Pro systémový lupus erythematodes (SLE) jsou charakteristické heterogenní klinické projevy, různorodý průběh onemocnění i signifikantní morbidita zahrnující nepředvídatelná vzplanutí choroby. Cílem léčby SLE je dosažení kontroly onemocnění (ideálně remise nebo alespoň nízké aktivity SLE), aby se zabránilo nevratnému orgánovému poškození a zlepšila se kvalita života pacientů.
Objektivní hodnocení aktivity onemocnění zůstává vzhledem ke komplexním a rozmanitým manifestacím SLE poměrně obtížné. Za tímto účelem bylo vyvinuto a validováno několik nástrojů, všechny však mají svá omezení. V klinických studiích se proto stále častěji využívají kompozitní indexy jako SLE Responder Index 4 (SRI-4) nebo kombinované hodnocení BICLA dle kritérií BILAG (British Isles Lupus Assessment Group). BICLA na rozdíl od indexu SRI-4 umožňuje inkrementální hodnocení aktivity onemocnění, neboť se neomezuje pouze na přítomnost/nepřítomnost dané manifestace SLE.1
Účinnost belimumabu, monoklonální protilátky proti cytokinu BlyS, byla prokázána v několika velkých randomizovaných hodnoceních (RCT) fáze III.2 Recentně byla publikována post hoc analýza 5 RCT (BLISS-52,3 BLISS-76,4 BLISS-SC,5 BLISS-NEA6 a EMBRACE7) s celkovým počtem 3086 pacientů s aktivním SLE, která se zaměřila na hodnocení účinnosti belimumabu dle indexu BICLA.1
U celkové populace po adjustaci na rozdíly jednotlivých studií byl u belimumabu zjištěn vysoce signifikantní rozdíl oproti placebu z hlediska četnosti odpovědí dle BICLA po 52 týdnech léčby (poměr šancí [OR] 1,45; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,25–1,72; p < 0,001). Belimumab vykazoval vyšší frekvenci dosažení terapeutické odpovědi dle BICLA bez ohledu na vstupní dávkování systémové kortikoterapie a častější udržení odpovědi při souběžné léčbě antimalariky. Vyšší frekvence odpovědí při léčbě belimumabem byla konzistentní i v podskupinách pacientů se vstupním skóre SLEDAI-2K ≥ 10, pozitivitou anti-dsDNA protilátek nebo nízkou hladinou složek komplementu C3/C4.1
Další recentní publikace analyzovala ve stejné sdružené populaci účinnost belimumabu na kožní a slizniční projevy a vaskulitidu.8 Mukokutánní manifestace (nejčastěji erytém či alopecie) byly dle hodnocení SELENA-SLEDAI (Safety of Estrogens in Lupus Erythematosus National Assessment – SLE Disease Activity Index) vstupně přítomné u 85 % pacientů ve skupině s belimumabem i placebem. Pokud bylo hodnocení provedeno dle BILAG (British Isles Lupus Assessment Group-based Combined Lupus Assessment criteria), vyskytovaly se mukokutánní projevy u 58 % léčených belimumabem a u 62 % jedinců v placebové skupině. Vaskulitida byla vstupně přítomná přibližně u 9 % pacientů v obou skupinách.
Po 52 týdnech léčby bylo zlepšení v mukokutánních doménách zaznamenáno u signifikantně většího počtu účastníků léčených belimumabem oproti placebu (59 vs. 49 % dle SELENA-SLEDAI, 54 vs. 43 % dle BILAG; obě p < 0,0001). Významně větší efekt belimumabu byl pozorován u všech hodnocených položek v indexu SELENA-SLEDAI (vaskulitida, erytém, alopecie a slizniční ulcerace) a u 9/20 položek hodnocení dle BILAG (mírný makulopapulární výsev, lokalizované aktivní diskoidní léze, mírná alopecie, malé slizniční ulcerace, malární erytém, subkutánní noduly, edém prstů, závažná kožní vaskulitida včetně ulcerace, mírná kožní vaskulitida).8
U stejného souboru pacientů byla dále provedena analýza sérologických markerů.9 Jejím cílem bylo zhodnotit, zda je prognostický význam dosažení klinické remise dle kritérií DORIS (Definition of Remission in SLE) či stavu nízké aktivity onemocnění (LLDAS; hodnocení zahrnuje i sérologické markery) ovlivněn sérovou hladinou složek komplementu (C3/C4) nebo protilátek proti dsDNA. Analýza hodnotila, zda přítomnost aktivní sérologie zvyšuje riziko těžkého (BILAG ≥ 1A/2B) či renálního (BILAG A/B) vzplanutí.
