Můžete nás provést klíčovými fázemi rozvoje respirační infekce, od počátečního narušení sliznice až po potenciální rozšíření do dolních cest dýchacích?
Dnes víme, že 80−90 % infekcí u dětí v první dekádě života je vyvoláno viry. Dominantní skupinou jsou rinoviry, kterých známe asi 110. Špatnou zprávou je, že mezi nimi neexistuje zkřížená imunita. Aby virus vyvolal infekci, musí se namnožit na určité množství. V tomto případě v nosohltanu, odtud se infekce může šířit do dolních cest dýchacích. U dětí je průběh onemocnění komplikován tím, že mají užší dýchací cesty a 2−3× vyšší hustotu hlenových žlázek. Hlen je přitom ideálním prostředím pro množení patogenů. Povrch dýchacích cest představuje mechanickou bariéru, která je součástí nespecifické imunity a zabraňuje přichycení viru či bakterie. Po narušení této bariéry se spouští zánětlivá odpověď.
Jak reaguje imunitní systém, zejména neutrofily, na přítomnost patogenu v dýchacích cestách?
Neutrofily patří mezi hlavní buňky účastnící se obranné zánětlivé reakce. Během 24−48 hodin po napadení organismu virem či bakterií se uvolní enzymy, které jsou odpovědné za změnu barvy hlenu na zelenou, později žlutou. Tato situace nám v praxi občas způsobuje starosti, neboť pediatři v tomto stadiu často nesprávně nasazují antibiotika. Jedná se však o fyziologickou reakci organismu. V dalším kroku pak neutrofily (mikrofágy) pohlcují a usmrcují patogeny. Dochází tedy k fagocytóze, při níž se uvolňují kyslíkové radikály, které mohou mít negativní účinek na epitel dýchacích cest.
Které faktory umožní virům a bakteriím znásobit se do kritického množství, kdy již dojde k propuknutí respirační infekce?
Roli může hrát snížená hladina IgA protilátek, kterou se vyskytuje častěji u dětí s alergickým onemocněním. Tyto protilátky hrají klíčovou roli v obraně epitelu dýchacích cest – označují viry a bakterie, aby je mohly fagocytující buňky zlikvidovat. Pokud však IgA protilátky chybějí nebo jsou v nízké koncentraci, viry a bakterie se mohou snadněji přichytit na sliznici dýchacích cest. Tam se pak rychle množí, dosáhnou kritického množství, prolomí fyziologickou bariéru a šíří se dál – z nosohltanu do hrtanu. U dětí se nejčastěji setkáváme právě s rinofaryngolaryngitidami, ale v těžších případech může infekce postoupit do průdušek a dále do plic.
Co se děje při respirační infekci s antioxidačními mechanismy?
Jak jsme si již řekli, zánět je nejstarší a nejkomplexnější fyziologická obranná reakce organismu. Avšak při tomto procesu se uvolňují škodlivé kyslíkové radikály a spotřebovávají se ochranné antioxidační mechanismy. Dá se říci, že při probíhající infekci se tyto kyslíkové radikály obracejí proti vlastnímu organismu a narušují aktivitu slizničních a dalších buněk.
Jak postupovat v managementu respiračních infekcí, aby se zabránilo rozšíření do dolních cest dýchacích?
V rámci zánětu dochází v dýchacích cestách k tvorbě otoku a zvýšené tvorbě hlenu. V časné fázi onemocnění je důležité rozlišit, zda se jedná o virovou, nebo bakteriální infekci. Vedle vyhodnocení klinických příznaků lze využít stanovení C-reaktivního proteinu (CRP), které má dnes většina pediatrů a praktických lékařů k dispozici, nebo PCR diagnostiku. Co se týká komerčně dostupných diagnostických testů v rukou rodičů dětských pacientů, ty bývají různě citlivé a jejich hodnota pro diagnostiku a volbu dalšího postupu bývá méně vypovídající.
U dětí opakovaně nemocných je důležité počítat s možným šířením infekce do dolních cest dýchacích a rozvojem obstrukční bronchitidy. Důležitým a dnes často opomíjeným přístupem je pravidelné sledování dětského pacienta – v prvních 5 dnech by jej měl lékař vidět 2−3×. Postup infekce lze ovlivnit například podáním některých látek, mezi něž patří mukolytika.
V čem se respirační infekty liší u dětí ve srovnání s dospělými?
Rozdíly v průběhu onemocnění jsou dány jednak anatomickými poměry dýchacích cest. U novorozenců a malých dětí jsou dýchací cesty mnohem užší, otok bývá větší a snižuje proudění vzduchu. Také poslechový nález bývá u dětí daleko výraznější než u dospělých. Když se k tomu přidá zvýšená tvorba hlenu, v klinickém obrazu dominuje obstrukce dýchacích cest a ztížené dýchání.
Jsou nějaká nová zjištění z výzkumu či klinické praxe, pokud jde o možnost včasné intervence?
Ukazuje se, že v časné fázi respiračního onemocnění může pomoci nasazení erdosteinu. Tato mukoaktivní látka snižuje tvorbu hlenu v dýchacích cestách a má antioxidační efekt. Redukuje poškození epitelu a snižuje riziko rozvoje infekce v horních dýchacích cestách a rozšíření do dolních dýchacích cest. Podávání tohoto léčiva tak chrání rizikové děti s alergiemi, chronickým či opakovaným onemocněním a nedonošené. Doporučuje se podávat jej před nasazením antibiotik.
MUDr. Andrea Skálová
redakce proLékaře.cz
