Porovnání tirzepatidu a semaglutidu 1× týdně u pacientů s DM 2. typu a nadváhou/obezitou

Metodika a průběh studie

Jednalo se o otevřenou randomizovanou studii fáze III, do které byli zařazeni dospělí s DM2 nedostatečně kompenzovaným na léčbě metforminem v dávce ≥ 1500 mg/den (HbA_1c 7–10,5 %, což odpovídá 53–91 mmol/mol) a BMI ≥ 25 kg/m². Dávka obou léků byla postupně titrována. Primárním sledovaným parametrem byl pokles HbA_1c od vstupu do studie do 40. týdne. Hlavní sekundární sledované parametry zahrnovaly pokles tělesné hmotnosti ve stejném období a podíl pacientů s dosažením hladiny HbA_1c < 53 mmol/mol a < 39 mmol/mol.

Studie probíhala v letech 2019–2021. Randomizováno bylo 1879 pacientů průměrného věku 56,6 roku, 53 % tvořily ženy. Vstupní charakteristiky byly v terapeutických skupinách podobné. Průměrná délka trvání DM2 činila 8,6 roku, průměrná hladina HbA_1c 67 mmol/mol (8,28 %), průměrný BMI 34,2 kg/m² a tělesná hmotnost 93,7 kg.

Výsledky

Účinnost

Průměrná hladina HbA_1c klesla s jednotlivými dávkami tirzepatidu (5, resp. 10, resp. 15 mg) o 2,01, resp. o 2,24, resp. o 2,30 procentního bodu, se semaglutidem o 1,86 procentního bodu, což znamená jak non-inferioritu tirzepatidu vůči semaglutidu z hlediska snížení HbA_1c, tak jeho superioritu, protože pro všechny dávky je rozdíl oproti semaglutidu statisticky významný. Výsledná průměrná hladina HbA_1c byla s tirzepatidem 44 mmol/mol (6,19 %), resp. 41 mmol/mol (5,91 %), resp. 40 mmol/mol (5,82 %) a se semaglutidem 47 mmol/mol (6,42 %).

Cílové hodnoty HbA_1c < 53 mmol/mol (7 %) dosáhlo s tirzepatidem 82 %, resp. 86 %, resp. 86 % pacientů, se semaglutidem 79 %, což znamená statisticky významný rozdíl oproti semaglutidu u dávky tirzepatidu 10 a 15 mg. Podobně hladiny HbA_1c < 39 mmol/mol (5,7 %) dosáhlo na konci studie s tirzepatidem 27 %, resp. 40 %, resp. 46 % pacientů v porovnání s 19 % pacientů na semaglutidu. I zde je rozdíl statisticky významný ve prospěch tirzepatidu u dávek 10 a 15 mg v porovnání se semaglutidem.

Tirzepatid dále vedl k významně větší průměrné redukci tělesné hmotnosti než semaglutid, a to o 1,9 kg, resp. o 3,6 kg, resp. o 5,5 kg (pro všechna porovnání p <0,001).

Obr.  Průměrný pokles hladiny HbA_1c (A) a tělesné hmotnosti (B) při léčbě tirzepatidem a semaglutidem u pacientů s DM2 a nadváhou ve studii SURPASS-2

Bezpečnost

Pokud se týká bezpečnosti, nejčastější nežádoucí příhody byly ve všech terapeutických skupinách gastrointestinální, převážně mírné až středně těžké. Nauzea se vyskytla u 17–22 % pacientů s tirzepatidem vs. 18 % se semaglutidem, průjem u 13–16 % vs. 12 % a zvracení u 6–10 % vs. 8 %. Hypoglykémie (< 3 mmol/l) byla zaznamenána u 0,2–1,7 % léčených tirzepatidem a u 0,4 % léčených semaglutidem. Závažné nežádoucí příhody byly hlášeny u 5–7 % pacientů s tirzepatidem a u 3 % se semaglutidem.

Závěr

U pacientů s DM2 nedostatečně kompenzovaným při léčbě metforminem a s nadváhou/obezitou prokázal tirzepatid (5–15 mg 1× týdně s.c.) během 40 týdnů léčby non-inferioritu i superioritu oproti semaglutidu (1 mg 1× týdně s.c.) z hlediska snížení HbA_1c. Vedl také k většímu poklesu tělesné hmotnosti. Bezpečnost obou léků odpovídala známému profilu.

(zza)

Zdroje:
1. Frías J. P., Davies M. J., Rosenstock J. et al.; SURPASS-2 Investigators. Tirzepatide versus semaglutide once weekly in patients with type 2 diabetes. N Engl J Med 2021; 385 (6): 503−515, doi: 10.1056/NEJMoa2107519. 
2. SPC Mounjaro. Dostupné na: www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/mounjaro-epar-product-information_cs.pdf