Transplantace tenkého střeva nabízí naději na prodloužení délky života a zlepšení jeho kvality dospělým i dětem se selhávající funkcí střeva a život ohrožujícími komplikacemi dlouhodobé totální parenterální výživy. Transplantace tenkého střeva je využívána především v pediatrii – přibližně dvě třetiny pacientů jsou děti. Během svého více než třicetiletého vývoje se transplantace tenkého střeva přesunula z pole experimentální medicíny na širší působiště klinické medicíny, kde začíná být využívána jako standardní terapeutický přístup.
Jde však o velmi náročný výkon, který je prováděn jen v několika centrech na světě; pacienti jsou pro vysoké riziko vzniku komplikací velmi pečlivě vybíráni. Zahájení klinického programu transplantace tenkého střeva je v České republice v blízké době plánováno v IKEMu.
Ve srovnání s transplantacemi jiných orgánů byla ale transplantace střeva méně úspěšná a musela během svého vývoje překonat řadu překážek. Osídlení střeva lymfocyty je příčinou mnoha stimulů pro rejekci tkáně. Proliferace bakterií ve střevě zvyšuje riziko infekce po transplantaci.
První pokus o transplantaci střev u člověka se odehrál během šedesátých let minulého století. V té době pacienti trpěli po rozsáhlejších operacích, při kterých byl odstraněn větší úsek tenkého střeva, malnutricí. Parenterální výživa nebyla v té době ještě dostupná a chirurgové doufali, že by transplantované střevo mohlo nahradit odstraněný úsek. První pacienti ale většinou zemřeli na následky technických komplikací, rejekce transplantátu nebo na infekci. První úspěšná transplantace střev byla provedena až v roce 1987 v Pittsburghu. Limitujícím faktorem úspěchu byla podobně jako u transplantátů jiných orgánů úspěšná imunosuprese a zavedení cyklosporinu.
Zdroje:
