Konopí patří mezi léčivé rostliny používané již ve starověkých civilizacích. Nejstarší písemný záznam použití konopí byl objeven v egyptských Textech pyramid z roku 2350 př. n. l. V Asýrii se pak konopím léčily noční záchvaty epilepsie, což je ve shodě s moderními poznatky o antikonvulzivním působení kanabidiolu (CBD).
Léčivé účinky konopí vedly v 19. století ke zkoumání jeho hlavních obsahových látek, kanabinoidů. Prvním izolovaným kanabinoidem byl kanabinol (CBN), později následovaly dva hlavní kanabinoidy − již zmiňovaný CBD a také hlavní psychoaktivní složka konopí, Δ9-tetrahydrokanabinol (Δ9-THC).
Při studiu účinku Δ9-THC byl roku 1988 popsán první typ kanabinoidního receptoru (CB1) a posléze i druhý typ (CB2), přičemž v obou případech se jedná o receptory spřažené s proteinem G. Nejprve se mělo za to, že CB1 je lokalizován centrálně, kdežto CB2 na periferii. Ukázalo se však, že situace je komplikovanější:
Kromě hlavních zmíněných typů ještě ke kanabinoidním receptorům řadíme další, například TRPV1. Jedná se o neselektivní kationtový kanál, přes který působí různé podněty − teplo, kyseliny a přírodní látka kapsaicin.
Spolu s popisem receptorů CB byly popsány i jejich přirozené ligandy, tedy endokanabinoidy. Prvním objeveným endokanabinoidem byl anandamid (N-arachidonoyl-ethanolamin; AEA). Druhým nejprostudovanějším endokanabinoidem je pak 2-arachidonoylglycerol (2-AG).
AEA i 2-AG jsou lipofilní látky a na rozdíl od jiných neuromediátorů jsou syntetizovány de novo a podle aktuálního požadavku, tedy na základě přenosu vzruchu na konkrétní synapsi. Za rozklad endokanabinoidů jsou zodpovědné dva hlavní enzymy: hydroláza amidů mastných kyselin (FAAH), která štěpí AEA, a monoacylglycerolhydroláza (MAGL), jež typicky štěpí 2-AG.
Endokanabinoidy působí na synapse v CNS retrográdním mechanismem. Pokud do presynaptického neuronu dorazí signál, dojde k uvolnění neurotransmiteru (glutamát, acetylcholin atd.) do štěrbiny. V postsynaptickém neuronu jsou po zvýšení množství Ca2+ intracelulárně uvolněny endokanabinoidy a ty pak zpětně negativně působí na presynaptický neuron, kde snižují uvolnění neurotransmiteru, který přenos vyvolal. Tímto způsobem tedy participují na krátkodobé i dlouhodobé neuroplasticitě, včetně inhibice přenosu excitačních a inhibičních vzruchů.
Endokanabinoidy v mozku spolupracují na rozvoji nervového systému od embryonálních fází až do dospělosti jedince. Proto jakákoliv farmakologická intervence v prenatálním i perinatálním období na receptorech CB1 může vývoj CNS pozměnit. Bylo také prokázáno, že expozice Δ9-THC v dospívání může být rizikovým faktorem poruch CNS v dospělosti.
Jedním z dalších míst, kde se projevuje retrográdní působení endokanabinoidů, jsou nociceptivní dráhy přinášející signály o bolesti do CNS. Lokální injekce AEA způsobily snížené vnímání bolesti. Tento účinek byl závislý na receptorech CB1, jež se nacházejí především v neuronech periferních senzorických ganglií a zadních hrotech míchy. Antinociceptivní působení 2-AG pak vyžaduje aktivaci receptorů CB1 i CB2, přičemž CB2 zejména inhibují produkci prozánětlivých mediátorů.
Endokanabinoidy ovlivňují také imunitní funkce a ovlivňují zánětlivou reakci. Vzhledem k faktu, že v imunitním systému dominují receptory CB2, se předpokládalo, že hlavním endokanabinoidem působícím na imunitu je 2-AG. Nicméně též AEA dokáže inhibovat produkci prozánětlivých cytokinů IL-6 a IL-8 z monocytů a IL-2, TNF-α a IFN-γ z aktivovaných T lymfocytů.
Uvedený přehled fyziologického fungování EKS je velmi stručný a zaměřuje se hlavně na jeho vliv na imunitní a nervovou soustavu. Přesto je zřetelné, že celý systém je velmi složitý a nabízí obrovské příležitosti pro farmakologické působení. V rámci klinických studií se rozvíjejí nové slibné cesty působení nových léčiv. Zejména inhibice degradace endokanabinoidů příslušnými enzymy, dále cílené působení na receptory CB1 na periferii a rovněž působení na CB2.
(jtr)
Zdroj: Ligresti A., De Petrocellis L., Di Marzo V. From phytocannabinoids to cannabinoid receptors and endocannabinoids: pleiotropic physiological and pathological roles through complex pharmacology. Physiol Rev 2016; 96 (4): 1593−1659, doi: 10.1152/physrev.00002.2016.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
