Jak velký je podíl nádorů vznikajících na podkladě dědičné dispozice? O které nádory a nádorové syndromy se především jedná?
Většina malignit není dědičného původu a jejich příčina je multifaktoriální, část jich ovšem geneticky podmíněná je − jedná se zejména o nádory prsu a vaječníků, tlustého střeva a konečníku, pankreatu, prostaty a v menší míře i další. Má se za to, že 5–10 % nádorů prsu je spojeno s dědičnou predispozicí, u nádorů vaječníků pak tento podíl dosahuje přibližně 20 %. Popsáno bylo několik desítek dědičných nádorových syndromů, mezi nejčastější patří hereditární formy nádorů prsu a vaječníků (HBOC), neurofibromatóza, familiární adenomatózní polypóza (FAP), hereditární nepolypózní kolorektální karcinom (Lynchův syndrom) nebo Liův-Fraumeniho, Peutzův-Jeghersův a Cowdenův syndrom.
U kterých osob a v jakých případech je vhodné provádět genetické vyšetření, respektive genetické poradenství? Co je jeho hlavním cílem?
V naší republice existují doporučení pro genetická vyšetření a poradenství, která vycházejí z mezinárodních standardů − NCCN (www.nccn.org) a ESMO (www.esmo.org). Tato doporučení jsou uvedena také v Modré knize České onkologické společnosti ČLS JEP (www.linkos.cz). Hlavním cílem genetického testování je odhalit osoby, jež jsou nositeli určitého genu zvyšujícího riziko vzniku specifických nádorů.
Jak se mění pohled na dědičné nádorové predispozice, co se týká predikce odpovědi na onkologickou léčbu a prognózy onkologických pacientů?
Identifikace konkrétního genu u dědičné nádorové predispozice může být prediktorem pro specifickou léčbu. Například pacientka s germinální mutací genů BRCA1/2 může být vhodná k léčbě olaparibem, a to jak v případě karcinomu prsu, tak i u karcinomu vaječníků. Přítomnost některých genů může rovněž znamenat zvýšenou či sníženou citlivost k ozáření.
Genetické vyšetření bývá nezřídka nabízeno v rámci „balíčků“ testujících soubory genů spojených s dědičnými nádorovými syndromy. Jak to probíhá v praxi?
Pacient či pacientka odeslaní do genetické poradny absolvují podrobný rozhovor s genetikem, který určí další postup a stanoví sadu nejvhodnějších genů k vyšetření. Samotné vyšetření je pro nemocného nenáročné, obvykle zahrnuje odběr nesrážlivé krve, někdy bukální stěr nebo jiné specializované metody.
Pokud se u pacienta v testech objeví patogenní mutace, jaký postup následuje? Jsou v této oblasti jasná doporučení?
Pokud je identifikována patogenní mutace, genetik určí, kteří příbuzní (v horizontální či vertikální linii) by měli být rovněž testováni. Pro nemocného může nález znamenat určitou léčebnou strategii, pokud již zhoubným onemocněním trpí. U zdravého jedince se stanoví doporučení pro sledování, screening, nebo dokonce preventivní chirurgický zákrok.
Jestliže výsledky genetického testování neprokážou mutaci, jaká je pravděpodobnost, že daný člověk skutečně neonemocní?
Negativní výsledek testování neznamená, že testovaná osoba určitým nádorem neonemocní. Může být například nositelem dosud neznámého genu. Jinak má podobné riziko jako běžná netestovaná populace.
Jak se díváte na možnost genetických testů na žádost pacienta jakožto samoplátce? Mohou výsledky těchto testů v určitých situacích i „uškodit“?
Výsledky genetického vyšetření jsou vždy důvěrné. Lékař je může sdělovat pouze v rámci lékařských zpráv pro jiné zdravotnické zařízení, pokud je to v zájmu pacienta. Jiným nezdravotnickým institucím (například zaměstnavateli) může být tento údaj poskytnut pouze s výslovným souhlasem pacienta.
Pokud rodinná anamnéza či obecná doporučení ke genetické diagnostice ukazují na její potřebu, musí být pacient lékařem podrobně informován o důvodech a přínosech tohoto vyšetření. I když všechny indicie ukazují na význam jeho provedení, pacient má právo jej odmítnout. Je však nezbytné, aby byl citlivě poučen o možných důsledcích svého rozhodnutí.
Genetické testování u onkologických pacientů je obvykle indikované lékařem, nejčastěji onkologem, a v takovém případě je hrazeno zdravotní pojišťovnou. Zájemci si však mohou nechat zhotovit genetické profily a analýzy dle vlastní volby jako samoplátci. Genetik může provedení testu odmítnout, například pokud je předpokládaná výtěžnost vyšetření malá či pochybná.
Jak je to s úhradou onkogenetických vyšetření?
Opodstatněná onkogenetická vyšetření indikovaná lékařem a schválená genetikem hradí zdravotní pojišťovna. Ostatní si zájemci hradí sami.
S jakými dalšími medicínskými, psychologickými a etickými otázkami je třeba se v onkogenetice vypořádat?
Pacienti s pozitivním výsledkem, zejména při vícečetné rodinné zátěži, potřebují silnou podporu lékaře. Důležitá je trpělivá komunikace, srozumitelné vysvětlení výsledků a jejich dopadů a nezbytných opatření, a to především v případě chirurgických zákroků, jež mohou přicházet v úvahu.
MUDr. Andrea Skálová
redakce proLékaře.cz
