Pozdní diagnóza infekce HIV: jak je závažná a jak jí předcházet?

Rizika pozdní diagnostiky a ohrožené skupiny

Ačkoli se počty nových infekcí v celosvětovém měřítku snižují, zůstává tato infekce závažným problémem a její časná diagnostika je zásadní, i když někdy svízelná. Někteří nemocní vyhledají lékařskou péči velmi pozdě. Pozdně diagnostikovaná infekce HIV je charakterizovaná změnou zdravotního stavu odpovídajícímu rozvinutému syndromu získaného selhání imunity (AIDS) a počtem CD4 leukocytů klesajícím pod 350/µl.

Pozdní diagnostika HIV infekce je spojená se zvýšenou morbiditou a mortalitou pacientů, vyššími náklady na zdravotní péči a rizikem šíření infekce. Pozdně diagnostikovaných případů se v evropských podmínkách dle různých údajů uvádí mezi 38,3 a 49,8 %. Pozdní odhalení infekce je pravděpodobnější u žen, heterosexuálů, starších mužů a osob pocházejících z oblastí mimo Evropu.

Ilustrativní kazuistika

32letý dosud zdravý muž vyhledal lékaře pro průjem, subfebrilie, hubnutí a únavu. Během následujících 2 let absolvoval řadu vyšetření, která odhalila intraabdominální lymfadenopatii, histiocytovou kolitidu, gastritidu a refluxní ezofagitidu. Ve střevech byly při kapslové endoskopii nalezeny červovité struktury, ale mikrobiologické vyšetření stolice neodhalilo žádné patogeny. Pacient byl léčen steroidy, mesalazinem, antibiotiky a antihelmintiky, ovšem bez úlevy. Poté sám požádal o vyšetření na HIV, které bylo pozitivní. Nemocný otevřeně přiznal, že mívá pravidelný nechráněný sex s muži. Zdůrazňoval, že se ho na to dosud nikdo neptal − jako ženatý muž s dětmi byl považován za málo rizikového. V době diagnózy měl počet CD4 34/µl (4 %) a nálož HIV RNA 300 000 kopií/ml.

Jak snížit počet pozdně diagnostikovaných?

1. Aktivně se ptát na nechráněný sex i výsledky předchozích HIV testů a snažit se destigmatizovat vyšetřování. HIV test by měl být běžnou součástí každého preventivního vyšetření. Nedoporučuje se však otázka „Myslíte si, že máte zvýšené riziko nákazy virem HIV?“, protože v případě záporné odpovědi se stává problematickým pacienta přesvědčit k preventivnímu vyšetření.
2. Myslet v širších souvislostech. Na „typické“ rizikové osoby si vzpomeneme snadno, je však třeba zahrnout infekci HIV do diferenciální diagnostiky podezřelých stavů i u osob, které typicky rizikové nejsou. Například pacienti s oportunními infekcemi nebo dlouhodobými, nelepšícími se obtížemi jsou indikovaní k testu na HIV, ať už se jedná o muže, nebo ženy jakéhokoli věku a sexuální orientace.
3. Na scestí nás může zavést i chybný úsudek o pacientovi. Že daná osoba není navenek typicky riziková, neznamená, že se rizikově nechová. Ani zdvořilost, ani stud by neměly být překážkou v kladení cílených otázek na rizikové faktory.

(pez)

Zdroj: Darling K. E., Hachfeld A., Cavassini M. et al. Late presentation to HIV care despite good access to health services: current epidemiological trends and how to do better. Swiss Med Wkly 2016 Aug 21; 146: w14348, doi: 10.4414/smw.2016.14348.