Představa, že můžeme zabránit šíření infekce, o níž nemocní nevědí, je zcela naivní. Efektivní časná diagnostika je zásadním prvkem boje proti HIV. Ale proč se nám stále nedaří?
Infekce HIV je zásadní hrozbou pro zdraví celého lidstva. Zřejmě i nadále bude, protože i v dnešní době, kdy máme účinné prostředky k její prevenci, diagnostice a léčbě, základní mechanismy diagnostiky selhávají. Údaje z Velké Británie a USA ukazují, že asi 13 % HIV pozitivních o své nemoci neví.
Jedním z významných problémů je chybná strategie screeningu. Ve většině zemí se provádí diagnostika u pacientů, kteří mají zvýšené riziko nákazy nebo podezřelé symptomy. Podle zkušeností z Velké Británie a USA se však tento přístup neosvědčil. Jeho důsledkem je velké množství nediagnostikovaných případů – pacientů, u kterých nikoho nenapadlo provést testování, a to ani v době, když už měli zdravotní problémy typicky asociované s infekcí HIV.
Na toto téma byla provedena i zajímavá studie, která srovnávala plošné a selektivní testování na příjmovém oddělení s pohotovostí (emergency) v USA. Ta ukázala, že plošné testování bez ohledu na riziko identifikovalo významně více případů než selektivní testování.
Benefit časné diagnostiky HIV infekce je dobře znám, proto už v roce 2006 změnilo americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) svá doporučení a zaměřilo se na plošné vyšetřování HIV. V roce 2008 následovala i Velká Británie. Navzdory pokynům však zůstává procento vyšetřených pacientů překvapivě nízké.
Přesně tuto otázku si položili autoři zcela recentní studie. Zaměřili se na ty země, kde je doporučeno rutinní testování (Velkou Británii a USA), a sledovali, které faktory brání dosažení vyššího procenta vyšetřených pacientů a které je naopak podporují.
Testování na HIV bylo prováděno v 9,7–38,3 % zdravotnických zařízení v UK a 18,7–26,0 % v USA. Pacienti s vyšetřením souhlasili poměrně často (v UK 70,1–84,0 % a v USA 53,0–75,4 %).
Na straně zdravotnických zařízení byl jako nejčastější překážka k plošnému vyšetřování uváděn nedostatek času, nutnost zaškolení personálu a potíže spojené se sdělováním diagnózy a dispenzarizací pacientů.
Na straně pacientů bylo vyšetření častěji odmítáno u osob ženského pohlaví, vyššího věku a v případech subjektivního vnímání vlastního rizika jako nízkého.
Faktory, které usnadnily vyšetřování na HIV, byly dostupné point-of-care testy, povědomí zdravotnického personálu o významu testování a podpora od lokálních poskytovatelů specializované péče.
(pez)
Zdroj: Elgalib A., Fidler S., Sabapathy K. Hospital-based routine HIV testing in high-income countries: a systematic literature review. HIV Med 2018 Mar; 19 (3): 195–205, doi: 10.1111/hiv.12568.
