Srovnání mezi topickým užitím medu a mafenidacetátu v léčbě popálenin

V íránské studii bylo provedeno histologické i klinické porovnání čerstvých středně hlubokých popálenin ošetřených medem a mafenidacetátem ve dvou skupinách po padesáti náhodně vybraných pacientech.

Ve skupině léčené medem se u 84 % vytvořila dostatečná epitalizace do sedmého dne a u 100 % do 21. dne. U pacientů s mafenidacetátem se do sedmého dne epitalizace objevila u 72 % a v 84 % do 21. dne. Histologický průkaz reparativní aktivity byl pozorován do sedmého dne u 80 % popálenin léčených medem, známky zánětu byly minimální. U skupiny léčené mafenidacetátem se reparativní aktivita do sedmého dne objevila u 52 %, ovšem se známkami zánětu. Do 21. dne dosáhla reparativní aktivita 100 % u medu a 84 % u mafenidacetátu.

Diskuze

Má se za to, že léčivý účinek medu spočívá v jeho fyzikálních a chemických vlastnostech. Vysoká osmolalita a acidita, obsah peroxidu vodíku, flavonoidů, propolisu, včelího vosku a pylu přispívají k jeho antibakteriálním účinkům. Kromě toho med působí inhibičně na růst řady bakterií, včetně některých kmenů MRSA, což činí med atraktivním v prevenci a léčbě jak akutních, tak chronických ran.

Mafenidacetát je sulfonamid s rychlým a hlubokým prosáknutím do popáleniny a skvělými antibiotickými vlastnostmi jak na grampozitivní, tak na gramnegativní bakterie. U pacientů léčených mafenidacetátem trvala exsudace tekutiny déle a 60 % popálenin vyžadovalo odstranění příškvarů. Pokud se objevila granulační tkáň, rány se zahojily, ovšem u osmi pacientů musely být použity kožní štěpy.

Závěr

Med jako topické agens neadheruje k popálenému povrchu. V porovnání s mafenidacetátem je med účinnější k povrchovým popáleninám, protože podporuje rychlou reepitelizaci a omezuje zánětlivou reakci. Navíc je léčba povrchových popálenin medem cenově výhodná, protože zkracuje dobu léčby.

Tato studie prokázala, že léčba medem urychlila hojení ran, epitelizaci, omezila jizvení a depigmentaci a v léčbě povrchových popálenin se ukázala být efektivnější než jiná topická léčba, například mafenidacetátem. Je však nutné provést více studií in vivo.

(dak)

Zdroj: Maghsoudi H., Salehi F., Khosrowshahi M. K., Baghaei M., Nasirzadeh M., Shams R. Comparison between topical honey and mafenide axetate in treatment of burn wounds, Ann Burns Fire Disasters. 2011 September 30; 24 (3): 132–137.