka předchozí léčby osteoporózy těsně před nasazením romosozumabu ovlivňuje jeho terapeutický efekt. Romosozumab jako protilátka zaměřená proti sklerostinu stimuluje tvorbu kosti a potlačuje kostní resorpci. Autoři studie zjišťovali, zda účinnost 12měsíční léčby romosozumabem závisí na délce předchozí léčby teriparatidem, denosumabem nebo perorálními bisfosfonáty.

Teriflunomid je perorální chorobu modifikující léčivo (DMDs) využívané v terapii relabující-remitující roztroušené sklerózy (RRRS). Autoři níže citované americké práce hodnotili adherenci k této léčbě a následně vliv adherence na výskyt relapsů RRRS a čerpání zdravotní péče během 1 roku po první preskripci teriflunomidu.