syndrom suchého oka

Hemofilie je tradičně považována za výlučně mužské onemocnění, na jednoho muže s hemofilií B však připadají až 3 ženy přenašečky, které mohou rozvinout různě závažné krvácivé komplikace, a to zejména po porodu, v průběhu menstruace nebo pooperačně. Přehledový článek autorského týmu z několika amerických univerzitních pracovišť, publikovaný v listopadu 2017 v časopisu Haemophilia, se zaměřuje na problematiku krvácení u přenašeček hemofilie B.

K léčbě pacientů s těžkým průběhem onemocnění COVID-19 se užívají mimo jiné systémové kortikosteroidy. Tito nemocní jsou ve zvýšeném riziku oportunních bakteriálních i mykotických infekcí. Závažná je zejména plicní aspergilóza, mukormykóza je spíše vzácná.

Výsledky studií naznačují, že užívání nízkomolekulárních heparinů během těhotenství může vést k lepší prognóze u žen s trombofilií a recidivujícími potraty. Skupina autorů z Izraele porovnávala rozdíly v účinnosti při podávání 2 různých dávek enoxaparinu u žen s dědičnou trombofilií a anamnézou 2 a více spontánních potratů nebo 1 úmrtí plodu bez zjevné příčiny.

Imunitní trombocytopenická purpura neboli imunitní trombocytopenie (ITP) se typicky projevuje krvácením vznikajícím kvůli nízkému počtu krevních destiček. Některá krvácení mohou být život ohrožující až fatální. Klinické zkušenosti naznačují, že i v rámci akutních krvácivých komplikací, ať již při akutní ITP nebo při exacerbaci chronické ITP, lze časně využít agonistu trombopoetinového receptoru (TPO-RA) romiplostim. Japonští autoři v této souvislosti popsali 3 kazuistiky závažného difuzního alveolárního krvácení (DAH) provázejícího různá jiná základní onemocnění.

Betaxolol je vysoce kardioselektivní kompetitivní blokátor β1-adrenergních receptorů bez vnitřní sympatomimetické aktivity. Podle současných Evropských doporučení pro diagnostiku a léčbu hypertenze představují beta-blokátory jednu z pěti základních skupin antihypertenziv, která jsou vhodná pro zahájení léčby i dlouhodobou udržovací léčbu hypertenze. Beta-blokátory jsou základem terapie u pacientů po infarktu myokardu a s anginou pectoris.

Telmisartan, blokátor receptoru AT1 pro angiotenzin II a parciální agonista receptoru PPAR-γ, je široce užívané antihypertenzivum. Receptor PPAR-γ hraje roli v genezi osteoblastů a osteoklastů a antidiabetické léky ze skupiny thiazolidindionů, jež působí jako agonisté tohoto receptoru, mají známý inhibiční efekt na kostní metabolismus a zvyšují riziko netraumatických fraktur. Znalosti stran potenciálního obdobného působení telmisartanu jsou však limitované. Následující studie srovnávala vliv telmisartanu a losartanu (blokátoru AT1 bez agonistického účinku na PPAR-γ) na markery kostního obratu u pacientů s nově diagnostikovanou hypertenzí.

Vedle jiných možných komorbidit u pacientů s ITP představuje tromboembolie jednu z potenciálních obtíží, které vyžadují zvláštní pozornost.

Antikoagulancia se využívají jak k léčbě, tak profylaxi získaných trombofilních stavů. Zatímco heparin nebo warfarin jsou používány již desítky let, nové skupiny přímých perorálních antikoagulancií byly do klinické praxe uvedeny relativně nedávno. Autoři přehledové práce se proto zaměřili na srovnání jejich výhod a nevýhod.

Standardem v léčbě pacientů s fibrilací síní, u kterých byla provedena perkutánní koronární intervence (PCI), je trojitá antitrombotická terapie v podobě kombinace warfarinu a dvou antiagregačních léčiv jako prevence cévní mozkové příhody, restenózy stentu nebo rekurentní kardiální ischemie. Tato trojkombinace je ovšem spojena s vysokým rizikem krvácení. Cílem studie RE-DUAL PCI bylo srovnání trojité antitrombotické terapie zahrnující warfarin s dvojkombinací obsahující dabigatran ve vztahu k výskytu závažných a klinicky relevantních krvácivých epizod.

Imunitní trombocytopenická purpura (ITP) se rozvine u 8 % jedinců s primární imunitní nedostatečností (PID) s převážně protilátkovým deficitem. Kortikosteroidy či intravenózní imunoglobuliny (IVIG) podávané v 1. linii terapie ITP mohou u těchto nemocných zvýšit riziko infekcí. Léčebnou alternativu představují agonisté receptorů pro trombopoetin (TPO-RA), jejichž účinky nejsou založeny na imunosupresi. Jaký je jejich efekt a bezpečnost u pacientů s PID s převážně protilátkovým deficitem? Na to se zaměřila francouzská retrospektivní studie, jejíž výsledky byly nedávno publikovány v časopisu Blood Advances.