TNF-α hraje významnou roli v patogenezi autoimunitních onemocnění. Jeho inhibice se využívá v terapii revmatických onemocnění, nespecifických střevních zánětů a psoriázy, ať už v monoterapii, nebo v kombinaci s jinými protizánětlivými či chorobu modifikujícími léky.
Pacienti léčení inhibitory TNF-α jsou ale vystaveni zvýšenému riziku infekcí včetně reaktivace latentní tuberkulózy a rozvoje oportunních infekcí. Před zahájením léčby inhibitory TNF-α je proto třeba pečlivě odebrat zdravotní anamnézu, provést kožní tuberkulinový test a rentgen hrudníku, věnovat pozornost rizikovým faktorům infekce pneumocystis jirovecii a u pacientů s vysokým rizikem reaktivace herpetu zosteru využít přínosu očkování či druhého očkování v dospělosti. Během léčby inhibitory TNF-α je také doporučeno virologické sledování z důvodu možné hepatitidy B a C.
Očkování proti herpetu zosteru patří tedy mezi opatření pro minimalizaci rizika infekce u pacientů s vysokým rizikem, u nichž má být zahájena léčba inhibitory TNF-α.
(zza)
Zdroj: Murdaca G., Spano F., Contatore M., et al. Infection risk associated with anti-TNF-α agents: a review. Expert Opin Drug Saf. 2015 Jan 29 : 1–12. [Epub ahead of print]
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