Z celkového počtu 45 254 hodnocených měsíčních návštěv pacientů proběhlo 1871 v remisi dle DORIS a 4760 ve stavu LLDAS. Dosažení remise dle DORIS mělo silnější protektivní vliv proti těžkým vzplanutím, pokud bylo provázeno negativitou anti-dsDNA (OR 0,042; 95% CI 0,005–0,331 vs. populace bez dosažení remise dle DORIS) nebo normální/vysokou hladinou C3/C4 (OR 0,216; 95% CI 0,094–0,494). Protektivní vliv remise dle DORIS byl nižší u pacientů s pozitivitou anti-dsDNA (OR 0,511; 95% CI 0,284–0,919) či nízkou hladinou komplementu (OR 0,528; 95% CI 0,261–1,076).9 Obdobné výsledky byly pozorovány i u pacientů s dosažením LLDAS s normální vs. aktivní sérologií.
Klinická remise dle DORIS se sérologickou aktivitou onemocnění s sebou nesla přibližně 6× vyšší riziko renálního vzplanutí oproti pacientům, kteří dosáhli jak klinické, tak sérologické remise. Akumulace orgánového poškození byla nejnižší u jedinců, kteří vykazovali přetrvávající klinickou remisi dle DORIS a ≥ 1 návštěvu s negativitou anti-dsDNA či normální hladinou komplementu.9
Nedávno publikované post hoc analýzy 5 velkých RCT potvrdily účinnost belimumabu u pacientů se SLE s ohledem na celkovou terapeutickou odpověď1 i zmírnění mukokutánních projevů a vaskulitidy.8 Potvrzen byl také protektivní efekt sérologické remise.9 Pacienti s nedávnou aktivitou nemoci, kteří splňují klinická kritéria odpovědi na léčbu, ale přetrvává u nich abnormální sérologie, by tak mohli profitovat z bedlivého sledování pro minimalizaci rizika vzplanutí.
(este)
Zdroje:
1. Parodis I., Lindblom J., Palazzo L. et al. Outcomes of patients with systemic lupus erythematosus treated with belimumab: a post hoc efficacy analysis of five phase III clinical trials by British Isles Lupus Assessment Group-based Combined Lupus Assessment criteria. RMD Open 2025; 11 (2): e005444, doi: 10.1136/rmdopen-2025-005444.
2. SPC Benlysta. Dostupné na: www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/benlysta-epar-product-information_cs.pdf
3. Navarra S. V., Guzmán R. M., Gallacher A. E. et al. Efficacy and safety of belimumab in patients with active systemic lupus erythematosus: a randomised, placebo-controlled, phase 3 trial. Lancet 2011; 377: 721–731, doi: 10.1016/S0140-6736(10)61354-2.
4. Furie R., Petri M., Zamani O. et al. A phase III, randomized, placebo-controlled study of belimumab, a monoclonal antibody that inhibits B lymphocyte stimulator, in patients with systemic lupus erythematosus. Arthritis Rheum 2011; 63: 3918–3930, doi: 10.1002/art.30613.
5. Stohl W., Schwarting A., Okada M. et al. Efficacy and safety of subcutaneous belimumab in systemic lupus erythematosus: a fifty-two-week randomized, double-blind, placebo-controlled study. Arthritis Rheumatol 2017; 69: 1016–1027, doi: 10.1002/art.40049.
6. Zhang F., Bae S. C., Bass D. et al. A pivotal phase III, randomised, placebo-controlled study of belimumab in patients with systemic lupus erythematosus located in China, Japan and South Korea. Ann Rheum Dis 2018; 77: 355–363, doi: 10.1136/annrheumdis-2017-211631.
7. Ginzler E., Guedes Barbosa L. S., D’Cruz D. et al. Phase III/IV, randomized, fifty-two-week study of the efficacy and safety of belimumab in patients of black African ancestry with systemic lupus erythematosus. Arthritis Rheumatol 2022; 74: 112–123, doi: 10.1002/art.41900.
8. Manzi S., Sánchez-Guerrero J., Yokogawa N. et al. The effect of belimumab on mucocutaneous and vasculitis manifestations in patients with systemic lupus erythematosus: a large pooled post hoc analysis. Lupus 2025; 34 (7): 666–678, doi: 10.1177/09612033251337130.
9. Gomez A., Lindblom J., Parodis I., Bertsias G. Treat-to-target in SLE: is serology important? Results from an integrated analysis of five randomized clinical trials of belimumab. Rheumatology (Oxford) 2025; 64 (6): 3598–3605, doi: 10.1093/rheumatology/keaf107.
